Tisková zpráva č. 1/2006

Stanovisko české sekce evropské organizace Eurosolar.cz k současnému stavu rozvoje obnovitelné energetiky v České republice

Stále se přiostřující konflikt mezi zvyšující se spotřebou energií a stále hlubšími následky jejího využívání na straně jedné a docházejícími rezervami fosilních i jaderných paliv na straně druhé se projevuje v nejrůznějších globálních i lokálních aspektech. V České republice byl v minulém roce sice přijat zákon č.180/2005 na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, zdá se však že hlavním důvodem nebyl ani tak zájem na skutečném rozvoji obnovitelné energetiky, jako na formálním splnění evropské směrnice. Zatím se nerýsuje žádná taková iniciace rozvoje obnovitelných zdrojů, která by zaručila, že se obnovitelnost během několika let stane hlavní cestou vedoucí k dlouhodobé rovnováze a jedním z důležitých společenských, rozvojových a ekonomických témat. S několika málo výjimkami, mezi nimiž je třeba především jmenovat město Litoměřice, které poskytuje významnou pomoc a podporu jak občanským tak i městských obnovitelným projektům a v současné době staví první geotermální elektrárnu v ČR, nedochází v české společnosti k významnému posunu vnímání důležitosti obnovitelných zdrojů ani k celospolečenské podpoře odpovídající závažnosti tématu. Neděje se tak ani na lokální úrovni, která v principu nejlépe koresponduje s decentrálním charakterem obnovitelné energetiky.

Charakteru ohrožení do něhož se civilizace postupně dostává, by mělo odpovídat přehodnocení současných hlavních rozvojových kritérií, tak aby se dalo hrozícím budoucím ekonomickým, ekologickým a sociálním otřesům předcházet. Zde je ale třeba věnovat pozornost všem časovým horizontům. Vláda ČR usiluje o novou výstavbu konvenčních zdrojů, které dále zvýší, jako v případě uhelných či plynových elektráren množství emitovaného oxidu uhličitého, či v případě jaderné elektrárny závislost na dovozu paliva a prohloubí stále nevyřešený a pravděpodobně uspokojivě nevyřešitelný problém jaderného odpadu. Vedle toho se negují stále rostoucí možnosti, které se navzdory nižší světové i evropské podpoře pro obnovitelné zdroje otevírají. Nerozšiřuje se spolupráce se zeměmi, které jsou v oblasti obnovitelných zdrojů v přední řadě. S výjimkou ministerstva zdravotnictví všechna ostatní česká ministerstva úspěšně torpedovala naši snahu o přípravu vládního dialogu o spolupráci s BRD ve věci založení mezinárodní agentury pro obnovitelné zdroje IRENA (International Renewable Energy Agency). Státní orgány, především jmenovitě ministerstva zodpovědná za rozvoj a průmysl se chovají jako by neměly zájem na důrazném rozvoji obnovitelného hospodářství. Podporují priority v oblastech jejichž budoucí rozvoj se již nyní jeví jako velmi pochybný. Rychlost s jakou se staví v České republice nové výrobny automobilů spalujících fosilní paliva, namísto aby se výroba orientovala na lehká auta na biopaliva, vodík nebo elektřinu, či rychlost s jakou se staví nové silnice a dálnice, místo toho, aby se podpořila efektivní a dostupná veřejná doprava, která bude například mít přednost na křižovatkách před individuální dopravou, svědčí o krátkozrakém chápání ekonomických přínosů i o tom, že státní orgány neprozřely z bigotní závislosti na starém energetickém paradigmatu.

Česká republika si bere malý příklad z těch, kteří mají s obnovitelnou strategií dobré zkušenosti. Příliš se nezajímá o obnovitelný rozvoj našich rozvinutějších sousedů, především Německa a Rakouska. Opomíjí příkladně neobyčejný potenciál výroby elektřiny z bioplynu, který byl v loňském roce zveřejněn ve studii německého Odborného svazu pro bioplyn, a byl odhadnut na 20% domácí spotřeby. Tento skok je umožněn využitím kukuřice, jejíž siláž má vysoký výnos bioplynu. S ohledem na to, že Německo je 1,8 krát hustěji obydleno než Česká republika, lze v našich podmínkách reálně uvažovat s vyšším podílem výroby elektřiny z bioplynu. Výhoda výstavby decentralizovaných kogeneračních energetických zdrojů byla již mnohonásobně diskutována – především se jedná o lokální využívání tepla s menšími náklady na distribuční soustavu tepelné energie, výhodnou lokalizaci výrobních jednotek do míst s relativně vyšší mírou nezaměstnanosti a především obnovitelný zdroj, jehož funkčnost může být zajišťována domácími surovinami. Dalším potenciálním zdrojem (i když ve striktním smyslu zatím ne obnovitelným) je využití odpadního tepla z nejrůznějších průmyslových procesů pro výrobu elektrické energie. Na základě německých a holandských studií lze pro české podmínky odvodit téměř 1 GW instalovaného výkonu s náklady nižšími než se uvádí u jaderných elektráren. Zde lze použít speciálních energetických technologií, které umožní vyrábět elektrickou energii i z nízkopotenciálního tepla. Žádné z těchto možností se ve veřejných energetických diskuzích neobjevují, nejsou zveřejňovány, ani na ně státní orgány či vědecké instituce nepoukazují. Analogicky lze uvést potenciál městského větru využívající nový typ větrných turbín se svislou osou rotace – byly již instalovány první prototypy a podle studie ze Spojených státech se jedná o významný potenciál snižující riziko blackoutů a zvyšující energetickou autonomii městských aglomerací.

Vedle politických rozhodnutí s okamžitým dopadem je třeba mít na mysli rovněž delší časový horizont. Dnes chodí do škol generace dětí a mládeže, která bude mít, až dospěje za úkol dovršit přestavbu energetického systému na obnovitelný. Tomu ovšem zdaleka neodpovídá program výuky. V českých školách se pravidelně neučí o perspektivě a nezbytnosti harmonizace dnešní civilizace s přírodou a o využívání obnovitelných přírodních zdrojů. Pouze malé procento žáků a studentů na základních a středních školách je pravdivě v této oblasti informováno. V ostatních případech, které zásadně převažují, jsou žáci dezinformováni o marginálním významu obnovitelných zdrojů a nedostává se jim korektních informací o potenciálech, současném rozvoji a vývojových trendech obnovitelné energetiky ve vyspělých průmyslových zemích. Generace dnešních školáků bude mít zřejmě s přestavbou fosilně jaderného energetického systému na sluneční obnovitelný problém, když jejich postoje a základní orientace, které získají ve škole, vytvoří v jejich myslích bariéru.

Ve veřejných i v odborných diskuzích jsou obnovitelné zdroje stále zesměšňovány; z neznalosti či stranickosti se snižuje jejich význam a odsouvají se do podružné role. V široké paletě možností podpory zavádění obnovitelných zdrojů energie chybí mnoho kroků, které by proces energetické proměny usnadnily a orientovaly společenské povědomí na obnovitelné zdroje.

Jedná se především o následující kroky:

• tvorbu energetické koncepce České republiky s důrazem na průlomovou integraci obnovitelných zdrojů energie;
• veřejnou informační kampaň a politickou podporu obnovitelným zdrojům, kterou by organizovaly a vyjádřily státní i samosprávné orgány;
• další legislativní kroky (dlouhodobé neuplatnění spotřební daně na čistá biogenní paliva, např. rostlinného oleje a bioetanolu a úprava stavebního zákona ve prospěch obligativních instalací obnovitelných zdrojů a výstavby autarkních budov);
• finanční a organizační podporu demonstračních projektů na úrovni krajů a okresů;
• vybavení veřejných budov a zařízení státních a samosprávných institucí komponentami obnovitelné energetiky, případně jejich rekonstrukce do energoautarkní podoby;
• podpora vzniku úvěrové banky, která by byla schopna (například pomocí mikrokreditů či energetického kontraktingu) nebyrokraticky a operativně podporovat občanské instalace zdrojů a komponent obnovitelné energetiky;
• správné a pravdivé informování a orientování žáků a studentů, především na základních a středních školách o výhodách a perspektivách obnovitelné energetiky a obnovitelného hospodářství;

Praha, říjen 2006
Eurosolar.cz