Uložení jaderného odpadu

Klesající stabilita civilizace, spojená se stále  rostoucí spotřebou energie, podle mnoha odborných názorů   směřuje ke kolapsu nebo velkému civilizačnímu otřesu. Problém z pohledu energetiky se týká umístění velkého množství palivových článků v bazénech vedle jaderného reaktoru. Toto uspořádání je nebezpečné, protože v případě kolapsu nebo válečných událostí představuje zásadní riziko. Citovaný článek se zabývá pravděpodobným osudem mokrého úložiště za dramatických událostí.  V současné době je na světe umístěno v mokrých skladech u jaderných reaktorů asi 250.000 tun vypálených vysoce radioaktivních palivových článků.

Kdyby se uskladněný vysoce radioaktivní materiál stal součástí životního prostředí, což v případě dramatických okolností je pravděpodobné, došlo by k radiačnímu poškození široké populace, v míře zásadně převyšující havárie v Černobylu či Fukušimě. Radiační onemocnění, především rakovinná onemocnění a malformace byla detekována po spojeneckém ostřelování iráckých a bosenských oblastí protipancéřovou municí s ochuzeným uranem a dosáhla by mnohem vyššího účinku vzhledem k přítomnosti dalších radionuklidů jako Am241, Cs137 a Sr90, z nichž právě stroncium je se svou chemickou podobností vápníku ukládáno v kostech s velikými zdravotními následky.

Z tohoto důvodu považujeme za nezbytné urychleně začít budovat bezpečné geologické úložiště, a to sice v otevřeném jednání s dotčenými obcemi. V tomto kontextu doporučujeme se inspirovat skandinávskými postupy, které byly použity ve finské stavbě úložiště v lokalitě Eukajoki, poblíže největšího jaderného komplexu Olkiluoto. Hlavní bariéra českého vyjednávání spočívá v nedostatečném jednání s obcemi, v nichž stát uvažuje s výstavbou úložiště.  Neposkytnout obcím právo veta bylo velikou chybou, protože to z nich učinilo pasivní příjemce vládního rozhodnutí, bez možnosti vlastního rozhodování.

Ve Skandinávii dotčené obce takové právo mají, čili úložiště musí schválit místní rada. Pro Finsko je charakteristická především ekonomie komunity a důvěra k projektu, zatímco ve Švédsku, je spolupráce založena na partnerství.

Principy vyjednávání s obcemi jsou popsány na stránkách IAEA.

 

Přepracování paliva

Oba západoevropské závody na přepracování paliva v anglickém Sellafieldu a francouzské La Hague jsou postaveny u moře, aby bylo možné ředit odpadní roztoky z jednotlivých kroků v moři za pomoci mořských proudů a vysokého přílivu.

Přepracovatelské závody jsou zařízení, která zpracovávají palivo spálené jadernými palivy za účelem: opětovného použití některých radionuklidů (Pu) pro nové palivové tyče, jako palivo MOX; oddělení radionuklidů s dlouhým poločasem rozpadu od radionuklidů s krátkým poločasem rozpadu a úpravy odpadu pro mezidobí nebo dlouhodobé skladování. Přepracovatelské operace jsou velmi nebezpečné jak pro pracovníky, tak pro životní prostředí a na příslušné postupy dohlížejí vnitrostátní orgány. Přepracovatelské závody uvolňují specifické radionuklidy, jejichž aktivity jsou omezeny mezinárodními doporučeními a vnitrostátními zákony. K těmto emisím radioaktivity dochází většinou v plynné nebo kapalné formě odpadních vod.

Jaderné přepracovatelské závody jsou zdroji kontaminace životního prostředí plynnými nebo kapalnými výpusti. Znepokojení představuje řada radionuklidů, přičemž aktinidy a  Sr90 mají nejvyšší radiotoxicitou.

V severním Atlantiku a Severním moři jsou měřeny významné aktivity radionuklidů u několika radionuklidů uvolněných v Sellafieldu a La Hague. V tomto ohledu se Cs137, I129 a U236 z těchto lokalit používají ke sledování tras vod z Irského moře a Lamanšského průlivu do severního Atlantského oceánu. Plynné emise CO214 a H23O jsou obvykle detekovány ve vegetaci v těsné blízkosti přepracovatelských závodů a nereaktivní či méně reaktivní látky, jako například Kr89, I2129 a I2127, lze detekovat mnohem dále. V blízkosti jaderného zpracovatelského závodu Sellafield obsahují pastviny omývané přílivem a hraničící s Irským mořem výrazně vyšší aktivity Cs137 a aktinidů ve srovnání se suchozemským prostředím, což naznačuje souvislost vypouštění se sedimenty.

Někdy se uvádí důvod pro přepracování i v získání majoritního uranového izotopu U238, což nepředstavuje žádný nedostatkový materiál, protože zbytek po obohacení uranu je k dispozici v jeho hmotnostním desetinásobku.

Z těchto důvodů nepovažujeme realizaci přepracovatelského závodu v ČR za jakkoliv smysluplnou.