Navigace
Zpět na: Home / Časopis

Neúspěch vrcholného klimatického setkání jako šance pro klimatickou ochranu

   Především musíme konstatovat, že proces v Haagu dospěl - přinejmenším předběžně - k určitému konci proto, že již dopředu měl malé vyhlídky na úspěch. Protože vládní úroveň národních států je nejsložitější rovina, která by byla schopna zajistit úspěšnou strategii klimatické ochrany. Přivést všechny vlády světa k podpisu jednoho dokumentu, který by neobsahoval jenom líbivé formulace - jak dokazuje Haag - je téměř nemožné. Zájmy národních států jsou příliš rozdílné. Protokol z Kyota tomu neprotivořečí. Snížení emisí oxidu uhličitého v Kyotu domluvené, budeme-li upřímní, není zdaleka dostačující, aby zabránilo na Zemi skleníkovému efektu. V Haagu by bylo bývalo možné očekávat další změkčení emisních cílů Kyota.
   To, že k tomu nedošlo, se stalo díky méně rozvinutým zemím. To by mohlo mnohé udivit. Protože podle převládajícího mínění lze rychle se zvyšující hlad jižních a východních světových regionů ukojit pouze na základě fosilních energetických zdrojů - což jednoznačně znamená vyšší emise CO2 . Tento argument je stále opakován protivníky klimatické ochrany, především mocným americkým průmyslem a již se pevně usadil v hlavách mnohých lidí. Motivy, které se netýkají jenom amerického průmyslu jsou nasnadě - pomocí zbytků světových ropných zásob se nechají vydělat nepředstavitelné peníze. Etické argumenty se proti zájmům hospodářských interesentů neprosadí. A přesně tyto zájmy jsou - vedle obav z dalších nákladů na ochranu klimatu - prapříčinou zdánlivých řešení, především Spojenými státy propagovaným obchodem s emisními certifikáty a zdůrazněním snižování emisí CO2 , přičemž jsou doprovázeny argumentem, že bez fosilních zdrojů nemůže být pokryta energetická spotřeba světa.
   Ve skutečnosti se ale jedná o fatálně nesprávný globální odhad. Narozdíl od propagandy lze celý svět zásobovat středně a dlouhodobě potřebnou energií z obnovitelných zdrojů. Slunce, vítr, malá vodní síla , biomasa a zemské teplo představují mnohotisíckrát více, než činí současná spotřeba dnešního světa. Obnovitelné energie jsou jedinou možností jak pokrýt energetický hlad v méně vyvinutých regionech a současně uskutečňovat aktivní energetickou ochranu klimatu. Spolu s rozvinutými technologiemi mohou drasticky a rychle snížit vysoké emise CO2 a metanu, které vytvářejí průmyslové země.
   A úplně samo k tomu nedojde. Ceny obnovitelných energií jsou ještě vyšší než ceny fosilních zdrojů. Přesto je ale strategie, která by vedla ke snížení nákladů na obnovitelné energie je velmi jednoduchá. Zní: musíme plynule začít průmyslově vyrábět technologie pro využívání obnovitelných zdrojů. Takto iniciovaný průmyslový rozvoj - to potvrzují komputerové technologie v minulosti - povede k tomu, že využívání obnovitelných zdrojů energie bude v budoucnu podstatně levnější, než dnes a dokonce levnější než energie z fosilních primárních zdrojů. Konec využívání ropy, zemního plynu, uhlí a uranu pak bude jen otázkou času. Tato strategie je zcela nezávislá od dohod světových vlád. Postačuje, aby jednotlivé, možná jenom některé velké průmyslové země uvedly do života obsáhlý průmyslový proces vývoje a výroby všech technologií na bázi obnovitelných zdrojů.
   Tento proces musí být podpořen odbouráním masivních státních subvencí pro export uhelných elektráren, plynových a ropných potrubí, využívání nových ropných a plynových polí, výstavbu automobilek nevyužívajících motorů na ropu či její deriváty a mnoho dalších. Státní subvence musí naopak mířit k výstavbě zařízení obnovitelných energií. Okamžik kdy budou obnovitelé energie hospodárné, pak bude dosažen mnohem rychleji, než si někteří myslí. Různé technologie jako větrná energie, solárnětermická výroba elektřiny, solární nebo geotermální výroba tepla se již dnes nachází v moha oblastech světa na hranici hospodárnosti. O průmyslovém rozvoji nemusí rozhodovat mezinárodní konference v konsensu všech národů. Zdaleka budou dostačovat na sobě nezávislé národní programy, které pomohou iniciovat hromadnou výrobu potřebných technologií. Rovněž rozvinuté země budou mít z této strategie nemalou výhodu, protože světový exportu těchto technologií znamená další zisk. Tento náskok pak mohou spolu s dalšími průmyslovými zeměmi proměnit v množství pracovních a podnikatelských příležitostí. Spolková republika Německo se již touto cestou vydala. Různé podpůrné a subvenční programy pro obnovitelné energie, ekologická daň ale především zákon o obnovitelných zdrojích (EEG) směřují vývoj tímto směrem a podnítí průmyslový rozvoj. Vytvoření vnitřního německého trhu pro technologie obnovitelných energií postaví německý průmysl do role vybudovat nové průmyslové odvětví a tím i podstatně snížit ceny. Tento proces lze urychlit. Například tak, že určité části energetického hospodářství, které oponují zákonu EEG, pochopí konečně šance, které tento zákon poskytuje pro hospodářství a budou se aktivně spolupodílet na přestavbě. Pojišťovací odvětví přestanou naříkat - na základě ničení jejich obchodů následky klimatických změn - vichřic a záplav - a začnou investovat pojišťovací kapitál do technologií klimatické ochrany namísto do technologií, které klimatu škodí.
   A tak může být neúspěch Haagu startem úspěšné světové politiky ochrany klimatu pomocí obnovitelných energií.
© eurosolar.cz 2018