JADERNÁ ENERGIE A ZDRAVÍ

Radioaktivita (resp. ionizující záření) může způsobovat dědičné změny organismů. Ionizující záření má dostatek energie k tomu, aby přímo poškodilo molekuly DNA v buňkách nebo vytvořilo volné radikály, které DNA poškodí chemicky. Pokud k tomuto poškození dojde v pohlavních buňkách (spermiích nebo vajíčkách) a tato poškozená buňka se podílí na oplodnění, změny (mutace) se přenesou na potomstvo a stávají se dědičnými.

V historii byly účinky  podrobně zkoumány například u potomků lidí, kteří přežili výbuchy atomových bomb v Hirošimě a Nagasaki, nebo u populací v okolí Černobylu, přičemž výzkumy na zvířatech a rostlinách potvrzují zvýšenou míru dědičných mutací, u lidí však nebyla prokázána.

Novější studie ale tento předpoklad vyvracejí, a poukazují na výzkumy Dětském centru protiradiační ochrany, které bylo založeno v roce 1990 jako program Ruské federace na ochranu zdraví dětí před černobylskou katastrofou. Práce naznačuje vyšší výskyt rakoviny a různých onemocnění u dětí obyvatel vystavených radionuklidům ve vysoce kontaminovaných oblastech Ruska po černobylské katastrofě.

Dr. Hagen Scherb a dr. Kristina Voigt z výzkumného Helmholtzova centra v Mnichově publikovali rozsáhlé epidemiologické a statistické studie zaměřené na vliv radiace na poměr pohlaví chlapců a dívek při narození. Jejich nejcitovanější práce analyzují demografická data a prokazují odchylky v poměru pohlaví (nárůst počtu narozených chlapců ku dívkám) v oblastech a obdobích zasažených radiací. Jednalo se  o následky atmosférických testů jaderných zbraní v 60. letech 20. století, dopady havárie v Černobylu (1986) a populace žijící v blízkosti jaderných elektráren v Německu, Francii či Švýcarsku).

Jejich závěry vyvolaly v průběhu let rozsáhlou vědeckou diskusi a kritiku od institucí pro radiační ochranu, které výsledky často zpochybňovaly s odkazem na metodologická specifika ekologických epidemiologických studií.

Na přelomu let 2025 a 2026 byla uveřejněna studie z Harvardovy univerzity. Vědecký tým analyzoval data z amerických okresů a zjistil statistickou korelaci mezi blízkostí bydliště k funkčním jaderným elektrárnám a vyšší úmrtností na rakovinu.

Podle  zveřejněného modelu lze v USA blízkosti k elektrárnám připsat přibližně 6 400 úmrtí na rakovinu ročně. Riziko s rostoucí vzdáleností od reaktoru prudce klesá. Nejsilnější statistická souvislost byla zaznamenána u starších dospělých – konkrétně u mužů ve věku 65–74 let a u žen ve věku 55–64 let.  Zvýšený výskyt se projevoval především u rakoviny plic, tlustého střeva a prsu.

Výzkum nebyl u této studie korelován s měřením radiační zátěže u obyvatel a stal se proto terčem kritiky. Sami autoři ale uvádějí, že korelace je jen statistická a nemusí se rovnat kauzalitě.

Obdobná zjištění byla provedena německým registrem dětské onkologie. Německá KiKK studie byla kritizována například Kanadskou komisí pro jadernou bezpečnost, která v principu závislost popírá, protože souhrnné dávky radiace jsou příliš nízké a nemohou být příčinou vzniku rakovinných onemocnění.

Tuto námitku ale zpochybňuje studie Ian Farlieho, který vysvětluje zvýšené riziko výskytu rakoviny blízkosti jaderných elektráren radioaktivními špičkami vzácných  plynů vznikajícími při výměně paliva. Lidé žijící po větru v blízkosti jaderných elektráren budou během těchto emisních špiček vystaveni vysokým dávkám radiace – mnohem vyšším než z úniků během zbytku roku. Odhady se pohybují 20 až 100krát vyšší.

 I když se radioaktivní plyny zachytávají na sorbentech či zadržují na určitou dobu, existují některé s delším poločasem rozpadu jako krypton 85, tritium, uhlík 14. Zachycení na sorbentech má za úkol zpomalit průchod radioaktivních plynů a jejich rozptýlení do okolí, nikoliv však jejich úplnou eliminaci.

Zvláště ohrožené jsou nenarozené děti. Když jsou reaktory otevřeny a uvolňují plyny, mohou těhotné  ženy vdechnout mnohem vyšší koncentrace radionuklidů než jindy, uvedlo IPPNW. Radioaktivní izotopy se tak mohou dostat k nenarozenému dítěti krví a placentou, což vede ke kontaminaci embrya/plodu radioaktivními izotopy. Tato kontaminace může ovlivnit krvetvorné buňky v kostní dřeni, což později vede k leukémii. To poskytuje věrohodné vysvětlení zjištění studie KiKK publikované v letech 2007 a 2008, že děti do pěti let žijící v blízkosti jaderných elektráren jsou výrazně více ohroženy rakovinou, zejména leukémií, než děti žijící ve větší vzdálenosti.

Smlouva mezi WHO a IAEA

Značnou nejistotu o zdravotních následcích jaderné energii vnáší smlouva mezi WHO (Světovou zdravotnickou organizací) a IAEA (Mezinárodní organizací pro atomovou energii) o vzájemné spolupráci, uzavřená dne 28. května 1959. Cílem této dohody bylo koordinovat úsilí obou organizací v oblastech společného zájmu a zabránit duplicitám v jejich činnosti. Organizace se zavázaly, že spolu budou úzce spolupracovat a pravidelně konzultovat záležitosti společného zájmu. Pokud jedna z organizací plánuje zahájit program nebo aktivitu v oblasti, na které má druhá organizace podstatný zájem, musí záležitost předem konzultovat s cílem dosáhnout vzájemné dohody. Smlouva je dlouhodobě předmětem ostré kontroverze a kritiky ze strany nezávislých organizací, vědců a aktivistů.

Do katastrofy v Černobylu na Ukrajině v roce 1986 nevzbudila tato dohoda větší pozornost. To se změnilo poté, co WHO oznámila oficiální počet obětí jaderné havárie, kdy uznala pouze 30 mrtvých pracovníků a hasičů, kteří přišli o život v přímém důsledku katastrofy. Dnes, vzhledem k mnoha úmrtím na rakovinu, se počet úmrtí odhaduje na 6 000. Organizace International Physicians for the Prevention of Nuclear War (IPPNW, Nobelova cena míru 1985) odhaduje až 1,4 milionu úmrtí.

Pak v březnu 2011 došlo k další jaderné katastrofě ve Fukušimě v Japonsku. V dubnu 2014, tři roky po jaderných haváriích, UNSCEAR, Vědecký výbor OSN pro dopady atomového záření pod záštitou IAEA, zveřejnil svou první zprávu týkající se jaderné katastrofy. Podle autorů "nelze očekávat žádnou významnou změnu v budoucích výskytech rakoviny, která by mohla souviset s expozicí radiaci při nehodě."

Kritici smlouvy tvrdí, že dohoda de facto podřizuje WHO zájmům jaderného průmyslu a omezuje nezávislost WHO při zkoumání zdravotních dopadů radioaktivity. Mezi hlavní argumenty patří. Posláním WHO je chránit veřejné zdraví, hlavním úkolem podle statutu IAEA je podporovat mírové využívání a rozvoj jaderné energie ve světě. Tyto dva cíle mohou být v přímém rozporu.