Konec ropné éry: bod zvratu světové historie, který nebereme vážně

Velmi vážený pane spolkový ministře, milý Joschko!

Situace na ropných trzích se přiostřuje. Mezinárodní energetická agentura musela několikrát upravovat statistiku poptávek pro poslední roky směrem nahoru, aby zastřela alespoň jeden podíl rasantního nárůstu.Sotva méně kritická je situace na straně nabídky. Mimo OPEC (s výjimkou Ruska) těžba stále klesá a problémy jsou také na straně OPEC. Indonésie se stala z exportní země zemí importní a Írán se snaží ze spotřeby ropy přejít na zemní plyn z důvodů snižujících se možností těžby. Na dalších místech pomalu docházejí ložiska zemního plynu. Ruhrgas si stěžuje, že USA si zajišťují plynová pole po celém světě, aby mohla zásobovat domácí trh kapalným plynem. Čína se vydala stejnou cestou a EU se drží stranou geopolitické hry o zdroje. Ale zatímco v plynovém sektoru je z počátku potřeba počítat pouze s podstatně vyššími náklady plynu je situace na ropném trhu podstatně drastičtější:Poptávka exploduje právě v tom časovém rozmezí, kdy produkce začíná narážet na své hranice. Zde leží hlavní důvod vzrůstu ropných cen. Pravděpodobně dosáhnou během několika let hodnoty z roku 1980. S korekcí na inflaci i ze změny vzájemné hodnoty Eura a dolaru měl barel v roce 1980 cenu 101 USD. Tehdy ale nebyla o dlouhodobém úbytku ani řeč. Podle mého názoru ještě toto desetiletí dosáhneme dlouhodobě této cenové hladiny. Je rovněž možné, že v budoucích letech přijdou problémy se zajištěním ropy.

Situace s podle následujících hledisek dramatická:
geostrategicky: další státní globální hráči si chtějí globálně zajistit zbývající zásoby ropy a zemního plynu - potenciál konfliktu se stále zvyšuje. Aktuální příklad: Súdán je místem, kam nejvíce investovala Čína a kde má nejvíce koncesí. To může souviset s postojem Číny v Radě bezpečnosti k blokádě či sankcím proti Súdánu.
ekonomicky: drasticky stoupající ceny ropy opět ohrožují světové hospodářství; tím je ohrožen průmysl a ještě větší měrou devizově slabé rozvojové země. Bez dnešní obrovské spotřeby energie by neexistovala současná forma dnešního hospodářství a západní blahobyt. Přes 85% světové energie se pořizuje z fosilních a jaderných surovin: ropy, zemního plynu, uhlí a uranu.
ekologicky: předně existuje nebezpečí, že v budoucnu budou využívána také ropná pole, která byla až dosud z hledisek ochrany přírody tabu; za druhé - díky stoupajícím cenám fosilních energetických surovin zavane vítr do plachet atomové loby; za třetí se budou stále více těžit ropné písky a ropné břidlice, stejně jako těžké minerální oleje. Na jedné straně zde tedy rapidně stoupne znečištění životního prostředí za druhé budou stoupat globální emise skleníkových plynů, neboť se bude vyrábět značný objem energie. K tomu ještě přistupuje jako "bussines as usual" zvýšená těžba uhlí, což bude dále urychlovat klimatickou změnu.

Je nám jasné, že základem světového hospodářství je energie. Obrovské využívání fosilních a atomových surovin pro výrobu energie a surovin je rozhodující příčinou narůstající globální destrukce životního prostředí, ne pouze, ale v největší míře především světového klimatu.

Protože si všechny vlády světa a téměř celá světová ekonomie, stejně jako většina soukromých spotřebitelů neumí v dohledné době představit svět bez fosilních a atomových zdrojů zůstane při celosvětovém ničení životního prostředí. Symptomatické jsou všechny veliké světové konference od Ria až po Kyoto, z nichž ani jedna nepřinesla žádné opravdu kompaktní řešení.

Nespravedlivé rozdělení fosilních a atomových zdrojů je současně rozhodující příčinou nespravedlivého rozdělení bídy a bohatství na Zemi. Cca 80% všech fosilních a jaderných zdrojů spotřebovává 20% lidstva. Zcela opačně je 80% lidstva přístupno 20% světové energie. Z toho plynoucí globální nespravedlivé rozdělení životního standardu není jistě jedinou, ale současně takovou příčinou terorismu, kterou je nutno brát vážně.

Diskuse nad vyčerpatelností fosilních a jaderných zdrojů je s ohledem na svou důležitost jednou z nejvíce opomíjených oblastí, stejně jako z ní vyplývající význam pro nestabilitu světové politiky.

Přitom je tato skutečnost známa již desítky let: někdejší US prezident Jimi Carter nechal vypracovat dvě významné analýzy:

Global 2000 (web)
Již v této zprávě se můžeme dočíst, že maximum těžby ropy bude překročeno v rozmezí let 2000 - 2015. Jak je uvedeno shora, zdá se to být skutečností právě nyní.

Analýza Federal Emergency Management Agency (web) z Washingtonu k rozhodující strategii na odvrácení budoucích válek má významný název: "Rozptýlené, decentrální a obnovitelné energetické zdroje: Alternativa k národní zranitelnosti a krizi". Tato zpráva byla dokončena až koncem roku 1980, kdy již bylo o změně prezidenta rozhodnuto.

Jimi Carter realizoval v sedmdesátých letech první ofenzívu pro průmyslový rozvoj obnovitelných energií. Ronald Reagan po nástupu k moci tuto aktivitu v zárodku uhasil a místo ní vyrukoval s doktrínou vojenského zajištění surovinových zdrojů na světě.

Protože vlastní těžba ropy v USA během 70 let značně poklesla, musely Spojené státy ve zvýšené míře zajistit import ropy vojensky. Až do 11.9.2001 byly tyto obrovské náklady dokonce uvedeny na homepage Pentagonu: asi 100 dolarů za barel ropy; horentní příspěvek, který ale nelze nalézt v ceně benzínu, nýbrž je zpětně získáván na daních, ostatně na něj přispívají rovněž i němečtí daňoví poplatníci (Kohlův příspěvek k 1. irácké válce).

Reaganova doktrína o zajišťování surovinových zdrojů na světě a její dvacetileté následování je s vysokou pravděpodobností rozhodující příčinou mnoha válek a trvajícího napětí ve světě.

Doktrína vojenského zabezpečení surovinových zdrojů může tomuto světu přinést jistotu energetického zásobování pouze tehdy, pakliže by těžba energetických surovin byla skutečně schopna krýt spotřebu. Jak bylo naznačeno předem, nebude to v budoucích letech možné. Mnozí analytici stále a právě dnes, kdy jsme se tomuto bodu přiblížil,i podceňují poznatky, které je možné se dočíst ve zprávě Global 2000. Jedná se o rozhodující problémy tohoto světa, které nejsou žádnou vládou světa, ani německou - přinejmenším v oficiálně přístupných materiálech - brány vážně:

Ačkoliv existují k dané problematice nesčetné studie, například vědecké kanceláře Spolkového sněmu pro odhad škod následků techniky (TAB) nebo ASPO, nechává si veřejnost radit od takzvaných expertů energetického hospodářství, kteří pozůstávají z výhradně ze zainteresovaných, jako v případě pařížské agentury IEA. Například ropné ceny leží v posledních pěti letech mnohem výše, než předpovídali všichni zainteresovaní experti. Jenom tato skutečnost vedla, díky vyšším cenám než se očekávalo, ve svých důsledcích k velkým škodám celkového národního hospodářství.

Pokud nebude problém energetických zdrojů řešen od základů, naprogramuje další sledování americké doktríny vojenského zajištění surovin další nárůst teroru a válek v tomto světě. Počínající nedostatek energetických surovin povede k zostření tohoto problému a následně zavede svět do netušené ekonomické krize.

Řešení je při tom nasnadě: rychlá reoreintace na obnovitelné energie ve spojení s drastickou redukcí energetické spotřeby průmyslových zemí.

Německo pod červeno-zelenou vládou je po USA Jimmiho Cartera druhou průmyslovou zemí, která učinila důležité a slibné kroky na cestě ke slunečnímu světovému hospodářství. Ale pouhá strategie "pryč od ropy" a odstup od jaderné energetiky samy nestačí. Musí se jednat o strategii odstupu od fosilní a jaderné energie a od fosilních surovin. Krátce řečeno - strategii pro "světové sluneční hospodářství".

Tuto strategii je třeba národně a mezinárodně posilovat. Z mého pohledu máme veliké deficity, i přes dobré příklady, jakým byla tvoje mnoho pozornosti budící návštěva v čínské sluneční továrně.

Bez rychlé celosvětové reorientace v průběhu několika desítek let na sluneční energii a suroviny nebude žádná šance míru pro tuto zemi.

Jistě, že světové sluneční hospodářství není jedinou strategií pro svět bez teroru, válek a ničení životního prostředí; spravedlnost, demokratizace, prosazování lidských práv, deeskalující a mír zajišťující vojenská strategie a mnohé další jsou stejně tak potřebné. Bez rychlého zavedení slunečního světového hospodářství jsou však všechny další snahy o mírový svět předurčeny ke ztroskotání.

Uskutečnit cíl světového slunečního hospodářství středem zahraniční politiky, to je moje interpretace úsilí Michaela Ignatieffa.

Abychom se takového velkého úkolu mohli zhostit navrhuji založení společné pracovní skupiny mezi frakcí (zelených) - pozn. překladatele a úřadem ministerstva zahraničí. V rámci této skupiny by bylo třeba vypracovat následující problémové okruhy:

• analýza úzkých profilů pro zásobování energiemi;
• analýza pravděpodobnosti dlouhodobé ceny ropy nad 100 USD za barel, a z ní vyplývající ekonomické a sociální dopady;
• účinná protiopatření z hlediska geostrategického, ekonomického, sociálního a ekologického.

Napnutě čekám na tvou odpověď.

S přátelskými pozdravy Hans - Josef Fell MdB