Politika „slunečního města“ - Vyhlášky pro sluneční komunální výstavbu
Cíl "slunečního města" je vzorem pro udržitelný rozvoj komunit. Mnoho měst a obcí v Evropě se tímto cílem řídí. K tomuto účelu vznikla stavební povinnost pro termická sluneční zařízení, které v rámci městských staveb představují úspěšný nástroj sluneční legislativy. Autoři se zasadili v Berlíně a v hessenském městě Vellmaru o povinnost slunečních instalací. Tyto zkušenosti se pak rozvinuly do komunální strategie sluneční politiky výstavby měst.
Klimatickými experty požadovaný cíl redukce CO2 do roku 2050 o 80% není dosažitelný nástroji, které byly do současnosti schváleny. Proto je nezbytně nutné prosazení dalších opatření. Vedle pokračující ekologizace finančního systému je třeba vyvíjet i další zákonné nástroje. Příkladem, nikoliv ale dostačujícím, mohou být závazky pro sluneční energetiku pro stavby v majetku Dolního Rakouska. Nejsmysluplnější cestou by bylo zavedení evropské nebo spolkové povinnosti instalace solárně termických zařízení na všechny novostavby a budovy, které jsou modernizovány a přestavovány. Protože takové zásadní řešení v rámci zákona (EnEV) na úsporu energií ještě není v dohlednu, zavedla některá evropská města rozdílné nástroje pro solární povinnost pro novostavby. Jak předjezdce lze jmenovat Berlín, Barcelonu, Vellmar a Hamburg. Vyplatí se srovnat jednotlivá různá řešení, abychom se mohli v budoucnu vyvarovat chyb. Novela zákona, který vešel v platnost v červnu 2004, dává městům a obcím konečně k dispozici jednoznačné právní možnosti pro využití sluneční energie (podle § 9Abs.1 Nr.23b a §11 Abs. 1 Satz2 Nr.BauGB)
Berlínská cesta k povinnosti využít sluneční energii ve stavebnictví
Tato myšlenka se narodila v Berlíně. V roce 1995 novelizovalo městské zastupitelstvo berlínskou vyhlášku o hospodaření s energií povinnost zavádět na novostavby sluneční tepelná zařízení pomocí sluneční vyhlášky (SolVO). Stavební povinnost se vztahuje na všechny novostavby od 80 metrů čtverečných (včetně dílen) a 60% pokrytí spotřeby teplé vody v průměrném roce. Proto, aby se udržel nárůst byrokracie na jak možno nízké úrovni, měla být počítána kolektorová plocha paušálním způsobem. Aby se využil vznikající pozitivní efekt nových pracovních míst, vedla se vedle přípravy zákonných norem diskuse se sluneční branží, která na základě těchto informací rozšířila ve městě instalační kapacity , zaměstnala nové pracovníky a pod vedením německé společnosti pro sluneční energii (DGS) založila "sluneční školu" pro "solatéry".
Ač to veřejnost zpočátku nezaznamenala vznikl v části berlínského hospodářství (především u IHK a bytového hospodářství) odpor proti sluneční vyhlášce SolVO. Ačkoliv byl zákon zemským sněmem jednomyslně novelizován a jeho schválení bylo součástí koaliční smlouvy vládní koalice, senát SolVO neschválil. Po měsících pokusů získat k souhlasu senátora, který má na starosti resort stavebnictví, vzdal senátor pro životní prostředí tento projekt a v roce 1997 podepsal dobrovolný závazek berlínského hospodářství, vybudovat stejné množství slunečních zařízení, jaké měla zajistil vyhláška SolVO. V létě roku 2003 byly veřejnosti na kongresu oznámeny výsledky dobrovolného závazku. Sdružení slunečních firem USV uvedlo splnění kvóty na 5% a optimisticky posouzená čísla berlínského hospodářství ukázala, že dobrovolný závazek nepřinesl ani polovinu slíbené kolektorové plochy. Tyto výsledky senátem ještě nepohnuty, i když se v některých stranických sekcích téma opět diskutovalo. Navzdory tomuto ztroskotání se stala berlínská idea sluneční povinnosti exportním šlágrem.
Postup Barcelony a Vellmaru
Berlínská myšlenka vyhlášky týkající se slunečních kolektorů se stala tématem na mnoha kongresech a byla přijata Barcelonou. Španělské město přijalo v roce 2000 usnesení "ordenanza solar", týkající se celého městského okruhu. Usnesení obsahuje příkaz, že každá novostavba a průběžně každá sanace staré stavby musí zajistit 60% energie pro přípravu teplé užitkové vody ze slunečního záření. Poté, co se za třicet měsíců více jak zdesateronásobila z 1 metru na 11 metrů čtverečných na 1000 obyvatel (celkem14,000 metrů čtverečných v prosinci 2002), prosazuje se tato povinnost v celém Španělsku. Tak byla například v roce 2003 zavedena povinnost využívat sluneční energii v hlavním městě Madridu, v Seville a mnoha katalánských obcích.
Město Vellmar následuje od roku 2002 novou cestu, která by se mohla stát úspěšnou perspektivou pro další evropská sídla. Severohessenské město pracuje s " městskou sluneční smlouvou", která obsahuje vedle 50% podílu na sluneční výrobě teplé vody také 10% podílu na vytápění rovněž podporu, spočívající v nároku na bezplatné energetické poradenství. Narozdíl od Barcelony neplatí stavební povinnost pro celé město, ale pouze na 12 ha obytného uzemí "Auf dem Osterberg". Již během jednoho a půl roku prodalo městské zastupitelstvo všechny pozemky jednoho stavebního sektoru. Již nyní bylo na 60 střechách zřízeny sluneční kolektory a nárůst jejich počtu pokračuje.
Sluneční strategie podle vzoru Hamburku
Zřetelně je rozvoj sluneční techniky určen paradoxem, kdy ji sice veřejnost akceptuje, ale na trhu se nemůže prosadit. Zatímco se kupce BMW nebo Daimlera nikdo neptá zda se pořízení jeho vozu "vyplatí", je stavebník s touto otázkou stále konfrontován. Argumenty slunečních zastánců - příspěvek k ochraně klimatu, pokles závislosti na ropě, vysoké ceny v budoucnosti, příspěvek k lokálnímu rozvoji a zvýšení počtu pracovních míst v regionu - skeptiky zatím nepřesvědčily. Následkem toho se o budoucnost musí starat komunity a stát. Stejně jako péče o sociální jistotu, zdraví a vzdělání nemohou být výlučně přenechány soukromým subjektům, platí to shodné rovněž pro energetickou politiku při výstavbě měst, šetřící klima a zdroje.
To, že stavební lobby v Berlíně dodnes úspěšně blokuje sluneční vyhlášku, nemusí znamenat, že by stavební firmy organizovaly odpor také v dalších velkých městech. To se ukázalo ve svobodném hanzovním městě Hamburku, tam je plánování sluneční vyhlášky pro tři nové sídelní celky na dobré cestě (zejména v části "Hamburg-Altstadt 32/HafenCity 1"). V rámci širšího stavebního území již první sluneční vyhláška v Hamburku platí: senát vydal na jaře 2004 stavební plán st.-Pauli 41 (Bavaria- Brauerei). Tam vznikne 900 bytových jednotek, které budou ze 30% zásobovány teplou užitkovou vodou ze sluneční energie. K tomuto účelu zde vznikne plocha solárních kolektorů o velikosti cca 800 m2.
Informační a reklamní kampaně pro sluneční energii nepostačují k tomu aby se uskutečnil potřebný průlom této budoucí technologie. Je ovšem také správné, aby se sluneční povinnost ovlivní významný posun k udržitelnosti pomocí sluneční energie, pakliže obyvatelé obce či města se budou spolupodílet na sluneční politice a stavebníci ji budou následovat. Pro dosažení akceptace sluneční energie ve stavebnictví, je třeba aby lokální zastupitelstva ve spolupráci s místními slunečními a řemeslnými spolky realizovaly připravenou a všestrannou informační kampaň ke zvýšení povědomí občanů. Hamburské úřady v tomto směru provádějí svým projektem "Klima a iniciativní práce" vzorovou iniciativu.
Budoucí úspěšná strategie pro "sluneční město" spočívá na mnoha předpokladech, které se budou navzájem podporovat a doplňovat. Stavební plány by se přitom měly orientovat na kriteria sluneční výstavby v městech. Pro důvěryhodnou komunální politiku ochrany klimatu je důležité aby byly městské budova - jako v Hamburku a Vellmaru - vybaveny solárními a úspornými technikami.
Co dělat ?
Aby se umožnil vstup mnoha obcí a měst do "sluneční doby", měla by se vytvořit vzorová ustanovení a vzorové smlouvy, které by minimalizovaly náklady komunit a umožnily vyhnout se chybám.
Vedle uvedených naskicovaných obsahů mohou sluneční ustanovení a smlouvy obsahovat podmínky pro investice do klimaticky šetrných otopných systémů. Zde se nabízejí především solární a biomasou otápěné systémy blízkého zásobování teplem a kogenerační jednotky. Takový směr rozvoje městských staveb je rovněž zajímavý z hospodářsko politického hlediska, protože prostředky obyvatel vynaložené na takové techniky zůstanou u místních firem. To podpoří tvorbu nových pracovních místa zvýší se daňové příjmy obcí a měst.