Navigace
Zpět na: Home / Časopis

Hans Josef Fell: Ochrana klimatu není žádnou zátěží - ani ekonomicky

Neuvěřitelné, ale přesto pravdivé: při pouhém srovnání ceny fosilních zdrojů je levnější globální přestavba na obnovitelné energie než celková částka, kterou bychom museli vynaložit na nákup paliv


Pouze za nákup paliv pro naše topení, auta a elektřinu vydáme v budoucích letech více peněz, než kdybychom přešli na obnovitelné zdroje. Investiční náklady na celosvětovou přestavbu na obnovitelné energie jsou nižší než nákup všech fosilních a jaderných paliv. Podle obsáhlých výpočtů kalifornských univerzit Stanford a Davis autorů Jacobsena a DeLucchiho činí celkové náklady na přestavbu do 100% obnovitelných energií do roku 2030 cca 100.000 miliard dolarů. Mnoha lidem se zdá tato částka tak vysokou, že nepokládají za možné tuto zátěž unést. Pracovní skupina Energy Watch Group ale spočítala, že ve stejném časovém období, od dneška do roku 2030 budou netto účty za primární energii, tedy výdaje za ropu, zemní plyn, uhlí a uran se 200.000 miliardami dvakrát dražší než investice do přestavby na obnovitelné zdroje. Náklady na pořízení paliv byly vypočteny na základě cen z roku 2008 a předpokládalo se pouze malé zvýšení cen v průměru o dvacet procent. Lze však počítat s tím, že náklady na paliva budou díky snižování výnosů vícenásobně dražší. Jak je známo, nepoužívají obnovitelné zdroje žádná paliva, s výjimkou biomasy (která není ve zprávě Jacobsen/DeLucchi ani zmíněna). Nezpůsobují tedy žádné náklady na palivo. Pouze neuplatněním nákladů na nákup paliv jsou investice do obnovitelných zdrojů na 100% přestavbu levnější než setrvání na současném konvenčním energetickém systému.

Každé tvrzení, že ochrana klimatu je ekonomickou zátěží je absurdní a pomíjí skutečnost, že také na stálý chod konvenčního energetického zásobování je třeba ročně vynakládat stomiliardové dolarové investice. Nevyhnutelné jsou investice plynovodů a ropovodů, rafinérií, ropných a plynových terminálů, otevírání nových ropných a plynových polí, stejně jako uhelných a uranových dolů, stejně jako uhelných elektráren a spalovacích motorů, jako kdyby neexistoval žádný klimatický problém.

Zajišťování nových zdrojů surovin bude nadto ještě stále dražší, protože ty, jež byly nejsnáze dostupné, a tudíž nejvýnosnější, jsou již vyčerpány. Nová naleziště se stále svízelněji využívají a ženou tak náklady na paliva stále vzhůru. Ropa v hlubokém moři, ropné písky, plyn v šelfu, stále hlubší uhelné doly a uranová naleziště s malým obsahem rudy dávají růst cenám konvenčních energetických zdrojů a vedle toho ještě zapříčiňují ekologické škody. Osvobodit se z této rychle narůstající ekonomické zátěže je možné jen využitím v přebytku dostupné, nevyčerpatelné a zdarma proudící obnovitelné energie slunečního záření, větru, zemního tepla a mořských vln.

Také škody fosilně jaderného hospodářství jsou podstatně větší, než takzvané ekonomické zátěže klimatické ochrany



Přibývají škody zapříčiněné právě ubývajícími energetickými zdroji. Stále více lidí vidí, že současný charakter hospodářství je stále více finančně a existenčně zatěžován. Největší příčinou je fosilní a atomová energetika, ale také chemie založená na fosilních zdrojích a konvenční zemědělství. Všechny jsou závislé na přísunu ropy, která neničí jenom klima, ale také další části země, jako v současné době Mexický záliv.

Jen málokdo si uvědomuje, že zvětšující se světová chudoba má mnoho společného s odlivem peněz do energetického sektoru. Mezi největšími 16 světovými koncerny je 15, které vydělávají své peníze na prodeji konvenčních energetických zdrojů, buď přímo nebo prodejem technologií, které fosilní suroviny využívají, jako například automobilový průmysl. Tento největší obchod na Zemi se stal v současné době nejsilnějším nástrojem přerozdělování prostředků od chudých k bohatým. Jenom Exxon měl v roce 2008 čistý zisk 50 miliard US dolarů. A nyní se mnozí radují, že BP chce poskytnout 20 miliard US dolarů k regulaci škod, které sám zapříčinil existenčním zničením rybářského a turistického průmyslu na pobřežích Mexického zálivu. To je almužna ve srovnání s tak gigantickými škodami. Těchto dvacet miliard je méně, než čistý zisk za poslední rok. Jsou málo i proti škodám, které jenom stát Louisiana odhaduje na 100 miliard dolarů. Již dnes se odhaduji škody zapříčiněné klimatickou změnou na tisíce miliard, aniž by za ně BP, Exxon, Shell, Petrochina, Gazprom, RWE, E.On zaplatili byť jediný cent, ačkoliv svými obchody přispívají k oteplování Země a mají sto miliardové zisky ročně.

Vlastně by, na základě těchto škod zapříčiněných konvenčním hospodářstvím, postačovalo k průkazu, že klimatická ochrana není žádnou zátěží. Náklady způsobené klimatickými škodami leží v mnohem vyšší m řádu než investice do klimatické ochrany. Pakliže by se světové společenství rozhodlo již před deseti lety ukončit z klimatických důvodů využívání ropy, nebyly by ani žádné vrty v hloubce moří a nevznikly by ani žádné škody, která vznikla po explozi ropné plošiny v Mexickém zálivu. je nepochopitelné, že takové škody se neberou v potaz, když se jedná o údajných nákladech na klimatickou ochranu. Ani analýzy Nicholase Sterna, které dokládají, že investice do ochrany klimatu jsou levnější než regulace škod následků zvyšování teploty Země, nevedly k proměně kolektivního povědomí, že ochrana klimatu není žádnou zátěží.

Daňové subvence pro fosilní hospodářství ruinují veřejné rozpočty


Mnoho lidí si myslí, že obnovitelné zdroje jsou dražší než konvenční, protože mohou nakupovat proud z uhlí a uranu nebo benzín z ropy levněji než proud či pohonné hmoty z obnovitelných zdrojů. Ani zde by se ale neměli zákazníci nechat klamat. Se stále se zvyšujícími daněmi sami financují ceny v sektoru energie. Aby bylo možné zásobovat široké vrstvy obyvatelstva fosilní a jadernou energií jsou na celém světě mobilizovány gigantické subvence z daní. To mimo jiné přispívá k tomu, že domácí rozpočty vrší další dluhy a tím roste tlak na zvyšování daní. Roční subvence z daní do fosilních energií činí v současnosti 550 miliard dolarů podle mezinárodní energetické agentury (IEA) v Paříži, která v posledních letech proslula jako lobbyistická organizace ropného hospodářství. Tím je jasně potvrzeno – nikoliv obnovitelné zdroje jsou vysoce subvencovány , ale právě fosilní energetické hospodářství. Subvence pro fosilní energie ruinují stále více státní finance a odnímají veřejné prostředky pro důležitou ochranu existence.

Například v Malajsii jsou daňové náklady na přímé subvence ceny benzínu vyšší než celkové státní výdaje na vzdělávání. Rovněž v Evropě se daňové prostředky masivně využívají na podporu konvenčního hospodářství. Krize zapříčiněné dluhy v Řecku, Španělsku a Německu nejsou sice úplně ale z jisté části podmíněny také státními subvencemi do konvenčního energetického hospodářství. Jenom v BRD plynou ročně do subvencí na těžbu černého uhlí , do intenzifikace zemědělství nebo daňových úlev pro letecký benzín, do produktů minerálního oleje, do rezervního fondu jaderného průmyslu, pro ropu užívanou v zemědělství a podobně celkem miliardy euro. Jenom díky těmto masivním celosvětovým daňovým subvencím do energetického, chemického, dopravního a zemědělského hospodářství se zdají všechny klimaticky závadné produkty konzumentům výhodné.


Proč se toto myšlenkové schéma stále ještě málo prosazuje závisí samo o sobě na zájmech konvenčního energetického hospodářství. V budoucnu o svůj obchod přijdou, a proto je přestavba na obnovitelné energie pro tyto koncerny zátěží. V konečném efektu bude prodej paliv zbytečný a tím přijdou o svoje hospodářské základy. Nicméně jejich tržní a mediální moc s lobbistickým až korupčním vlivem se stále ještě daří zamlžit v hlavách skutečnost tak, že samotné svazy pro ochranu přírody na klimatických konferencích zápasí rozdělení závazků. Zátěže, které plynou z udržování konvenčního energetického systému ale nevidí a prosazují tak neschopné strategie jako „burden sharing“ (sdílení zátěží), emisní obchod nebo Clean Development Mechanism (CDM).

Sází na udělování emisních práv v bláznivém přesvědčení, že tím zajistí nákladově výhodné energetické zásobování; chtějí všem lidem přidělit stejné emise 2 tuny CO2 na rok a hlavu, a tím zanechají lidstvo ve stále rychleji se otáčející spirále konvenčních energetických nákladů. Tak pomohou udržovat konvenční energetický systém v chodu, přičemž následky ekologických škod stále porostou díky otevírání nových a stále hůře dostupných zdrojů. Ropná katastrofa v Zálivu je výmluvným příkladem.

Ještě poznámka na závěr


Rovněž potřebné odstranění nadbytečného uhlíku z atmosféry není žádnou ekonomickou zátěží. Opětovné zalesnění pomocí výsadby na úhorech stojí asi 500 US dolarů na hektar a mohla by vést při zalesnění na 10% plochy k rychlé redukci obsahu uhlíku v atmosféře. V tropech lze již po pěti letech dosáhnout pohádkových výnosů 10.000 US dolarů na hektar prodejem dřeva pro stavební materiál, papír a nábytek a lesních plodů pro výživu.

Proč by tedy měla být klimatická ochrana nějakou zátěží je pro mě hádankou.


Hans-Josef Fell je poslancem Bundestagu a vicepreziodentem evropského EUROSOLARU
© eurosolar.cz 2017