Navigace
Zpět na: Home / Časopis

Krize ropných cen ve stínu stoletého opomenutí

   Za posledních 25 let to byly dvě světové události, které se staly posledním varováním . Ta první byla krize cen ropy, která s jedním přerušením trvala od roku 1973 až do 1981 a její varování znělo: určitě přijde další ropná krize a ta bude působit hlouběji a šířeji, a vzhledem ke ztenčujícím se zásobám ropy se pravděpodobně stane kontinuálně trvajícím procesem. Druhým varováním byla světová konference o životním prostředím a rozvoji v Rio de Janeiru 1992 která, jak známo schválila Agendu 21 - svého času právem označovanou jako "Last Exit Rio" - jako poslední šanci k odvrácení světové ekologické krize. To je možné jenom ekologicky únosným energetickým systémem. Obě varování se odrazila od převážně hluchých či pouze jednostranně naslouchajících uší.

Po ropném šoku: Sodoma a Gomora

   Ropná krize sice vedla k vytvoření Mezinárodní energetické agentury a ke koordinaci jistot zásobování energií. Zprvu se hledalo řešení ve zvýšeném využívání atomové energie. Některé země, jako Spolková republika Německo a Spojené státy nastartovaly od roku 1974 výzkumné a vývojové programy pro využívání obnovitelných zdrojů. Zvýšené ceny ropných produktů uvedly do pohybu průmyslové i soukromé snahy o zvýšení energetické účinnosti a touto cestou bylo poprvé dosaženo oddělení nárůstu hospodářského vývoje a energetické spotřeby.Vedle toho byly učiněny pokusy oslabit OPEC kartel podle známého pravidla - rozděl a panuj.
   Poté, co ropné ceny opět od roku 1982 začaly klesat, staly se signálem pro snížení ostražitosti. Nejzřetelnější to bylo v případě politicky vyvolaného pádu výzkumných a vývojových programů pro obnovitelné energie - ve Spojených státech klesla podpora v roce 1989 ve srovnání s rokem 1981 o 85 procent a v Německu mezi roky 1992 a 1986 o dvě třetiny. Jenom jedna malá země - Dánsko - se pokusila vyrovnat klesající ceny ropných produktů zvýšením energetických daní. Zbytek světa utopil svůj právě probouzený energetický rozum v záplavě levné ropy. "Třetí svět" zůstal na dně, kam jej hodila první světová ropná krize. Během pouhých 8 let vzrostlo zadlužení těchto zemí z 200 miliard na 1.2 bilionu. Z tohoto otřesu se třetí svět dosud nevzpamatoval.
   Navzdory ropnému šoku z roku 1973 byla v 80 letech nastartována energetická spotřební orgie, připomínající starozákonní Sodomu a Gomoru.

Po Riu: něco jiného vědět, nějak jinak konat

   Druhé varování z Ria bylo zavrženo ještě rychleji. Pro vlády států světa se stala liberalizace trhů, včetně liberalizace energetického trhu důležitější než překonání světové ekologické krize. Pomocí fundamentální hospodářské teorie byl činěn pokus udržet ceny konvenční energie nízko - zavedením nízkých cel GATT na mezinárodním trhu primární energie pomocí evropské energetické charty, evropským osvobozením leteckého paliva od daně (říjen 1992!); otevřením trhu s elektrickým proudem - vše bez toho, aby byly v EU dalekosáhle zdaněny primární energie. Následkem toho, místo stabilizace globální spotřeby na beztak již vysoké úrovni roku 1990 jak bylo dohodnuto v Riu, došlo ke vzrůstu o 25%. Kdyby vlády na základě svých finančních požadavků nezvýšily zdanění pohonných hmot, tak spotřeba ještě vzrostla.

Hazardéři v akci

   Opomíjení obou výstrah ukazuje na jedno: všude jsou v akci hazardéři slepí k budoucnosti a bez smyslu pro důležité věci. Měli by se zodpovídat ze stoletého zanedbávání - místo aby podporovali obnovitelné zdroje a považovali je za strategický projekt pro budoucnost dále fosilizovali světové hospodářství a tento anachronismus ještě vybavili certifikátem moderny. Na jedné straně se pečuje o ignorace obnovitelných zdrojů, zatímco strategické projekty v jejich prospěch jsou hloupě a drze vysmívány.
   Tyto úsměvy teď ztuhly do grimasy, neboť mnoho zemí tu stojí s prázdnýma rukama, když by mělo začít budovat novou cestu. Na záměnu atomově fosilní energetiky jsou buď vůbec, nebo jen velmi málo připraveni. Pro široké nasazení energetických alternativ chybějí koncepty, průmyslové a řemeslné kapacity a dokonce i odpovídající vzdělání odborníků.
   Dokonce ještě dnes převažuje naděje, že se krize opět uklidní, očekává se, že vlády by přece mohly snížením daní konvenčních energií opětovně rychle nastolit původní stav. Ropu vyvážející země by naopak měly zvýšit těžená množství, aby ropa opět tryskala levně - podle motta: co je nám po tom, hlavně, když se podpoří konečná spotřeba! Dávno jsme již učinili "opatření", aby mohl být import energetických zdrojů zajištěn v případě nutnosti také vojensky. Tak USA stojí jejich vojenská přítomnost 100 dolarů na jeden dovezený barel ropy, tedy téměř třikrát více, než stojí sám o sobě. Již dávno, v říjnu 1991, potvrdilo NATO na vrcholném setkání v Římě svou, samo sebou definovanou roli zajistit přístup ke zdrojům. Jediná myšlenka nebyla v této souvislosti promarněna na to, že budoucí energetická bezpečnost by mohla být lépe a levněji zajištěna , kdyby prostředky věnované na vojenské zajištění zásob ropy byly věnovány na mobilizaci obnovitelných zdrojů ve vlastní zemi.

Vytvořit alternativy k politickým prioritám

   Každý pokus srazit ceny ropy znamená další postup do energetické slepé uličky, ve které se světové hospodářství nachází již dlouho. Poněvadž se budou energetické zdroje dále urychleně těžit, budou - zejména bez energetické daně - v dohledné době dvířka cenových pastí stále uzavřenější. Čím déle budeme odkládat energetickou proměnu, tím nákladnější a nakonec nesplatitelné budou následky. To, co se opravdu opozdilo je strategická iniciativa, která by učinila substituci atomově fosilní energie obnovitelnými zdroji politickou prioritou. K tomu patří rozhodující zlepšení a nová orientace konceptu ekologické daně, odstranění přílišného množství výjimek, kompletace daně pro všechny konvenční energetické zdroje, osvobození obnovitelných zdrojů od daně a na druhé straně vyjmutí lokální veřejné dopravy a železniční dopravy z energetických daní. A především: využití příjmů z ekologické daně, která bude přejmenována na emisní daň, pro miliardové programy mobilizace obnovitelných zdrojů.
Nejlepší snížení nákladů na topení je masivní zavádění solárně termicky vytápěných budov, což se musí k prospěchu všech stát normou. Nejlepším snížením nákladů na pohonné hmoty je pohonná hmota z obnovitelných zdrojů, s odpovídajícími infrastrukturami a motory. Již dávno měly být realizovány v EU iniciativy, které by vedly k ukončení světového zločinu osvobození pohonných leteckých hmot od daně. Dávno již se mělo stát využívání obnovitelných zdrojů centrální prioritou rozvojové pomoci třetímu světu. Jenom tak budeme schopni vystoupit ze stínu stoletého opomenutí, než se díky soutěskám konvenčních energií a jejich odpadům stane ještě tmavším a hlubším.

© eurosolar.cz 2018