Memorandum k zemnímu plynu 2/2020

 Zemní plyn není most do bezemisní budoucnosti

Ačkoliv má zemní plyn při spalování ve srovnání s jinými fosilními nosiči menší stechiometricky hodnocené emise oxidu uhličitého, jeho celkový přínos ke skleníkovému jevu je naopak větší než při spalování uhlí. Zemní plyn, pozůstávající především z metanu, se považuje, donedávna i odbornou veřejností, za relativně čistý zdroje energie. Mnohdy se říká, že zemní plyn je mostem do bezemisní budoucnosti. V poslední době byly ale zjištěny závažné nové skutečnosti, na jejichž základě bychom měli postoj k tomuto energetickému mediu změnit.
Se zvyšující se cenou zemního plynu začala být ekonomicky (nikoliv však ekologicky) přínosná těžba netradičních zdrojů zemního, tzv. břidličného plynu. Tento plyn se nachází ve vrstvách sedimentů, kde je uložen v malých bublinách, jež vznikly usazováním anorganického materiálu spolu s částečkami organické hmoty, a působením času, tepoty, tlaku a mikrobiálního prostředí se proměnily na zemní plyn. Těžba břidličného plynu se provádí metodou hydraulického štěpení, hydrofracturingu (HF). Do plynonosné vrstvy se vyvrtá vodorovný vrt a do něj se vhání za pomoci tlakových rázů směs vody, písku a mnoha chemikálií, která má za úkol rozrušit strukturu sedimentované vrstvy a uvolnit bublinky metanu. Metan se pak potrubím odvádí na povrch a běžným způsobem se distribuuje. Technologie je známá několik desetiletí, ale teprve při nárůstu ceny plynu se její realizace stala ekonomickou.
Negativní následky HF jsou neopomenutelné. Stejně jako těžba nekonvenční ropy i břidličný plyn má mnohem vyšší přímé i nepřímé emise skleníkových plynů spojené s úniky metanu při dopravě a čerpání tlakové kapaliny potřebné pro HF. Do roku 2011 bylo vyvrtáno v USA celkem 40 000 plynových a ropných vrtů, z nichž tři čtvrtiny leží v oblastech s nedostatkem vody, v roce 2017 počet všech vrtů přesáhl 1,2 milionu. Mnohde takové jednání naráží na odpor a v některých státech na východním pobřeží USA (Maine) byl HF zakázán.
V ČR se podařilo zabránit větším průzkumům ložisek břidličného plynu, jednak díky méně výhodným geologickým podmínkám ve srovnání se Severní Amerikou, jednak díky zdárně vedenému odporu ohrožených obcí a nevládních organizací, především v severovýchodních Čechách. V sousedním Polsku je situace méně příznivá.
Z hlediska klimatu je energetické využití metanu z pohledu stechiometrie výhodnější než v případě uhlí, ale v praxi je jeho klimatický účinek naopak vyšší. Již podle několik let staré studie Roberta W. Howartha z Cornell University uniká 3,6 – 7,9 % metanu do ovzduší a tak s dalšími efekty (aerosoly) je metan získaný pomocí HF klimaticky o 20 % škodlivější ve srovnání s energeticky ekvivalentním spalováním uhlí.
Při těžbě dochází k různým haváriím a nehodám (pro ně se užívá nové slovo „fraccidents“), od počátku těžby hydraulickým štěpením jich v USA bylo více jak 40. Na toto téma byly natočeny dokumentární filmy; „Gasland“ (s českými titulky) je dostupný na internetu. Na nutnost konečně začít měřit metanové emise vznikající při produkci, uskladnění, transportu a spotřebě zemního plynu poukázal i Institut pro pokročilá studia (IASS) z Potsdami ve své studii z roku 2016.
Tradičně se ale klimatické působení metanu stále ještě hodnotí zastaralým faktorem 21-25 podle zprávy IPCC z roku 2007. Nově bylo zjištěno, že během prvních 20 let je ale skleníkový účinek metanu mnohem silnější, že zachytne 84 až 87krát více tepla než oxid uhličitý a v prvních 100 letech bude jeho vliv 34 až 36 silnější než ten, který by byl způsoben odpovídajícím množstvím CO₂. To, co článek konstatoval již před časem, nyní znovu potvrdila studie NASA. Tvrdí, že drastický nárůst globálních emisí metanu v posledním desetiletí lze připsat největším podílem průmyslu fosilních paliv.
Nárůst je vyšší, než se nedávno myslelo. Podle studie NASA se roční koncentrace metanu v atmosféře zvýšila o 25 teragramů. Z toho 17 teragramů připadá na fosilní paliva a zbytek na vypalování lesů a mikrobiální procesy v mokřinách a rýžovištích, kde množství emisí metanu během posledních let klesalo. Nová satelitní data a povrchová pozorování potvrdila prvotní obavy – metanové emise jsou významně vyšší, než uváděly oficiální údaje amerického ministerstva pro životní prostředí (EPA). Prvotní data ale nebyla získána měřením, ale byla založena na údajích dodávaných průmyslem.
Již během COP23 byl v Bonnu iniciován vznik mezinárodní koalice, pozůstávající z nevládních organizací a vědců, kteří si dali za cíl za pomocí OSN předat světovým vládám podnět, aby konečně začaly při klimatických modelech používat aktuální hodnoty pro dvacetiletý horizont vlivu metanu podle IPCC.
Základní údaje o klimatickém působení metanu, byly rovněž zveřejněny v materiálu Evropské komise.
Plynové elektrárny nenahrazují jenom uhelné s vysokými emisemi, ale mnohdy – především v USA – i další nízkoemisní obnovitelné zdroje a energetickou účinnost. O klimatickém přínosu zemního plynu nelze v žádném případě uvažovat. I kdyby byly úniky plynu při těžbě a transportu nulové byl by přínos zemního plynu záporný, protože by emise oxidu uhličitého jenom omezil a současně zbrzdil rozvoj obnovitelné energetiky. Zemní plyn a obnovitelné zdroje si konkurují.
Zemní plyn nemůže být proklamovaným mostem k obnovitelnému energetickému systému. Uvedené skutečnosti by měla reflektovat energetická politika České republiky.

Tento materiál byl zaslán všem poslankyním a poslancům Parlamentu České republiky