Navigace
Zpět na: Home / Časopis

Jens Christoph Pieper: Časovaná bomba v tufu

Obrovsky riskantní projekt konečného úložiště v USA byl dán k ledu. Náhradní řešení neexistuje. Americký prezident Barack Obama je se svou energopolitikou pod časovým presem. Jeho předchůdce, George W.Bush si to zjednodušil, když ve Washingtonu řekl „Máme konečné úložiště“. Bushova administrativa určila pro konečné úložiště atomového odpadu Yucca Mountains. Celkem bylo již vynaloženo 11 miliard dolarů, a jak to nyní vypadá, marně.



Yucca Mountains se nacházejí na jihozápadě státu Nevada 100 mil
severozápadně od Las Vegas a 50 mil východně od Údolí smrti
v Kalifornii. Z geologického pohledu leží ve velikém bazénu,
v bezodtokovém území mezi Sierrou Nevadou na západě a Skalistými horami
na východě.



Yucca Mountains vznikly před 17 miliony lety jako důsledek deskové
tektoniky. Posouvala se zde Farallonská deska pod Severoamerickou desku. Zbytky
někdejší Farallonské desky jsou dnešní Juan de Fuca deska v Oregonu a
Cocos deska ve střední Americe. Při ponořování jedné desky pod druhou se
hornina spodní desky taví , příčemž vzhůru stoupají “lehčí“
horniny a vytvářejí se magnatické dutiny a z nich opět vulkány,
pocházející z roztavených desek. Tyto procesy trvají dodnes. Můžeme
vzpomenout na veliké kalifornské zemětřesení v San Francisku 1906 nebo
1964 v Los Angeles, stejně jako výbuch vulkánu St. Helen v roce 1980 nebo
vulkanické aktivity v Yellowstonském národním parku.



Jako hornina pro konečné úložiště v Jucca Mountains byla zvolena
formace tufu. Tuf je pyroklastická hornina, která pozůstává z více jak
75% ze sopečného popela. Tuf se vytváří po erupci vulkánu, když se
sopečný popel usadí na zemském povrchu. Tuf je lehká a měkká hornina,
což je zapříčiněno velmi malými dutinkami zavřeného vzduchu či
plynových bublin.



Dnes leží Jucca Mountains v oblasti veliké americké pouště. Vždy tomu
ale tak nebylo. Během poslední doby ledové se nacházela v blízkosti
veliká jezera z tajících ledovců ve Skalistých horách a Sierra Nevady.
Z těchto velikých jezer dnes zbylo Velké solné jezero, Pyramidové jezero a
jezero Walkerovo. Toto území nebylo zvoleno náhodně. Leží v přímém
sousedství Letecké základy Nellis a také přesně na hranici zkušebního
území Nevada, kde v letech 1951 až 1958 proběhlo 119 atmosférických
testů jaderných bomb a v letech 1962 až 1992 přes 1000 testů
podzemních.



Úložiště se mělo vybudovat v hloubkách 200 až 450 metrů pod
povrchem. Do kaveren měly být umístěny kontejnery , které jsou obdobné
jako evropské CASTOR kontejnery. Ty měly být na stojanech, spočívajících
na kolejích a konstrukce měly být obloženy kovovými barierami. V hloubce
250 metrů pod úložištěm byl zjištěn zvodněný horizont.



Podle plánu mělo být na tomto místě uloženo 77.000 tun radioaktivního
odpadu: 63.000 tun vyhořených palivových článků z civilních atomových
elektráren a 14.000 tun nejradioaktiv odpadu z vojenských
přepracovatelských zařízení ministerstva energetiky. Dopravní
infrastruktura v okolí není zaměřena na konečné úložiště jaderného
odpadu. Nejbližší projektovaná železniční překladiště se nacházejí
v Las Vegas (100 mil), Hawthome (odbočka železnice z Carson City, 120 mil)
nebo Calienta (180 mil). Další transporty pomocí nákladních aut měly
vést pouští, přes Solt Lake City a/nebo Las Vegas do Yucca Mountains.
K tomu je potřeba ještě dodat, že by bylo nutné radioaktivní odpad před
konečným uložením z transportních nádob přeložit, což přináší
další riziko transportu.



Původně se zamýšlelo vyhledat v USA více míst pro konečná
úložiště atomového odpadu. Srovnání tří potenciálních míst pro
konečná úložiště ale Bushova administrativa zastavila a určila Yucca
Mountains jako jedinou variantu. Většina amerických atomových elektráren
leží na východním pobřeží, stejně jako v centru těžkého průmyslu
nedaleko Velikých jezer. Všechny spolkové státy kromě Nevady politicky
prosazovaly úložiště v Nevadě. Právě státy na východním pobřeží
viděly lákavou možnost odvést vlastní jaderný odpad tak daleko, jak jen
možno. Jedním z neopomenutelných faktorů je, že Yucca Mountains se
nalézají uprostřed tradiční země Západních Šošonů, kteří toto
území považují za posvátné. Západní Šošoni se přitom odvolávají na
„Smlouvu z údolí Ruby“, která jim zajišťuje suverenitu, ale až dosud
byla americkou vládou ignorována. Kdyby bylo úložiště uvedeno do provozu,
jednalo by se již o druhý jaderný zločin na Západních Šošonech. Ti
totiž nejvíce trpěli zdravotními následky jaderných testů, které
v Nevadě prováděla americká vláda.



Nikdo dnes nemůže říci, zda se klima opět nezmění z pouštního na
vlhké chladné. Voda by mohla do úložiště proniknout horninovými
trhlinami, buď těmi, co již existují nebo dalšími, které se mohou
vytvořit následkem zemětřesení. Voda by mohla přijít do styku
s radioaktivním materiálem a ten odtransportovat do podzemních vod. Těžká
zemětřesení ale představují mnohem větší nebezpečí. Již existující
poruchové zóny se mohou posunout o mnoho metrů a mohou vzniknout
kilometrové poruchy a praskliny, kaverny podzemního úložiště se mohou
zřítit a poškodit nebo dokonce zničit kontejnery a uvolnit radioaktivitu.
Uložení radioaktivního odpadu ve vulkanicky nebo sesmicky nestabilním
území je nezodpovědným krokem a je třeba je z hlediska geologických věd
odmítnout.



Americká administrativa Baracka Obamy soudně zastavila projekt v Yucca
Mountain 26. Února 2009, jeden měsíc po nástupu do úřadu. Je třeba mít
na zřeteli, že se nejedná o konečné, ale pouze o předběžné
rozhodnutí – až k předložení celkového jaderného konceptu USA.
Přesto tento případ ukazuje, spolu s katastrofálním stavem německého
úložiště Asse II a novou diskuzi o potenciálních dalších německých
úložišť v Gorleben a šachtě Konrad, že nikde neexistuje konečné
bezpečné úložiště jaderného odpadu.



Jens Christoph Pieper je geograf a vědecký spolupracovník Hermanna Scheera

© eurosolar.cz 2017