"Liberalizovaný" trh s proudem - gigantický podvod

   Ten rozhoduje o tržní struktuře, kdo platí ztráty, ať je to oborový monopol nebo konkurence. V případě monopolu platí chybějící investice spotřebitel a u konkurence investor. Změna od monopolu ke konkurenci odhaluje nadbytečné kapacity a přináší problémy investorovi, který nemůže počítat s tím, že jako obvykle dostane svůj kapitál rentabilně zpět. Kapitálová ztráta může vést k ekonomickému vyrovnání nebo ke konkursu. Příznivé pro investory, kteří mohou tak zničit obtížnou konkurenci nízkými cenami proudu. Ekologicky a ekonomicky smysluplné investice nelze léta uskutečnit.
   Ekologicky smýšlející jsou se svými dobrými argumenty politicky zatlačeni do kouta oportunisty. "Volný trh" tedy odměňuje a ochraňuje ty, kteří zapřičinili špatné investice a trestá ty, kteří se chovají ekologicky.
   Po roce 1990 byly vybudováno nebo zmodernizováno celkem 8.200 MW v ceně 16 miliard DM. Zhruba si 12 miliard zaplatili východoněmečtí spotřebitelé přinuceni vysokými cenami a 4-5 miliard byly bankovní půjčky. Bez těchto špatně investovaných 16 miliard by byly východoněmecké velké elektrárny a povrchové doly do konce roku 2000 doběhly, a tak by mohly být existující nadbytečné kapacity pro zásobování proudem investovány lépe. Státní podpora ve velikosti 6 miliard mohla být investována do 25.000 pracovních míst míst aby podpořila v oblasti životnímu prostředí škodících technologií 8.000 míst.
   V první polovině roku 2000 nebyla v Dánsku prodána jediná větrná elektrárna - důkaz jak energetické koncerny - především PreußenElektra - a EU podporovaný "podílový trh" v jejich smyslu fantasticky dobře působí. Každá decentrální výroba proudu bude v zárodku potlačena. Dánský průmysl větrných elektráren by se již dávno položil, kdyby neexistoval německý trh se pevnými výkupními cenami pro "veřejnou" síť, danými zákonem.
   Aby se obnovitelným zdrojů nedařilo ani v Německu, stal se výkup proudu z obnovitelných energetických zdrojů kauzou EU. Jihoněmecký monopolní elektrický podnik EnBW považuje zákon o přednostním výkupu energie z obnovitelných zdrojů (EEG) z 31.3.2000 za "protiústavní a sporný v právním smyslu EU". Obdobně se vyslovují VDEW - EEG představuje zákonnou nejistotu. Dostanou provozovatelé přídavek a budou muset zákazníci tento příplatek hradit?
   Generální ředitel pro hospodářskou soutěž EU Dr.Schaub k zákonu EEG prohlásil: "Bude-li zjištěno, že si za určených podmínek odporují pravidla podpor musí být zaplacená podpora navrácena. Dokud se Komise EU k zákonu nevyjádřila, nesou podporované podniky toto hospodářské riziko". Obdobné prohlášení učinil také spolkový ministr Werner Müller - bývalý pracovník energetického hospodářství: "Komise EU registrovala EEG jako nestandardní podporu. Z toho plyne že Komise při posuzováni nebude vázána na žádné lhůty. Nelze tedy stanovit kdy se k tomuto zákonu vyjádří".
   Finančně silné energetické hospodářství tedy hraje na čas a může pomalu pozorovat jak zdroje decentrálních výrobců energie pomalu vysychají.
   Přenos elektrické energie na velké vzdálenosti je nemyslitelný bez velkých ztrát a tím také nákladů. Přesto byl, navzdory přírodním zákonům, prosazen jednotný tarif pro distribuci elektrické energie v nezávislosti na vzdálenosti i na nákladech - jako poštovní známka, kdy je lhostejné, že se energie dodává do vedlejšího domu nebo na vzdálenost stovek kilometrů. Princip poštovní známky v tomto případě tedy pomáhá rozvoji "virtuálního" trhu s elektrickou energií pomocí "zelených certifikátů", který půjde k duhu starých energetických monopolistů. Vyrobená kilowatthodina teče podle přírodních zákonů k nejbližšímu zákazníkovi a přídatná hodnota "zelený certifikát" bude prodávána zákazníkům, kteří si rádi dobrovolně připlatí za ekologický proud. Vlastníci tras vysokého napětí budou tímto způsobem zvýhodněni a vytvoří trh "zelených certifikátů", který bude mít nectnosti jiných finančních trhů - bude neprůhledný, manipulovatelný a bude vzdálen lokálním trhům.

   Ďábelsky geniální systém: koncerny, EU a jejich pomahači nám vytvoří virtuální systém, který:
- oslabí rostoucí odvětví větrné energie
- přivede ke konkursu lokální výrobce energie
- podpoří výstavbu nesmyslných vedení vysokého napětí, čímž přispěje k potvrzení nadnárodní moci atomových koncernů
- odčerpá finance naivních občanů pro účely stále zářící plutoniové budoucnosti

Tímto způsobem tedy trh nedospějek domácnostem, protože elektrokoncerny:
- zachovávají vybavení domácností sto let starými elektrickými hodinami
- rozšiřují vysokonapěťová vedení
- podporují jednotnou cenu za přenos energie, ač soustava nepřenáší jenom informace, ale také energie, která je při dlouhém přenosu soustavou pohlcována a přenos na dlouhé vzdálenosti stojí více než decentrální výroba.

   Bez státní moci by neměli úlevy ani malí výrobci či obchodníci. Protože ale Spolková vláda nemá žádný mocenský monopol v oblasti energetické politiky, ale chápe sama sebe jako prostředníka, nemá žádný regulační úřad, který by kontroloval přístup k síti a tvorbu tarifů a nezakročí když veliké monopolní podniky omezují malé výrobce proudu. Proto profitují na "totálním" trhu jako v případe EURA především velcí výrobci. Mnoha národním či lokálním podnikům povane v budoucnu do tváře stále silněji.
   Na základě toho, co bylo řečeno můžeme buď kapitulovat, což už mnozí také udělali, nebo přikročit k činu a vytvořit protistrategii k udržení a rozšíření lokálních trhů ve smyslu AGENDY 21 ještě dříve, než se politicky posílení "globální hráči" zmocní kontroly nad politikou životního prostředí a energetiky. Jak máme realizovat lokální decentrální prostor pro kreativitu, volný trh a rovné šance pro demokracii a sebeurčení, stejně jako pro přírodu?
   Nemůže existovat lokální trh bez lokálních odpočtů. Nakonec se všechno točí kolem peněz. Bude-li použita nejnovější technologie a software internetové doby pro odpočet proudu v lokálním měřítku, bude položen základ pro rovné tržní podmínky. Již se zkouší připojení na internet přes elektrický rozvod. Do každé domácnosti dráty vedou a datová dálnice je hotova - bez tarifu jsou všichni stále online.