Memorandum 1/2011: Preference jaderné energetiky před obnovitelnou je hrubou politickou chybou

Není reálné vyřešit klimatický problém pomocí jaderné energie

Světové klimatické problémy nelze řešit výstavbou nových jaderných elektráren
(JE). K pochopení této skutečnosti postačuje elementární úvaha. V současné době
je pouze 2,6% celkové energetické spotřeby světa kryto z jaderné energie a tento
podíl bude v nejbližších letech stále klesat. I kdyby se na celém světě zvýšil
během 30-40 let počet o nereálných 1000 JE, klimatický problém by to nevyřešilo,
protože podíl jaderně vyráběné energie by se zvýšil na cca 6-8 %. Vedle toho je
ale potřeba počítat s tím, že stávající světový park JE je zastaralý (průměrné
stáří 23 let) a desítky reaktorů bude nutno v dohledné době deseti let
odstavovat. Při posuzování reálnosti rozvoje jaderné energetiky už hlediska
ochrany klimatu je nutno brát v potaz několik dalších faktorů - stále se
zvyšující nepřímé emise oxidu uhličitého spojené s celkovým cyklem výroby
elektřiny z uranu či docházející zásoby uranu a nárůst ekologických škod při
jeho těžbě.

V současné době je ve světě rozestavěno 59 reaktorů. U většiny z nich se plánuje
najetí do roku 2018. Investičně schváleno k výstavbě, případně již zadáno je 114
jednotek, z toho 94 v Asii (Indie, Čína, Japonsko, Jižní Korea, Indonésie).
Tento optimistický scénář by představoval mírný celosvětový růst JE do roku
2030, což nelze vidět jako větší přínos k řešení klimatického problému.

Předpovědi světového jaderného vývoje1 vytvořené přední evropskou prognostickou
organizací vidí jadernou energii kritičtěji. Podle nich nelze do roku 2030
počítat s žádnou renesancí jaderné energie, počet reaktorů, instalovaný výkon a
vyrobené množství proudu budou klesat. K roku 2020 lze počítat se snížením počtu
provozovaných JE o 22% a k roku 2030 o 29% ve srovnání s rokem 2009. Předpověď
se opírá o historický vývoj jaderné energetiky a skutečnost dobíhající provozní
doby reaktorového parku.

Jaderná energie není bezpečnou technologií

Zcela mylně se veřejnosti představuje atomová energie jako bezpečný energetický
zdroj. Jakkoliv zvyšující se technický a technologický rozvoj mohou přispět ke
zvýšení havarijní bezpečnosti, nelze v žádném případě fatální následky provozu
JE vyloučit. Na zvýšení rizika se podílí samozřejmě počet provozovaných
elektráren a prodlužování doby jejich provozu. Vedle rizika možných havárií a
úniků radioaktivity, se po 11. září 2001 reálně objevila možnost teroristických
útoků. Většina současných elektráren je chráněna (je-li vůbec) před pádem
letadla do hmotnosti soudobé vojenské stíhačky (28 tun), zatímco běžná dopravní
letadla mají hmotnost až dvacetinásobnou. Válečné konflikty se většinou vůbec v
potaz neberou.

Ale i každodenní provoz jaderných elektráren, bez hlášených poruch, je předmětem
zdravotních rizik.

Třicet let otázek, zda atomové elektrárny mají nějaký zdravotní efekt na
obyvatelstvo v okolí, bylo zodpovězeno koncem roku 2007 v tzv. Kikk studii2, v
níž bylo prokázáno, že čím blíže k jaderné elektrárně leží bydliště dítěte, tím
také roste pravděpodobnost, že onemocní rakovinou nebo leukemií. Toto riziko je
prokazatelné do vzdálenosti 50 km. V bezprostřední blízkosti jaderné elektrárny
do 5 km je riziko vzniku leukemie u dětí do 5 let dvojnásobné.

Podle loňských studií3 se v okolí jaderných elektráren rodí více chlapců, než
odpovídá dlouhodobému průměru. Dochází k porušení tzv. sex odds - poměru
pohlaví, které za normálního stavu činí 105-106 ku 100 ve prospěch chlapců.
Změněný sex odds byl dokumentován také v Evropě po černobylské havárii ve
srovnání evropských států a USA. V Evropě se podle dokumentovaných údajů
narodilo od černobylské havárie o několik stovek tisíc dívek méně. V okolí
jaderných elektráren je tak ohrožována naše životní podstata - náš vlastní
genetický materiál, protože určité procento dívek, ale i chlapců (podle výsledku
studií 3:1) se vůbec nenarodí. Znamená to, že podprahová nebo zatajovaná radiace
z provozovaných jaderných elektráren ovlivňuje vývoj lidského embrya na samém
počátku života. Nemáme žádnou jistotu, že se tento vliv neprojeví v pozdějších
stádiích života, či v dalších generacích.

Postoj České republiky k obnovitelné energetice

Česká republika implementovala na základě evropských směrnic zákon 180/2005 Sb.,
a současně k němu stanovila výkupní ceny. Počátkem roku 2010 byly výkupní ceny
pro volně stojící fotovoltaiku v ČR o 67% vyšší než v Německu. To samozřejmě
vyvolalo obrovský zájem především zahraničních investorů, kteří v ČR vystavěli
veliké fotovoltaické elektrárny na polích a lukách. Nebyla stanovena žádná
cenová preference nebo nařízení, které by tyto stavby směrovaly na brownfieldy
či obdobné plochy. Rovněž nebyl stanoven adekvátní cenový rozdíl mezi velikými a
malými instalacemi, jak je tomu v okolních zemích. To samozřejmě vedlo k
enormním ziskům majitelů velikých fotovoltaických zařízení. Za tuto chybu čeští
občané platí vyšší cenu za kilowatthodinu z obnovitelných zdrojů než občané
němečtí, což je ještě podtrženo nižším průměrným platem. Touto cestou se
podařilo vyvolat v české veřejnosti nedůvěru a nezájem o obnovitelnou
energetiku.

Často se argumentuje technickými důvody při připojování fluktuujících
obnovitelných zdrojů, to ovšem, jak vyplyne z následujícího, je pouze výmluva,
která nemá žádné technologické opodstatnění. Německo plánuje zvýšení instalované
kapacity fotovoltaiky do roku 2020 až na 50 až 72 GW, což by odpovídalo pro cca
11 krát nižší spotřebu proudu v ČR 4,5 až 6,5 GW, což je 2,5 až 4 násobek
současného dnešního instalovaného výkonu fotovoltaiky. Současná síť je schopna v
Německu přijímat asi 2% fotovoltaického proudu. Dále jsou uvedena
technickoorganizační opatření - vedle výstavby nových sítí, především ve
venkovských oblastech - navržená pro postupnou síťovou implementaci 50-72 GW
instalovaného výkonu fotovoltaiky v BRD do roku 2020:
od letošního roku budou na trhu síťové měniče, které umožní dodávat do
stávajících sítí, bez výstavby nových, či jejich posilování až o 200 % energie
více4;
již jsou v prodeji komponenty inteligentních sítí, které umožní řídit5 příkon
určených spotřebičů podle fotovoltaické nabídky, tzv. „smart grids“; silové sítě
se v některých oblastech používají pro přenos dat; řízení určitých spotřebičů
představuje pouze malou úpravu elektroniky;
fluktuující zdroje (fotovoltaika, vítr) lze doplnit špičkově pracujícími
plynovými (bioplynovými) elektrárnami, optimálně v paroplynovém cyklu s
kogeneračním využitím tepla;
je třeba zákonem (tzn. zvýhodněnou cenou) podpořit lokální spotřebu elektřiny
spojenou s lokální výrobou, protože pro lokálně spotřebovanou elektřinu nejsou
zapotřebí žádné sítě;
teprve v dalším kroku bude nezbytné budovat záložní akumulační kapacity -
existuje několik velice perspektivních velkokapacitních akumulačních systémů, z
nichž některé jsou desítky let ve světě funkční (CAES), a další, netradiční,
jsou ve stádiu výzkumu, ale jsou velmi reálné (obnovitelný syntetický metan,
„car to grid“ či využití vydolovaných povrchových dolů pro novou koncepci
přečerpávacích elektráren)

Elektrický výkon JE nelze rychle regulovat, z tohoto důvodu nejsou tyto
elektrárny kompatibilní s obnovitelným systémem se zcela jinou dynamikou. Naopak
v přechodné době lze využít paroplynových elektráren na zemní plyn nebo bioplyn
s výhodou v kombinaci s tlakovými zásobníky vzduchu, které se budou plnit v
obdobích přebytku obnovitelného proudu v síti.

Ekonomické otazníky nad jadernou energií

Jaderná energie se často honosí tím, že je nejlevnějším zdrojem. Jaderná energie
je levná jenom proklamativně. Odhady světových univerzit a ratingových agentur
hovoří o jiných cenách - v roce 2009 odhadují po přepočtu MIT 1,7 Kč/kWh a
PricewaterhouseCoopers 2,5 Kč/kWh . Rovněž se prodražují stavby současných EPR
ve Finsku i Francii - oproti původním předpokladům dosahují současné odhady dvou
až trojnásobku. Další finanční privilegia má jaderná energie na základě smlouvy
Euratom, jako například nezdanění odvodů na budoucí likvidaci, nízký strop na
pojištění následků havárie a neuplatnění DPH na určité stavební komponenty při
výstavbě jaderné elektrárny. Náklady na konečnou likvidaci celé elektrárny
většinou nejsou v cenách jaderné energie uváděny a jsou většinou neseny
veřejností.

Nárůst nákladů na výstavbu atomových elektráren je již evergreenem. V 80. letech
byl ve studii6 posuzován nárůst ceny 75 amerických jaderných reaktorů: původně
předpovídané ceny 45 miliard USD se ve skutečnosti více jak ztrojnásobily na 145
miliard USD. V roce 2005 byl posuzován7 nárůst cen indických reaktorů, tedy cen
v zemi s nejnovějšími zkušenostmi ve výstavbě. Bylo zjištěno, že náklady na
kompletní výstavbu 10 posledních reaktorů se v průměru zvýšily o 300%. Obdobně
se prokázalo ve studiích MIT a IEA, že původně stanovené náklady na výstavbu
nové generace reaktorů ve výši 2 miliard se ztrojnásobily na částky mezi 6 a 8
miliardami USD. Původní cena finského reaktoru EPR byla národním parlamentem
schválena ve výši 2,5 Euro miliardy, kontrakt s firmou Areva byl podepsán na 3
miliardy. Po 4 letech dosáhl rozpočet výše 5,5 miliardy Euro a stavba se
prodloužila o několik let.8

Soudobá konvenční energetika stále zvyšuje náklady jak díky cenám primárních
energetických surovin, tak i díky růstu cen zařízení. Obnovitelná energetika
naopak snižuje ceny zařízení a žádné náklady na primární energii (s výjimkou
biomasy) nemá. Větrná energie již dnes na základě studií v několika zemích
snižuje cenu elektrického proudu na burze vlivem tzv. „ merit order effect“ o
3-23 Euro/MWh9.

Zatímco ceny konvenčního proudu rostou, ceny proudu obnovitelného klesají. Na
tomto trendu se v dohledné době nic nezmění. Během 3 let, tedy dříve než se
čekalo, bude v Evropě dosaženo tzv. „grid parity“, tedy okamžiku, kdy proud z
vlastní fotovoltaické elektrárny bude levnější než proud dodávaný z veřejné
sítě. Jakmile dojde k takové situaci, bude stále přibývat lidí, kteří budou
spotřebovávat svůj proud sami, a stále méně spotřebitelů bude ochotno kupovat
drahý proud z atomových elektráren.

Působí zde ale i další faktory: spolu s výrazně se prodlužující dobou stavby
(Olkiluoto i Flamanville) rostou finanční náklady, především úroky, a rostou
energetické náklady na stavbu a zvyšuje se energetická návratnost - EROI (energy
return on investment). Se snižujícím se obsahem uranu v rudě samozřejmě opět
tento parametr klesá a může časem dosáhnout i velmi nepříznivých hodnot. Blíží
se hranice obsahu uranu, kdy se celkový energetický přínos začne rovnat nule.

Jaderná technologie nepředstavuje udržitelnou technologii

Do současné doby bylo vytěženo na světě celkem milion tun uranu, pro nějž nikde
na světě neexistuje žádné trvalé úložiště jaderného odpadu; jsou známy problémy
se severoněmeckým úložištěm ASSE II. Ukládat jaderný odpad na potřebné stovky
tisíc let znamená hazardovat neodhadnutelným způsobem s životními podmínkami na
této zemi.

Jaderná energetika nemá podporu evropské veřejnosti

V rámci výzkumu Evropské komise v roce 2010 bylo zjištěno, že 52% Evropanů
považuje JE za riskantní pro sebe a svou rodinu, a pouze 17% Evropanů si přeje
nárůst jaderné výroby elektřiny10.

Závěr

Preference jaderné energetiky před obnovitelnou je výraznou politickou chybou,
protože k tomuto rozhodnutí neexistují žádná technická, ekonomická ani
organizační odůvodnění.

Jaderná cesta maximalizuje zisk energetického monopolisty s tím, že některé
položky budou hrazeny z veřejného rozpočtu a to stále v narůstající míře.
Rozšíření jaderné výroby přinese relativně málo vysoce specializovaných
pracovních míst ve srovnání s branží obnovitelnou, která dá vzniknout velikému
počtu nových pracovních míst v různých oborech.

Obnovitelné zdroje využívají domácí primární energetické zdroje, což znamená, že
zásadně snižují dovozní závislost na energetických surovinách a tím také
závislost geopolitickou. Produkují pozitivní ekonomické přínosy. Obnovitelná
energie je nevyčerpatelná a nemůže se stát předmětem válek (Irák) ani
nespravedlivého obchodu (Nigérie).

Obnovitelné zdroje oživí lokální ekonomiku, což nelze říci o centrálních
jaderných zdrojích. Obnovitelná energie je občanskou energií.

Jedinou racionální a udržitelnou cestou je 100% energetické zásobování
obnovitelnou energií. K tomuto cíli se přihlásilo veliké množství lokálních
iniciativ v Německu a Rakousku. Klimaticky a energeticky angažované regiony činí
již dnes přes 52% celkové plochy Německa11.

Zdroje

http://www.prognos.com/fileadmin/pdf/publikationsdatenbank/Prognos_Studie_Renaissance_der_Kernenergie.pdf
http://www.ippnw.de/atomenergie/atom-gesundheit/artikel/32caa2ddc0/kinderkrebs-um-atomkraftwerke.html
http://ibb.gsf.de/homepage/hagen.scherb/KusmierzVoigtScherbEnviroInfoBonn2010.pdf
http://www.solarwirtschaft.de/medienvertreter/pressemeldungen/meldung.html?tx_ttnews[tt_news]=13445&tx_ttnews[backPid]=518&cHash=82bf0fffbf
http://www.conergy.de/en/desktopdefault.aspx/tabid-2217/3263_read-11042/
Department of Energy, „An analysis of nuclear power construction costs,
energy informatic“. Administration of the US, DOE/EIA-0411, 1986
M.V.Ramana, Antonette D´Sa, Amulsab K.N.Reddy, „Economics of nuclear power
from heavy water reactors, Economics And Politiccal Weekly, April 2005
http://www.powermag.com/POWERnews/AREVA-Suffers-Hefta-Losses- from Delays-in
Finnish-EPR-Proejct_2151.html
http://www.wind-eole.com/fileadmin/user_upload/Downloads/__Netze/EWEA_Grids_Report_2010.pdf
Eurobarometr, „Europeans and Nuclear Safety“, March 2010
http://www.unendlich-viel-energie.de/de/detailansicht/article/4/engagierte-regionen-beim-ausbau-der-erneuerbaren-energien-machen-52-prozent-der-landesflaeche-aus.html