Navigace
Zpět na: Home / Časopis

Nová dělící čára v Evropě

 Opět se Evropa rozděluje na Východ a Západ a tentokráte je novou hranicí jaderná energie. Bývalé země východního bloku se staly příznivci jádra a nikdo z nich se nechce jádra vzdát. Ty, co jádro mají, chtějí většinou svůj park inovovat, nebo již staví nové bloky a ty, které jádro ještě nemají, chtějí stavět nové (Polsko). Jaké jsou důvody toho rozdělení? Nepřekvapí, že se jedná o mnohovrstvé důvody.

Geografické a klimatické výhody nehrají téměř žádnou roli
Dalo by se tvrdit, že mnohé západní země mají lepší geografické podmínky než země střední Evropy. Mnohé z nich mají opravdu výhodnější geografickou polohu a příznivější klimatické podmínky. Jedná se o mořská pobřeží s větrnými oblastmi nebo tradiční oblasti s intenzivním slunečním svitem v jižní Evropě. A proto zájem o obnovitelné zdroje. Tato možnost ale neobstojí v případě Francie a Anglie, které mají obě vynikající podmínky pro větrnou energii (anglické a skotské pobřeží nebo pobřeží Biskajského zálivu. Tyto země se tradičně soustředí na jadernou energii. Zde jsou ovšem důvody jiné – vlastnictví jaderných zbraní.

Současně existuje nespočet příkladů, kdy jsou regiony, které neleží na moři ani ve slunných oblastech exportéry obnovitelné energie. Okres Rhein-Hunsrück se 100 tisíci obyvateli, vyvážející čtyřnásobek vlastní spotřeby lokálně vyrobené obnovitelné elektřiny; Burgenland, spolková rakouská země, vyvážející okolo 40 % vlastní spotřeby, či město Hassfurt, které vyváží dvojnásobek spotřebované elektřiny či Lüchow-Dannenberg, který dosáhl elektrické soběstačnosti již před deseti lety, či další městečka a obce v Bavorsku, jako například Ursensollen, Wunsiedl, Wildpoldsried či Ascha, které jsou všechny exportéry obnovitelné energie.

Jaderná energie a jaderné zbraně
Dvě hlavní evropské země, které stále sází na jadernou energii jsou Anglie a Francie, velmoci s arzenálem jaderných zbraní. Proto považují z vojenského a bezpečnostního hlediska jadernou technologii za důležitou. V termojaderných zbraních je tritium, které má poměrně krátký poločas rozpadu (12,3 let) a proto je třeba jej obnovovat. Tritium se vyrábí v jaderných reaktorech neutronovým bombardováním lithia, bóru, či těžké vody (deuterium oxidu). Pakliže by se uzavřely jaderné elektrárny, časem by se ztratila kompetence k jaderným technologiím a jaderným zbraním. S nedávným přijetím zákazu jaderných zbraní Spojenými národy možná budou tyto důvody oslabovat.

Jaderné technologie se prosazují mimo Evropu právě v zemích, které pod povrchem koketují s možností vyrábět a vlastnit jaderné zbraně, jako například Turecko či Spojené Arabské Emiráty (SAE), kde byly nedávno dokončeny jaderné elektrárny komplexu Barakah. Současně se jedná o země s autokratickým režimem. SAE, bizarně země s jedněmi z nejvýhodnějších podmínek pro solární energetiku, dokončily před rokem největší solární elektrárnu o výkonu 700 MW, ale i jadernou elektrárnu.

Jaderná elektrárna Barakah leží na břehu moře a bude jako jedna z mnohých ohrožena stoupají hladinou moře, příbojem a možným zaplavením. Při úniku radioaktivity do moře bude fatálně ohrožena jedna z nejsušších oblastí na světě, která získává převážnou část pitné vody odsolováním mořské vody.
Při stavbě byly opomenuty některé bezpečnostní aspekty, jako proti havarijní opatření proti cílenému nebo náhodnému pádu letadla, či nedostatečné zařízení „lapač jádra“, který má v případě havárie zachytit roztavené a proteklé jádro reaktoru.

Reaktory stavěla jihokorejská společnost Kepko, která před časem proslula falšováním dokumentace při kontrolách kvality (což známe ale i u nás).

Energetický pragmatismus a energetická ideologie
Západní země jsou více pragmatické, a proto se jejich vnímání energetické koncepce pružněji přizpůsobuje reálným podmínkám. Jaderná energie je stále dražší a obnovitelné zdroje stále levnější. I ve Spojených státech se mnoho staveb jaderných reaktorů potýká s ekonomickými problémy. V posledních 30 letech bylo nově k síti připojeno jen 6 nových reaktorů, z celkového množství 95 reaktorů a jen jeden v posledních 10 letech.

Fandové jaderné energetiky – Česká republika, Slovensko, Polsko, Maďarsko a Bulharsko a Rumunsko mají mnoho společného. Ve druhé polovině 20. století byli součástí socialistického bloku ovládaného Sovětským svazem a všechny byly členy RVHP (Rady vzájemné hospodářské pomoc). Ve všech těchto zemích – s výjimkou Polska – se v 70. a 80. letech minulého století etablovala jaderná technologie pomocí sovětského vzoru. Budoucí specialisté byli školeni v Sovětském svazu.

Ve všech pěti zemích RVHP byla odvětví elektřiny ovládána státními monopoly. Tato tendence přetrvává do dneška. Pro posílení monopolu je nutné stavět obrovské zdroje a s obnovitelnými zdroji se vyrovnat jenom formálně. Budování jaderných elektráren je jednou z posledních možností, jak zachovat monopol před vzrůstajícím vlivem obnovitelných zdrojů.

Psychologické důvody
Stálým nářkem v zemích východního bloku (opět ne jediných) je nízká občanská angažovanost. To jsme například mohli mimo jiné vidět u nás, na příkladu dramaticky klesající počtu účastníků pátečních klimatických demonstrací školáků Friday for Future.

Pro lidi v zemích pod kuratelou SSSR nebylo snadné a pro většinu ani běžné projevovat svůj názor. Rovněž byli tito občané ochotni nekriticky přijímat na jedno řešení, velké a státně posvěcené. Byla zjištěno, že letité zvyklosti, postoje a způsoby uvažování se v lidské společnosti nejenom tradují, ale i epigeneticky promítají až do třetí generace.

Je také pravděpodobné, že se tyto postoje promítají do důvěry k jaderné energii. Ve české veřejnosti je trvale silná podpora jaderné energetiky. V České republice je ze všech zemí EU nejvyšší procento těch, kteří chtějí zachovat současný podíl jaderné energetiky a současně nejmenší podíl tech, kteří by chtěli jaderný podíl snížit. Nejvyšší podporu pro výstavbu nové jaderné energetiky má Polsko.

Nekritické se spoléhání se názor zainteresovaných expertů – mnohdy deformované a utilitárně prezentované s cílem představit jádro jako jedinou možnost, jak jsme mohli doslechnout na proběhlé online konferenci, kterou pořádal před několika týdny Institut ekvilibrium.

 

© eurosolar.cz 2021