Navigace
Zpět na: Home / Časopis

Otevřený dopis zastupitelstvům krušnohorským obcím Dubí, Osek a Krupka

Vážené dámy, vážení pánové, vážení zastupitelé!

   V nedávné době jste na svých zasedáních pravomocně rozhodli o tom, že se v katastrech vašich obcí nebudou stavět větrné elektrárny. Jistě na to máte právo. Nicméně každé schválené usnesení sebou nese následky. Budou tyto následky přínosem nebo ztrátou pro vaše spoluobčany a sousedy, budou přínosem pro všechny obyvatele České republiky? Jaký bude mít dopad vaše jednání na celou naši zemi, pakliže stojíte v první řadě s praporem NE! Svým postojem nesporně vytváříte určitý precedens a je pravděpodobné, že vaše rozhodnutí budou ve svých usneseních módně kopírovat další desítky obcí. Nepříliš šťastná situace.

   Jak jistě víte, lidstvo se ocitlo v pasti dnešního fosilně jaderného energetického systému. S ohledem na jeho dvě nezpochybnitelné limity - vyčerpatelnost a ekologické následky - ohrožuje nejenom životní prostředí, ale i celou současnou civilizaci. Energetické války, zvětšování rozdílů mezi bohatými a chudými regiony a krize třetího světa, rostoucí nezaměstnanost, hospodářská globalizace nesená na perutích globálního využívání lokálních energetických zdrojů a související demontáž sociálního státu a sociálně kulturní devastace širokých vrstev, to jsou jen některé z aspektů neschopnosti přijmout obnovitelné energetické paradigma. Tato historická šance se stále popírá, ač je v mnoha vědeckých scénářích doložena jako realistická - tak například v roce 1981 komisí Enquete německého Bundestagu jako alternativa k atomové energii a v roce 2002 jako alternativa k budoucnosti energetického zásobování, která ukázala na možnost úplného zásobování Německa do roku 2050 obnovitelnou energií. Existují další vědecké studie úplného zásobování obnovitelnými energiemi celého světa, Evropy, Německa, USA, Japonska, Francie a Rakouska. Nedílnou součástí těchto scénářů je právě větrná energie.

Objektivní měřítka?

   Především je ekologicky nesouměřitelné stavět vedle sebe nevratné nebezpečí současných energetických zdrojů pro lidstvo a nebezpečí reverzibilních regionálních zásahů do přírody využíváním obnovitelné energie. Pochopitelně je netknutý hřeben hor hezčí, ale alternativa nezní: neporušené hory či větrná zařízení, ale větrná zařízení nebo pokračující těžba uhlí, emise CO2 a výroba proudu v atomových elektrárnách. Na každou vybudovanou větrnou elektrárnu o výkonu 2 MW se do oběhu dostane ročně nejméně o 5000 tun CO2 z uhelných elektráren méně. Být proti takové stavbě z důvodů ochrany přírody, a tím v podstatě přijmout, že ničení přírody atomovými nebo fosilními zdroji energie nelze odpovídajícím způsobem redukovat, je z ekologického hlediska neobhajitelné.

   Je estetický dojem objektivní, měřitelnou nebo osobní, niternou, módní a v čase proměnnou veličinou? Okolo roku 1900 bylo na pobřeží Severního moře více jak 100.000 větrných mlýnů a v Dánském vnitrozemí 30.000. Jak můžeme ještě vidět, byly integrální součástí přirozeného obrazu krajiny. Proč by to nemělo co nejdříve platit zase? Ochranářské argumenty proti větrným elektrárnám jsou přitažené za vlasy; přesto jsou rozčileně rozšiřovány za blahovolné pochvaly velkých výrobců energie, kteří, jako ti, co jsou odpovědni za smog, sami vynalezli výraz "estetické znečišťování prostředí" a nebo hovoří o hlukové zátěži, ačkoliv veliká větrná elektrárna produkuje méně hluku než nákladní automobil.

Máme jiné možnosti výroby elektřiny?

   Ani Česká republika ani celá Evropa neoplývají již dnes žádnými většími fosilními zásobami, jež by ale při spalování stejně produkovaly oxid uhličitý, jehož emise jsou limitovány podle Kyótského protokolu. Zbývá tedy jaderná budoucnost?

   Dnes pracuje na světě 442 jaderných reaktorů, které vyrábějí 16% elektrické energie, přičemž se 13% využívá. Narůstající lidstvo by potřebovalo minimálně 10.000 - 20.000 jaderných reaktorů, ať konvenčních, množivých nebo fúzních. Minimálně každých 50 let by musely být jejich radioaktivní struktury zlikvidovány. K tomu lze připočítat zařízení na výrobu a ukládání odpadu, pozůstávající z vysoce citlivých struktur. Přírodní katastrofy, jako zemětřesení a lidmi zapříčiněný chaos mohou přispět k tomu, že by se dlouhodobé radioaktivní zamoření časem rozšířilo po celé zemi. S množstvím atomových elektráren riziko poroste.

   Či snad spoléhat na něco, co ještě není? Fúzní jaderné elektrárny, i kdyby za půl století fungovaly, budou velice drahé. Poněvadž primárně vyrábějí pouze teplo a to nelze odvádět pomocí tyčových elementů jako v případě konvenční jaderné elektrárny musí být veliké. Pro svůj provoz potřebují tritium, které je pro člověka velmi jedovaté. Obrovské množství odpadního tepla - vedle proudu musí elektrárna také z fyzikálních důvodů vyrábět energii - již nelze odvádět řekami. S ohledem na vysoké neutronové toky v komplexním fúzním reaktoru lze vyrábět nejenom plutonium pro zbraně, ale bude vznikat množství radioaktivního odpadu v podobném množství jako u konvenčních reaktorů.

Větrná elektrárna jako sekáček na ptáky?

   Nikdo nehoruje proto, aby se větrné elektrárny stavěly v ptačích rezervacích nebo v místech pravidelných tahů hejn. K tomu ani nemůže dojít, protože podle zákona musí proběhnout environmentální posouzení vlivu stavby.

   Podívejme se však na data z amerických studií: podle Daniela Klema z univerzity v Muhlenbergu jsou největším nepřítelem ptactva skleněné fasády domů. Podle jeho odhadu na nich ročně zahyne pouze ve Spojených státech od 100 do 900 milionů ptáků. Počet ptáků ulovených domácími kočkami dosahuje opět v celých Spojených státech 100 milionů a podle univerzitní studie se toto číslo pouze ve Wisconsinu odhaduje na 7 milionů. Americká organizace National Institute for Urban Wildlife a U.S. Fish and Wildlife Service uvádí, že na všech amerických dálnicích přijde ročně o život kolizí s jedoucími automobily mezi 50 až 100 miliony ptáky a 174 milionů umírá po nárazu do elektrického vedení. Podle Smithsonian Institutu hyne pesticidy 67 milionů ptáků a kosením přes 1 milion ročně. Ročně je v USA legálně uloveno přes 100 milionů ptáků, mezi jiným kachen, husí, labutí, chřástalů a jeřábů a další množství hyne jako přímý důsledek rybolovu. Pouze v Aljašském zálivu bylo při rybářských aktivitách za jednu sezónu zjištěno 40 tisíc uhynulých mořských ptáků. 2 miliony má na svědomí těžba ropy a plynu. Neznámý, ale značný počet ptačích obětí se připisuje rozšiřování měst.

   Vedle toho je odhad 10 - 40 tisíc ptáků zabitých ročně všemi větrnými turbínami na území Spojených států bezvýznamným příspěvkem.

Budete vstřícní k jiným energiím?

   Bude mít zájem umístit na svém katastru úložiště jaderného odpadu? A nebo budete proti tomuto plánu protestovat, jako před několika měsíci obyvatelé jihočeských obcí, kteří se cítili být tímto záměrem ohroženi? Anebo podpoříte prolomení limitů těžby hnědého uhlí, jak proti němu před vládou tento rok v zimě demonstrovali Vaši sousedé z úpatí Krušných hor z Horního Jiřetína?

   A nebo vystačíte se svíčkou - ovšem jenom z včelího vosku - protože obyčejná, koupená v supermarketu, je z ropy?

   Vyzývám Vás abyste své usnesení revokovali a rozhodli ve prospěch budoucnosti nás všech. V případě zájmu k vám rád přijedu, abych pomohl rozptýlit vaše pochybnost

   Se srdečným pozdravem MILAN SMRŽ
Váš kolega v zastupitelstvu Městské části Praha 1
předseda národní sekce a viceprezident evropského sdružení EUROSOLAR.cz

© eurosolar.cz 2018