Navigace
Zpět na: Home / Časopis

Ironie ztroskotání

   Od té doby, co se konají světové klimatické konference na vládní úrovni, tedy od roku 1992, existuje pravidelně jeden jediný konkrétní závěr - svolání další konference. Tak se stal Haag místem šesté konference během osmi let. Debakl těchto setkání současně ukazuje na to, že mnohoslibný úspěch z Kyota před třemi lety se vlastně nekonal - základní otázky zůstaly neobjasněny, takže následující podzim v Bonnu a nyní v Haagu musely proběhnout další dvě konference. I když tyto skončily dohodou, zůstalo stále otevřené, jak přesně bude vypadat obchod s emisními právy, kontrola nad jeho zneužíváním a mechanismus sankcí. Další konference jsou v tomto případě nezbytné.
   Základní otázkou je, jestli tato šňůra konferencí má vůbec nějaký smysl. Nestala se již dávno nástrojem metody "globálně mluvit a nacionálně odkládat"? Nemusí se nutně ochrana klimatu, realizovaná globální smlouvou všech vlád o detailních nástrojích, nutně stát torzem - tváří v tvář extrémně odlišným hospodářským, demografickým, geografickým a ekologickým podmínkám v každé zemi? Nemusí proto každý výsledek buďto totálně ztroskotat a nebo se stát byrokratickým monstrem? Je hledání harmonické domluvy politicky a ekonomicky naivní? Mají světové klimatické konference ve svém jednacím řádu vůbec správné způsoby jednání?
   Již od začátku platí falešný předpoklad, v jehož intencích se účastníci konferencí stále více a více zaplétají - že totiž aktivní klimatickou ochranu je nutno považovat za zátěž. To vede k bezprostřednímu a nechutnému handrkování a smlouvání o rozdělení emisních zátěží. Aby tato výměna vedla ke vzniku emisně málo zatěžujících zdrojů (energetická účinnost) a k emisně nulovým obnovitelným zdrojům, což je ekologická a ekonomická šance, vypadlo v těchto diskusích o rozdělení emisních práv zcela ze zřetele. Stejně tak jako skutečnost, že obrovské světové ekologické katastrofy související s energetikou jsou také ekonomické a je jich za rok několik stovek. Trapné tahanice o emisní zátěže vedly k tomu, že diplomaté a vědci z oblasti klimatu začali vyvíjet koncepty "win-win" - obchod k "emisními právy". Tím mají být motivováni hlavní hospodářští protagonisté - především USA - k ochraně klimatu. Jejich principielní připravenost k tomu signalizoval současný ministr financí Summers v roce 1991, když představil perverzní tezi, že třetí svět je "scandalously underpolluted" (skandálně neznečištěný) - a může tedy snést mnohem více emisí.
   Protože tak lze, na základě energeticko-ekonomického základu nejjednodušeji zajistit globální nákladovou účinnost klimatické ochrany, vrhli se konstruktéři modelů různých ekologických institutů na tento systém. Strategie "all-winner" se zdá být potvrzována "hospodářsky". Rozdílení emisních zátěží se začalo podobat kvadratuře kruhu: nesmyslnému pokusu chránit klima, zatímco hlavní viník - ve skutečnosti fosilní energetické hospodářství - má být současně ochráněn. K ironii ztroskotání také patří, že pro největší výrobce energie USA, Kanadu a Austrálii, prosté jakýchkoliv skrupulí, to ještě není dostatečná ochrana.
   Situace by ale byla stěží lepší, i kdyby se USA nerozhodly jednání blokovat. Kdyby se skutečně - po další konferenci - uskutečnil světový emisní obchod, tak bychom v tom nejlepším případě měli co do činění "s tržním" konceptem, který by byl zcela a úplně netržní. Vedl by ke globálním investičním odkladům a nejpozději v tom by selhal.
   Aktivní klimatická ochrana znamená ekonomicky nahradit fosilní energie obnovitelnými zdroji a efektivními technologiemi. Chápat ochranu klimatu jako globální účetní systém může fungovat maximálně v kybernetickém teoretickém modelu, ale ne v praxi. Pro srovnání: kdyby bylo před dvaceti lety - na začátku rozvoje informačních technologií - řečeno, že počítače mohou být zaváděny pouze na základě mezinárodní konvence, bylo by to více než směšné. Přesto se u nových energetických technologií zkouší totéž.
   Politické tahanice v otázkách ochrany klimatu přispěly pouze k tomu, aby se prohýřilo významné desetiletí. Přednosti nových energetických technologií jsou tak obrovské, že světová dohoda jako pobídka není nutná zejména v případě, že se konečně bilancuje podle národohospodářských kritérií a nikoliv na základě zájmů energetického hospodářství. K přednostem obnovitelných zdrojů energie patří zejména odlehčení platební bilance při energetických dovozech, výstavba nového průmyslu, zamezení nevyčíslitelným škodám na životním prostředí a zdraví a zabránění mezinárodním konfliktům o zdroje.
   U jakékoliv jiné technologie to znamená: být rychlý, protože to přináší výhody. To, že se na tuto skutečnost zapomíná u technologií, které jsou životně důležité pro přežití, dokazuje, že světová klimatická konference se stále ještě nachází v duchovním zajetí atomově-fosilního energetického hospodářství, které by na proměně energetické struktury tratilo.
   Světové klimatické konference mají smysl jenom tehdy, pakliže se soustředí na paušální formulace minimálních cílů a vlastní realizaci přenechají jednotlivým zemím. Důležitým tématem by se na nich muselo stát odstranění konvenčních energetických subvencí, které obnášejí ročně 300 miliard dolarů. Konference by musely poukazovat na to, že je nutné odstranit globální osvobození od daní pro leteckou a lodní dopravu. Expandující letecký provoz se stal vrahem klimatu a subvencování mezikontinentálního obchodu je čistou tržní deformací, která diskriminuje regionální obchod a nadbytečný dopravní výkon provokuje obrovskou energetickou spotřebu. Především je ale potřeba zajistit pomocí mezinárodní agentury nekomerční technologický transfer pro obnovitelné energie a energetickou účinnost do oblastí třetího světa. V současnosti však existuje jenom mezinárodní agentura pro atomovou energii. Priority světové banky, která poskytuje 90% svých energetických půjček na investice v oblasti fosilní energetiky, by se musely radikálně změnit. To stejné platí pro ostatní rozvojové banky. K zalesňování by muselo docházet globálně - a to ne náhradou namísto snížení emisí, ale dodatečně. Dalšímu kácení tropických pralesů musí být zabráněno, s tím, že půjčky budou vázány na tuto podmínku. To všechno by bylo přiměřeným programem jednání světové konference o klimatu.
© eurosolar.cz 2018