Navigace
Zpět na: Home / Časopis

Atomová energie – dvě strany jedné techniky

Interview s Myclem Schneiderem

SOLARZEITALTER 1–2021

11. března 2021 jsme si podesáté připomněli katastrofu ve Fukušimě, která vedla k roztavení jader tří reaktorů. Historie ukázala, že jaderná energie přinesla lidem nekonečné utrpení, to jak při vojenském využití, tak i při zajištění dodávek energie, a radioaktivně kontaminovala životní prostředí. Nebezpečí jaderných zbraní rozděluje velkou část světové veřejnosti. Přijetí „Zákazu jaderných zbraní“, které bylo dne 22.ledna 2021 ratifikováno 50 zeměmi – Německo mezi nimi není – to potvrzuje. Národní vlády ale dále vidí své pochybné právo vlastnit jaderné zbraně k „odstrašení“. Jedná se o etickou otázku, která se v politice a ve veřejnosti bohužel příliš málo diskutuje.

Smlouva o nešíření jaderných zbraní z roku 1960, zavazující země, vlastnící atomové zbraně k odzbrojení, nepřináší žádné pokroky nebo se nebere na zřetel. Aktuálně oznámil Londýn a rovněž USA záměr rozšířit počet jaderných hlavic ze 100 na 200. Smlouva o nešíření jaderných zbraní současně ale poskytuje pomoc zemím, které sice jaderné zbraně nevlastní, ale tuto energii chtějí využívat k zajištění svých energetických potřeb. Toto takzvané „mírové“ využití může ale platit jako příprava k vojenskému využití. Každá další země, která se vydává touto cestou, dělá svět nebezpečnějším a lidi na něm žijící zranitelnějšími. Jaderné elektrárny mohou pro protivníka představovat předinstalované jaderné zbraně: V Černobylu se uvolnilo 200krát více radioaktivity než v Hirošimě a Nagasaki dohromady.
Výstavba a provoz jaderných elektráren je nákladný. Bez státní podpory nelze systém energetického zásobování ani zavést, ani provozovat. Navzdory zřejmé otázce o likvidaci jaderného odpadu akceptoval velký díl německé společnosti využívání jaderné energie. Teprve po neštěstí v Černobylu a aktivitách protijaderného hnutí přijalo Německo první rozhodnutí o výstupu z jadrné energie. Po změně vlády došlo k přeměně usnesení z roku 2010 a prodloužila se doba činnosti jaderných elektráren. Byla zapotřebí další katastrofa roku 2011 ve Fukušimě, aby se znovu obnovilo rozhodnutí o odstupu od jádra, ovšem s vysokým odškodněním pro provozovatele.
SOLARZEITALTER: Úlek ze souhry přírodních událostí a selhání techniky otevřel světu oči, že „nemyslitelné“ se může rovněž přihodit ve vysoce industrializované zemi. Navzdory tomu bude provoz jaderných elektráren, a to nejenom v Japonsku, dále pokračovat. Jak hodnotíte kontroverzní diskusi o této situaci v Japonsku?
Mycle Schneider: Od počátku katastrofy ve Fukušimě před deseti lety se velká část japonského obyvatelstva zcela logicky vyjadřovala pro ukončení jaderné energie. Proběhlo mnoho soudních procesů proti opětovnému zprovoznění reaktorů. Ale veřejné mínění a procesy nejsou politika. Zájmové propojení provozovatelů, bank a politiky postavilo proti změně pevnou barieru. Navzdory důraznému přání Abeovy vlády a jejích následovatelů, získalo povolení k opětovnému provozu pouze devět z 54 reaktorů, provozovaných před 3/2011. Z těch ale jsou v současné chvíli v provozu jenom čtyři. Zda čtyři nebo 54, to je zásadní rozdíl.
SOLARZEITALTER: Při zvládání ekologických škod se Japonsko snaží o jejich minimalizaci. Provozovatelé jaderné elektrárny stojí nejenom před problémem likvidace kontaminované zeminy, ale rovněž radioaktivitou zamořené chladící vody, kterou již není možné z kapacitních důvodů dále skladovat. Dá se čekat, že bude následovat vypouštění do moře. Za jak nebezpečné považujete toto řešení? Očekáváte protesty v Japonsku nebo v jiných postižených zemích?
Mycle Schneider: Provozovatel TEPCO není firma, která by se specializovala na management jaderných katastrof. Proto vždy improvizovala a bude improvizovat. Problematika místa elektrárny Daiči je tak neuvěřitelně komplexní, že to dalece přesahuje nejenom kapacitu provozovatele elektrárny, ale i japonského národa. Dlouhou dobu jsem se snažil propagovat koncept mezinárodní fukušimské záchranné jednotky. Všichni to nalézali jako báječnou myšlenu, včetně německého velvyslanectví a zastoupení EU v Tokiu. Nic se ale nestalo. Největší problém byl v tom, že na japonské straně nebyl nikdo, kdo by táhnul. „You can´t push a rope“ tj. „Nemůžeš táhnout lano“, říká staré přísloví.
Katastrofa postupuje dále. To je zcela logické. Při silném zemětřesení 13.února 2021 se reaktory dále poškodily a do bloku 1 je nutné přivádět za hodinu o čtvrtinu více chladící vody, aby se chladilo roztavené jádro. Potenciální množství vody k odvedení do moře tak narostlo na více než milion kubických metrů a představuje veliké problémy. Značný podíl vody nevyhovuje ani spornému návrhu mezních hodnot a bude třeba jej dále dekontaminovat.
Ač přislíbeno, dekontaminační zařízení ještě nebyla dodána. Proti návrhu vypouštět vodu do moře již dlouho existuje opozice. Jsou to především rybáři, kteří nechtějí žádné další znečištění a další poškození renomé svých produktů. Společensky a mezinárodně politicky akceptovatelné provedení plánů by vyžadovalo nezávislou přísnou kontrolu znečištění při vypouštění kontaminované vody.
SOLARZEITALTER: Japonsko ale bude trvat na dalším používání jaderné energie a na provozu také těchto jaderných elektráren. Jak se může další chod elektrárny ještě provozovateli vyplatit?
Mycle Schneider: Žádný provoz jaderné elektrárny v Japonsku není hospodárný. Jakmile provozovatel jaderné elektrárny reaktor oficiálně odpojí od sítě, nebude v účetnictví na straně aktiv, ale pasiv. Jinak vyjádřeno, z vlastnictví se stane zátěž. Pak porostou náklady, bez jakéhokoliv očekávání příjmů. Proto z původních 54 japonských jaderných elektráren je 24 stále v rubrice dlouhodobě mimo provoz, ačkoliv většina z nich nemá nejmenší šanci, že by někdy vyráběla elektřinu. Navíc, k silným stránkám japonské kultury nepatří přiznat slabost.
SOLARZEITALTER: Existují scénáře, které ukazují, že Japonsko by bylo možné úplně zásobovat využitím obnovitelné energie. Diskutuje se Japonsku tato alternativa?
Mycle Schneider: Obsáhle. Online vznikl Renewable Energy Institut založený v důsledku 3/11 nejbohatším mužem, Masayoshi Sonem, a 10.března 2021 měl celkem 2000 účastníků. Vedle Sona se účastnili úřadující ministr, šéf mezinárodní agentura pro obnovitelnou energii IRENA, energetický expert Amory Lovins a Patrick Graichen, ředitel Agora Energiewende.
SOLARZEITALTER: Nejenom Japonsko sází na jadernou energii. V Číně, kde pokrývají 60% zásobování uhelné elektrárny – s velkými škodami na ovzduší, zdraví a klimatu, zahájila před několika dny provoz nová jaderná elektrárna. Také když Čína velmi úspěšně investuje do obnovitelné energie, měla by pokračovat výstavba jaderné energetiky. To rovněž platí o Francii. Jak se to v těchto zemích ospravedlňuje?
Mycle Schneider: To není korektní obraz reality. Podle mých znalostí nebyla v Číně v roce 2021 (stav k 25. březnu 2021) připojena k síti žádná nová jaderná elektrárna. V roce 2020 to byly dvě elektrárny s celkovou kapacitou dvou gigawatt (GW). Ve stejném roce bylo připojeno k síti 150 GW solárních a větrných kapacit. V pětiletém plánu do roku 2025 je uvedeno 70 GW jaderné kapacity, což je sotva více, než současná a ve stavbě se nacházející kapacita. Tedy výstavba 19 GW v pěti letech. Současně oznámilo pět velkých čínských elektrických podniků, že chtějí do roku 2025 instalovat přes 350 GW obnovitelných zdrojů. I v jediné zemi, kde se ještě staví významné jaderné kapacity se jaderná energie zanedbává.
Proč se vůbec jaderné elektrárny dále staví, je otázkou výkladu. Čína investovala do kompletního výrobního řetězce jaderných elektráren obrovské sumy. Dnes je možné v Číně kompletně postavit americkou elektrárnu AP 1000 nebo evropskou EPR, a to nejen podle západních norem, ale podle kvalifikovaných výrobců. Dnes nepostavíte v USA žádnou AP 1000 a žádnou EPR v Evropě. Prostě k tomu chybí potřebná zařízení. Teď tomuto průmyslu, který představuje mocnou lobby v blízkosti čínského centra moci vyprávějte, že nyní je všechno příliš drahé a je to tedy pryč.
Vedle toho jsou v programech především rychlých reaktorů také vojensky relevantní důvody. Slovy prezidenta Macrona nedávno Francie znovu oznámila, že „naše energetická a ekologická budoucnost“ a „naše hospodářská a průmyslová budoucnost“ odvisí od atomové energie.
SOLARZEITALTER: V diskusi o ochraně klimatu se jaderná energie hodnotí jako klimaticky neutrální. Bill Gates navrhuje uspořit emise CO2 pomocí decentrálních malých jaderných reaktorů. Atomovou energií k ochraně klimatu?
Mycle Schneider: Bill Gates nabízí reaktory v Power pointu a svět kupuje. Pan Gates založil svou jadernou firmu v roce 2008. Třináct let poté nic nepředvedl, žádný prototyp, žádný povolený design a ani žádný design v procesu povolování kdekoliv na světě. Pro takové fantastické plány nemá Země již čas.
Takzvané malé modulární reaktory (SMR) nejsou nové. Historie jaderné energie s takovými malými modely začala. Od té doby vznikaly stále znovu jako koncept v nesčetných variantách. Není ale tak těžké pochopit, že to nemůže vyjít. Reaktory typu EPR vznikly jako velké, nikoliv proto, že by někde byly zapotřebí reaktory o velikosti 1650 MW, ale proto, aby se snížily náklady na instalovanou MW. Kdybychom chtěli nyní stavět malé reaktory, řekněme 30-300 MW, pak by bylo možné dosáhnou úspor z rozsahu jen množstevním rabatem. To by tedy znamenalo prodat stovky SMR, mimo jiné proto, abychom dosáhli měřitelného efektu ve výrobě elektřiny. Do roku 2040 je to z průmyslového hlediska vyloučené.
Jediné, v poslední době dokončené SMR, jsou dva plovoucí 30 MW reaktory v Rusku. Odhad jejich výrobní doby byl 3,7 let, ve skutečnosti ale výroba trvala 12,7 let. Od roku 2012 se Čína pokouší dát dohromady dva 100 MW moduly, v Argentině od roku 2014 staví mini reaktor 25 MW. V USA získal jediný model „všeobecné povolení“. Prototyp by se měl vybudovat do roku 2030. Náklady zatím vystoupaly do výše nákladů na nejdražší EPR. Všechny tyto příklady demonstrují neschopnost jaderného průmyslu splnit své vychloubačné sliby.
Dramatické ale je následující: naléhavost ochrany klimatu vyžaduje položit si otázku – pakliže investuji jedno euro, kolik mohu ušetřit emisí skleníkových plynů a jak rychle. Jedná se tedy o kombinaci nákladové efektivity a času. Investice do nových jaderných elektráren jakéhokoliv typu nebo také jejich pouhé plánování zhoršuje klimatickou krizi, protože kapitál potřebný pro dnes reálně existující řešení nebude k dispozici.
To stejné platí pro prodlužování životnosti existujících reaktorů. Většina dnes na světě provozovaných jaderných reaktorů nemůže konkurovat jiným klimaticky efektivním možnostem. Mnoho potenciálů energetické účinnosti je k mání za negativní náklady. Nejnižší ceny proudu z obnovitelných zdrojů již nejsou v Asii, Jižní Americe nebo na blízkém východě, ale v Evropě. V lednu 2021 byl světový rekord za sluneční proud při 1,1 euro centu za kilowatthodinu v Portugalsku. Již v dubnu 2021 byla pro 600 MW elektrárnu v Saudské Arábii podepsána smlouva ve výši 0,9 euro centu za kilowatthodinu. Ve Španělsku jsou nyní komerční nabídky pro proud ze slunečních elektráren pod 1,5 centu/kWh a 2 centy/kWh za proud z větru. K tomu pak můžeme připočítat odhadem 1-2 centy nebo i více pro akumulaci, což stále ještě leží hluboko pod čistými provozními náklady proudu z jaderných elektráren v posledním století.
SOLARZEITALTER: Pane Schneidere, děkujeme srdečně za tento rozhovor.

Rozhovor vedla Irm Scheer-Pontenagel, vydavatelka časopisu SOLARZEITALTER.

Mycle Schneider je autor a vydavatel každoročně vydávaného World Nuclear Industry Status Report (WNISR) a pracuje jako nezávislý poradce pro vlády a mezinárodní organizace celého světa.

přeložil Milan Smrž

 

© eurosolar.cz 2024