Navigace
Zpět na: Home / Časopis

Využití jaderné energie pro ochranu klimatu - rozhovor s Mycle Schneiderem

 Na konferenci OSN o změně klimatu v Dubaji hlasovalo 22 zemí pro ztrojnásobení využívání jaderné energie na celém světě do roku 2050. Také německá společnost po dlouhou dobu široce akceptovala využívání jaderné energie, a to navzdory vysokým nákladům (dotacím) a otevřené otázce likvidace. Teprve ve spojitosti s havárií elektrárny v Černobylu a s protijaderným hnutím učinilo Německo první rozhodnutí o postupném vyřazování jaderné energie; to ale bylo poté zvráceno změnou vlády na základě rozhodnutí z roku 2010 o prodloužení životnosti jaderných elektráren. Teprve další katastrofa – ve Fukušimě v roce 2011 – přispěla k obnovenému jednání o ukončení provozu jaderné energetiky v Německu.

 

Ve světle obnovené diskuse v souvislosti se změnou klimatu
přinášíme důležitá fakta, v rozhovoru s Mycle Schneiderem – odborníkem, autorem a editorem Zprávy o stavu světového jaderného průmyslu (World Nuclear Industry Status Report, WNISR). Měly by být základem každé diskuse o využití jaderné energie!

SOLARZEITALTER: Třináctý rok po přírodní katastrofě a roztavení tří jaderných reaktorů ve Fukušimě – s otřesným utrpením a následky, které jsou dodnes patrné – musíme v Německu znovu vést diskusi o využívání jaderné energie, a to v době, kdy je na vzestupu otázka závislosti země na mezinárodním dodavatelském řetězci – zejména v energetické otázce. Jaké jsou podle vás důvody?

Mycle Schneider: V Německu už taková diskuse není zapotřebí. Situace se vyjasnila průmyslově i právně. Bývalí operátoři změnili své strategie a nemají zájem o návrat do minulosti. Německá společnost by se neměla nutit k předstírané debatě několika nekompetentními politiky ovlivněnými relevantními propagandisty. U příležitosti 10. výročí začátku katastrofy ve Fukušimě jsem sdílel virtuální pódium mimo jiné se zástupcem BDI (Německá průmyslová asociace). Tehdy řekl, že tento sociální konflikt byl nyní "uklidněn". Měli bychom to tak nechat.

SOLARZEITALTER: Politické rozhodnutí Německa postupně ukončit využívání jaderné energie se po celém světě často setkává s nepochopením nebo, jako v Evropě, je pomlouváno jako "sólové úsilí". Přitom jsou často potlačována pozitivní fakta. Které z nich je třeba v této diskusi zdůraznit?

Mycle Schneider: Postupný odchod Německa od jaderné energetiky představuje pouze urychlení globální, nedeklarované a dlouhodobé labutí písně jaderné energie. Podíl jaderné energie na světové komerční výrobě elektřiny klesl v roce 2022 na přibližně 9 %. Vrchol byl v polovině devadesátých let, kdy činil 17,5 %. Většina jaderných elektráren byla v provozu v roce 2002. Výroba jaderné energie se v roce 2022 celosvětově propadla o 4 % a mimo Čínu o 5 %.

Zajímavé je srovnání Německa a Francie. Mezi rokem předcházejícím Fukušimu, 2010 a rokem 2022 Německo "ztratilo" asi 106 TWh (miliardy kWh) v důsledku postupného vyřazování, které bylo na den přesně plánováno, systematické, koordinované, a stalo se snem investorů kvůli možnosti náhrady. Ve Francii vyrobila jaderná energie v roce 2022 asi o 129 TWh méně než v roce 2010, neplánovaně, chaoticky, šokujícím způsobem. V roce 2023 byla výroba jaderné energie stále o 88 TWh nižší než v roce 2010. Krize je strukturální, v žádném případě není dočasná. Státem vlastněný výrobce elektřiny Électricité de France (EDF) musel být plně znárodněn, neboť hrozil bankrot. Čistý dluh společnosti nyní činí 65 miliard eur. Nová elektrárna ve Flamanville stále nevyrábí elektřinu a staveniště v Hinkley Point C ve Velké Británii rovněž zvyšuje odhady nákladů a termín dokončení se prodlužuje.

SOLARZEITALTER: Jaký význam spatřujete ve skutečnosti, že velká část světových jaderných elektráren je "zastaralá"? Aby byl zaručen bezpečný provoz, zdá se, že náklady na opravy jsou stejné nebo vyšší než náklady na "novou budovu na starém místě". Jak se v této souvislosti díváte na oznámení 21 zemí na klimatické konferenci v Dubaji, že do roku 2050 ztrojnásobí jaderné kapacity?

Mycle Schneider: Průměrné stáří světové flotily jaderných elektráren je 32 let. Od poloviny 80. let 20. století neustále stoupá. Pouze Čína poněkud zpomalila průměrný proces stárnutí. Hlavní jaderné země jsou vysoko nad průměrem, USA mají téměř 43 let, Francie se blíží 39. Dosud však i nákladné modernizace zůstaly hluboko pod náklady nové výstavby, a proto se na povolovací orgány vyvíjí velký tlak, aby schválily prodloužení životnosti. Jak však vidíme ve Francii, provozní licence není zárukou výroby elektřiny, a to by se mělo konečně jednou provždy vyjasnit i v Německu, aby skončily nesmyslné pseudodiskuse.

Ztrojnásobení instalované jaderné kapacity ve světě nebylo "oznámeno", ale "přislíbeno". Podle amerického ministerstva energetiky ji (k polovině ledna 2024) podepsalo 25 zemí, včetně zemí bez jaderných elektráren, jako je Ghana, Jamajka, Chorvatsko, Moldavsko a Mongolsko. Jedná se o prázdný slib, který není technicky proveditelný. To je další známka toho, že jsme se ocitli v oblasti fantazií o jaderné otázce, která neguje fakta. Pokud bude všech 60 jaderných elektráren, které jsou v současné době ve výstavbě, uvedeno do provozu – historicky každé deváté staveniště skončilo investičním krachem – a všechna dnes schválená prodloužení životnosti budou realizována až do konce – což je velmi nepravděpodobné, většina jaderných elektráren bude odstavena dlouho před vypršením jejich provozní licence – pak by do roku 2050 muselo být naplánováno, postaveno a spuštěno celkem 270 dalších jaderných elektráren. V posledních 20 letech bylo k síti připojeno pět nových jaderných elektráren ročně, ale více jaderných elektráren bylo odstaveno než znovu spuštěno. To znamená, že míra uvedení do provozu by se musela zdvojnásobit, aby se zachoval status quo. Ani to ale není realistické. V posledních čtyřech letech bylo po celém světě postaveno 31 reaktorů, z toho 20 v Číně a 11 z nich řešil ruský průmysl v různých zemích, jako je Bangladéš, Indie a Turecko. Nic jiného. Ani Čína, ani Rusko závazek do roku 2050 nepodepsaly. Velkým, prázdným slibem je protičínská, protiruská geopolitická iniciativa, která nemá nic společného s realistickou energetickou politikou.

SOLARZEITALTER: V klimatické diskusi o závazcích snižování emisí je jaderná energie vnímána jako příležitost k dosažení závazku dosáhnout CO2 neutrality do roku 2050. To ospravedlnilo nejen požadavek na prodloužení životnosti jaderných elektráren v Německu, ale také celosvětové rozšíření. Otázkou však zůstává, která země/vláda/průmysl je toho schopna – za jakou cenu?

Mycle Schneider: Politici nestaví jaderné elektrárny. Počet firem, které v posledních desetiletích postavily jaderné elektrárny, lze spočítat na prstech jedné ruky. Pojďme je projít.

Westinghouse: zkrachoval v roce 2017 poté, co se mu stavební náklady čtyř stavebních projektů v USA zcela vymkly z rukou. Skupinu převzala kanadská holdingová společnost, nedávno sdílená s kanadskou uranovou společností. Ani jedna z nich nikdy nepostavila jadernou elektrárnu. Dvě reaktorová staveniště v lokalitě V.C. Summer v Jižní Karolíně byla po bankrotu opuštěna a ruiny zůstaly od té doby ponechány sami sobě. Viceprezident společnosti Westinghouse Jeffrey Benjamin, který je zodpovědný za výstavbu nových reaktorů doma i v zahraničí, se v prosinci 2023 přiznal k zatajování skutečného stavu projektu a riskoval roční trest odnětí svobody. Jeden ze dvou dalších reaktorů společnosti Westinghouse v Georgii byl konečně uveden do provozu v roce 2023 po pětiletém zpoždění a zdvojnásobení nákladů. Druhý bude následovat letos. V USA se dokonce ani nepodává žádost o stavební povolení.

EDF: je silně zadlužená (viz výše) a nedaří se jí dokončit staveniště jaderné elektrárny Flamanville-3 v zemi. Reaktor měl vyrábět elektřinu již v roce 2012. EDF má také nejméně deset let zpoždění s projektem ve Velké Británii. Společnost se již nyní snaží vypořádat s technickými problémy stávající flotily jaderných elektráren. Kvalifikovaní pracovníci, např. svářeči, byli dovezeni z Kanady a USA a náhradní díly musela vyrobit Itálie. Interní vládní analýza z konce roku 2021 dospěla k závěru, že první ze 14 nyní "plánovaných" nových reaktorů – předpokládaný návrh EPR2 je pouze ve vývoji – by nemohl být uveden do provozu dříve než v roce 2039, za předpokladu "bonne maîtrise industrielle"(dobré průmyslové kontroly). Pakliže by se situace nevyvíjela dobře, pak by první blok mohl být uveden do provozu až v roce 2043. Poslední z prvních šesti balíčků by pak vyráběl elektřinu až po roce 2050. Klimatická nouze? Neutralita skleníkových plynů do roku 2050?

KEPCO: je jihokorejský ekvivalent francouzské EDF. Společnost nashromáždila dluh ve výši asi 140 miliard eur – to není tisková chyba. Mimochodem, nebyl jsem si vědom, že by korporace mohla nahromadit dluhy takového rozsahu, více než HDP dvou třetin zemí světa, aniž by vyhlásila bankrot. KEPCO má pouze jeden projekt v zahraničí, Barakah ve Spojených arabských emirátech, který je o několik let opožděn a není srovnatelný s povolovacími podmínkami v západních průmyslových zemích.

CGN/CNNC: S výjimkou Pákistánu, kde je Čína doma v civilním a vojenském jaderném sektoru, nepostavili v zahraničí žádné jaderné elektrárny. Společnost CGN spolufinancovala jaderný blok Hinkley Point C a nedávno oznámila, že v souladu se smlouvou s EDF již neponese žádné další dodatečné náklady. Britská vláda již dříve vyloučila CGN z potenciálních dalších projektů jaderných elektráren. Samozřejmě, že americká vláda již před časem umístila obě čínské společnosti na černou listinu, což prakticky znemožňuje průmyslovým společnostem spojeneckých států spolupracovat s CGN nebo CNNC.

Rosatom: se aktivně podílí na vojenské okupaci Záporožské jaderné elektrárny na Ukrajině. V dubnu 2023 USA, v Evropě téměř bez povšimnutí, uvalily sankce mimo jiné na dceřinou společnost Rosatomu Rusatom Overseas. Americká Sněmovna reprezentantů v lednu 2024 vyzvala k zablokování veškerého dovozu uranu z Ruska. Evropský parlament opakovaně vyzval k komplexním sankcím proti Rosatomu. Je potřeba vysvětlovat, proč je spíše nepředstavitelné, že by Rosatom postavil jaderné elektrárny v Nizozemsku, Polsku nebo Švédsku?

SOLARZEITALTER: Pokračujme v rozhovorech o nákladech na dodávky energie v Evropě, která chce být do roku 2050 CO2 neutrální z důvodu ochrany klimatu – včetně jaderné energie – a porovnejme je s rozšířením a přeměnou dodávek energie na (100 %) obnovitelné energie – decentralizované za účasti obcí a jejich občanů. Kalkulace, která by musela konfrontovat s diskusí o využití a likvidaci jaderné energie. Proč tato diskuse není v popředí?

Mycle Schneider: Dobrá otázka. Systematické vylučování obnovitelných zdrojů v jednotlivých spolkových zemích a zejména destrukce německého solárního průmyslu měly dramatické dopady. Před více než deseti lety, v letech 2012 až 2013, bylo Německo světovým šampionem v rozšiřování solární kapacity s přibližně 7,5 GW ročně. Někteří analytici odhadují, že expanze v Číně v roce 2023 by mohla dosáhnout 200 GW. Již v roce 2022 Čína přidala do sítě skromných 2,2 GW jaderné kapacity a přibližně 125 GW solárních a větrných elektráren, čímž poprvé vyrobila více elektřiny pomocí solárních panelů než v jaderných elektrárnách. Současně se vytvořila značná nadměrná kapacita ve výrobě panelů, což v příštích několika letech ztíží práci všem nově příchozím v této branži. Na brilantním vývoji solární energie je zajímavé, že významná část je decentralizovaná. Zdá se, že existuje strategie, jak systematicky vybavovat jednu čtvrť za druhou solárními panely – v pravém slova smyslu. To umožňuje další snížení měkkých nákladů a tím i vyrovnaných nákladů na elektřinu.

Podle mě zůstává zásadní chybou energetické politiky v Německu i jinde, že neřeší energetické služby, ale spíše kilowatthodiny, krychlové metry plynu a tuny ropy, místo toho, abychom hovořili o tom, jak můžeme lidem inteligentně, spravedlivě, udržitelně a levně zajistit vařené jídlo, vytápění/chlazení, světlo, mobilitu, komunikaci a výkon motorů.

SOLARZEITALTER: Rozhovor v Solarzeitalter 1/2021 se vedl pod heslem: "Jaderná energetika – dvě strany jedné technologie". Ani v tomto rozhovoru bych nerada vynechala "druhou stranu" technologií. Japonsko utrpělo nejen následky přírodní katastrofy, kdy v roce 2011 došlo k roztavení tří jaderných reaktorů, ale mělo také krutou zkušenost vojenského jaderného úderu na konci druhé světové války. Historie ukázala, že jaderná energie přináší nekonečné utrpení při svém vojenském využití, ale také v dodávkách energie – v případě havárií. Kromě toho vysoká úroveň radioaktivní kontaminace životního prostředí setrvává po velmi dlouhou dobu, včetně otevřené "otázky likvidace" v nepředstavitelném časovém rámci.

Odsouzení jaderných zbraní sdílí velká část světové populace. V lednu 2021 ratifikovalo Smlouvu o zákazu jaderných zbraní 50 zemí. Německo mezi nimi není! Nicméně národní vlády považují za své pochybné právo vlastnit a usilovat o jaderné zbraně jako o "ničivé zbraně" pro "odstrašení"! Světová konference o klimatu v Dubaji v roce 2023 svým rozhodnutím ztrojnásobit využívání jaderné energie ukázala, že "mírové" využívání jaderné energie má velkou podporu po celém světě. Technicky vzato se jedná pouze o "další" krok pro vojenské využití. Jak vidíte nebezpečí expanze jaderných států ve světě prostřednictvím tohoto slibu?

Mycle Schneider: Nemyslím si, že prázdný slib rozšíření kapacit by byl známkou "velké podpory" využívání jaderné energie ve světě. Za prvé je to relativně malá skupina států, o málo více než deset procent z celkového počtu. Za druhé, angažovanost vládních úředníků v žádném případě nutně nereprezentuje přesvědčení obyvatelstva. Za třetí, je to spíše symbolické než praktické. Zkušenosti ukazují, že většina dohod o spolupráci, memorand o porozumění, rámcových dohod atd. zůstává bez konkrétních důsledků. Zůstává však velmi znepokojivé, že takové dohody otevírají prostor pro šíření odborných znalostí. Fyzici, inženýři, technici jsou vyškoleni v oborech atomových věd, které lze využít i pro výrobu jaderných výbušnin. To by nás skutečně mělo přimět k zamyšlení.

SOLARZEITALTER: Mycle Schneidere, děkuji za rozhovor.

Rozhovor vedla Irm Scheer-Pontenagel.

Mycle Schneider je koordinátorem a editorem výroční zprávy World Nuclear Industry Status Report (WNISR) a pracuje jako nezávislý konzultant pro vlády a mezinárodní organizace po celém světě.

(přeložil Milan Smrž)

 

© eurosolar.cz 2024