Navigace
Zpět na: Home / Časopis

Evropský parlament podporuje závazné směrnice pro obnovitelné energie

   Takzvaná "krize cen energií" nám dnes znovu ukazuje jak důležitá je v energetické politice rozvaha. Aktuální krizový scénář se na nás nezřítil přes noc a není žádnou neočekávanou událostí, ale následek dlouhého vývoje. Už mnohem dříve mělo být zřejmé, že fosilní energetické zdroje jsou omezené a konečné. Jenom málo států na světě vlastní téměř 70% všech současných energetických zdrojů. Tuto závislost bychom už dávno mohli překonat. Průmyslové národy se velmi spoléhají na svou ekonomickou a vojenskou moc. Z dnešní perspektivy vyplývá rozpoznání této reality jako následek chyb, které bychom už neměli opakovat. Pochopení fosilních energetických zdrojů jako omezených surovin by nás ale nemělo motivovat k tomu,abychom si zajistili nezávislost na regionech vlastnících ropu a plyn. Mnohem více jde o to, abychom zajistili dostatečné energetické zásobování pro budoucí generace. Musíme přestat diskutovat o cenách za ropu a plyn. Tato debata se může stát jenom mezihrou a ve střednědobém výhledu se stává úplně zbytečnou. Asi za čtyřicet let budou podle dnešních odhadů přirozené zásoby fosilních paliv vyčerpány. V této době budou ceny energií neustále stoupat. To je tržní mechanismus, kterému nemůže nikdo zabránit. Proto je přinejmenším zbytečné hledat směr nové energetické politiky. Heslo zní "obnovitelné energie".
   Evropská unie přijala v posledních letech k tomuto cíli příslušná opatření. "Zelená kniha" z roku 1995 představila možnosti využívání obnovitelných zdrojů a v roce 1998 byla konkretizována do formy "Bílé knihy", ve které evropská komise ukazuje realistické kroky a nezbytná opatření k podpoře obnovitelných zdrojů. Opět po dvou letech předložila Komise Evropskému parlamentu a Radě Evropy návrh směrnic. S návrhem směrnic "Subvence výroby proudu z obnovitelných zdrojů pro vnitřní trh" (Kom (2000) 279) se Evropská komise přiblížila své vlastní proklamaci i k podpoře Evropského parlamentu směřující k dosažení cíle Bílé knihy, jmenovitě ke zdvojnásobení podílu obnovitelných energií na energetické spotřebě do roku 2010. Rychlá výstavba je důležitým následkem těchto environmentálních a energopolitických cílů v Evropské unii.

   V současné době se obnovitelné energetické zdroje využívají v EU jen velmi nepravidelně a nedostačujícím způsobem, ač jsou potřebné potenciály dostupné v každé členské zemi. Navzdory jejich významné hospodářské důležitosti je jejich podíl na celkové energetické spotřebě v EU mimořádně nízký. Pakliže se nepodaří pokrýt významně větší podíl energetické spotřeby z obnovitelných zdrojů, bude stále těžší dohodnout na mezinárodní úrovni zásady a povinnosti ochrany klimatu a životního prostředí a současně budou zmařeny významné ekonomické šance pro rozvoj.
   Ještě dříve, než budou ve střednědobém výhledu spotřebovány klasické energetické zdroje jako ropa a plyn, dojde k problémům při zásobování. Aby mohlo být zajištěno energetické zásobování EU, jsou nezbytné regenerativní energetické zdroje. Obnovitelné zdroje energií jsou domácí energetické zdroje, které mohou přispět k tomu, aby byla snížena závislost na energetickém dovozu a tak bylo zlepšeno zajištění bezpečnosti energetického zásobování. Tato závislost činí v dnešním EU okolo 50% a hrozí, že bez využití obnovitelných energií vzroste do roku 2020 až na 70%. Právě dnes je tato závislost zřetelná stále stoupajícími cenami ropy. Proto se musí evropská unie konečně věnovat alternativám současného energetického zásobování. EU zaujímá ve výstavbě v různých oblastech výroby energie jedno z předních míst. Bylo by zcela nezodpovědné zanedbat rozvojové šance v tak důležitém budoucím segmentu trhu, jako je výroba proudu z obnovitelných energií. Rozvoj trhu v oblasti větrné energie, například podpořil vznik výkonného průmyslu s velkými exportními možnostmi. Analytici srovnávají potenciál tohoto odvětví s odvětvím komunikace. Podle různých odhadů bude v rozvojových a přechodových zemích v posledních deseti letech investováno více než 100 miliard dolarů do výstavby tamních energetických systémů. Z toho větší díl musí jít na obnovitelné energie. Pakliže chce být Unie v této oblasti schopná konkurence, musí k tomu přispět vlastním využíváním těchto technologií a s tím spojeným dalším vývojem. Z průmyslových a environmentálních důvodů je důležité, aby společenství vypracovalo exportní strategii pro obnovitelné energie. K tomu účelu musí být využity všechny nejrůznější nástroje jako smlouvy o zahraničním obchodě, půjčky, občanská sdružení, atd.
   Zatímco u tradičních energetických zdrojů dochází dlouhodobě ke ztrátě pracovních míst, bude jejich počet při rozšiřování výroby proudu z obnovitelných zdrojů růst, zejména u malých a středních podniků. Vzhledem k exportním možnostem je tento potenciál enormní.
   Díky svému decentrálnímu charakteru představují obnovitelné energetické zdroje významnou možnost regionálního a lokálního rozvoje. Výroba a využívání obnovitelných energetických zdrojů následně podporuje regionální rozvoj, spojený se zlepšením ekonomického a sociálního vztahu uvnitř společenství a životních podmínek v rámci evropské unie.

Nedostatečný trh pro elektřinu

   Trh pro elektrický proud, jak se vytvořil po liberalizaci evropských tržních podmínek, je ovlivněn množstvím cenových deformací. Pro nové technologie jako jsou obnovitelné, existují podstatné nevýhody způsobené tržní dominancí již zavedených výrobců energie. Tato dominance vznikala desítky let trvajícími subvencemi, stejně jako monopolní strukturou a má výrazný vliv na dnešní trh. Úkolem subvencí ve smyslu návrhu směrnic se musí stát odstranění těchto nevýhod a tím přispět ke spravedlivé tržní soutěži.
   Je potřeba nalézt vhodné prostředky k tomu, aby mohly být do tržních podmínek zahrnuty pozitivní externí efekty jako snížení nákladů na rizika a na ochranu životního prostředí, nevyčerpatelnost zdrojů, krátké transportní cesty a sociostrukturní přednosti. Náklady na znečištění životního prostředí - které provázejí konvenční energetickou výrobu - musí být zahrnuty do ceny energií, a nesmí být placeny jinou cestou ze společných prostředků v neprospěch obnovitelných zdrojů.
   V některých členských státech jsou tyto neuskutečněné náklady internalizovány pomocí pevně stanovené subvence externích nákladů, investičními pobídkami, vyhlášením určitých projektů a podobnými modely.

Doporučení Evropského parlamentu k návrhu směrnic

   Směrnice "Subvence výroby proudu z obnovitelných zdrojů (KOM(2000)279) se v této době projednávají v Evropském parlamentu a v Radě Evropy. Jako tisková mluvčí Evropského parlamentu souhlasím s Komisí v tom, že je v příštích letech nadějné dát šanci národním systémům subvencí obnovitelných zdrojů ve smyslu stanovených cílů EU a z počátku nepředkládat žádný harmonizovaný systém subvencí pro EU.
   Aby bylo dosaženo jasné rozdělení nákladů - které se v budoucnu spíše projeví jako rozdělení šancí - mezi jednotlivé členské státy, musí být hromadně koordinován vzájemný náskok a diferencován podle technologií. Musí se zaměřit na cíl, který se uvádí v Bílé knize o obnovitelných zdrojích - na zvýšení podílu elektřiny vyráběné z obnovitelných zdrojů na 23,5% . K tomuto cíli by se všechny členské státy měly právně zavázat. Tak budou členské státy nuceny přehodnotit a přizpůsobit všechny své podpůrné systémy efektivitě při tržním prosazování obnovitelných zdrojů.
   Z návrhu Komise plyne ochrana současného stavu regulace subvencí do roku 2005 ve věci podle subsidiárního principu. To znamená, že konkrétní, již zavedené individuální subvence pro regenerativní energie v jednotlivých členských státech budou v rámci této lhůty strpěny. S ohledem na realizaci uvedených představ se to ukazuje jako nedostatečné. Ve smyslu dosažení cíle musí být zajištěno, že úspěšný sytém subvencí nebude ohrožen, a že bude zaveden minimálně do roku 2010.
   S ohledem na význam obnovitelných zdrojů pro budoucí zásobování musí být, jak doporučuje Komise, zajištěn přednostní přístup obnovitelné elektrické energie do sítě. Tuto možnost předvídá směrnice 96/92/EG, týkající se evropského trhu s elektrickým proudem. Od nynějška by měla být tato přednost závazná. V současné době jsou na mnoha místech zvýšené poplatky za připojení a transport v síti ještě nepřekonatelnými překážkami pro výrobce obnovitelných energií. Tyto překážky musí být odstraněny.
   Nezbytnost zákonných regulací a enormních možností pro evropský prostor lze dokumentovat na příkladu rozvoje větrné energie.
   Současným cílem pro evropskou větrnou energii do roku 2010 je celková kapacita 40 GW. Ještě před deseti lety se podobný cíl zdál nerealistický. Dnes představuje potenciál 40GW podstatný podíl uvažovaného scénáře zdvojnásobení. Na základě úspěšné historie využívání větrné energie v Evropě v posledních deseti letech se tento cíl zdá být spíše opatrným.
   Německý příklad ukazuje enormní potenciál, který lze v budoucnu využívat. Kapacita výroby energie z větru byla v roce 1990 ještě 55 MW, zatímco dnes dosáhla téměř 5000 MW. To je téměř stonásobně více. Právě tento příklad dosvědčuje, že pro rozvoj trvalých zdrojů energie nejsou rozhodující jen přírodní podmínky, ale konkrétní politické předpoklady. V roce 1990 činil německý podíl větrné energie v Evropě 10%, zatím co dnes je téměř 50%. Tento výsledek je nutno připsat na vrub německému systému subvencí.
   Příklad větrné energie v Německu ukazuje, že cílového bodu 40 GW je možno v rámci EU dosáhnout jen tehdy, budou-li tomu uzpůsobeny politické předpoklady. Nejúspěšnější státy ve smyslu rychlosti nárůstu, jmenovitě Německo, Španělsko a Dánsko určují potřebnou strategii: musí existovat garantovaný přístup obnovitelné energie do stávající sítě a tento odběr musí být zaplacen přiměřenou cenou.
   Členské země EU musí v rámci energetického trhu vytvořit pro obnovitelé energie férovou možnost. Současné deformované tržní podmínky musí být kompenzovány. Jak již bylo uvedeno, nejsou externí náklady výroby konvenční energie buď vůbec nebo jen zcela nedostatečně zahrnuty do ceny. Podporovat obnovitelné energie tedy znamená přijmout kompenzaci externích nákladů a nezavádět pouze nové subvence. Současně se tak budou podporovat technologie pro budoucnost, které nabízejí svým know-how evropským podnikům jedinečnou příležitost.

Problematika subvencí

   Na základě toho, co bylo již řečeno je zřejmé, že většina národních podpůrných systémů pro obnovitelné energie nepadnou v rámci podpůrné politiky EU, protože se nejedná o státní podporu. To ovšem neplatí pro všechny systémy subvencí a - to je ještě důležitější - a dosud tyto subvence neuznávají politici, kteří se v rámci Unie zabývají hospodářskou soutěží.
   Z těchto důvodů je třeba v této souvislosti upozornit na nové uspořádání podmínek pro státní podporu životního prostředí. Komise byla vyzvána, aby trvale zohlednila potřebu internalizace externích nákladů a odstranění nevýhod a překážek pro obnovitelné zdroje a aby na základě těchto směrnic připustila jednotlivé národní podpůrné regulace.
   Je potřeba výrazně kritizovat chybějící návaznosti evropské politiky. Z mnoha aspektů lze dnes odvozovat, že evropská politika je konstruována především na principu hospodářské soutěže. Téměř ve stejnou chvíli, kdy byl předložen návrh směrnic k podpoře obnovitelných zdrojů, předložila komisařka odpovědná za energetiku - de Palacio - návrh " Společný rámec pro státní podporu životního prostředí", spolu s komisařem pro hospodářskou soutěž Montim. Tento návrh by byl schopen nejenom znemožnit plánované směrnice, ale i další environmentální programy Unie a jednotlivých členských států. Na základě restriktivního výkladu amsterdamské smlouvy v oblasti státní podpory, by byly politické cíle na základě režimu hospodářské soutěže jen nedostatečně splnitelné. Pakliže by tento návrh vstoupil v platnost byly by mnohé podpory a subvence jednoduše protiprávní. Komise v tomto případě zřetelně zapomíná, že amsterdamská smlouva nemá za cíl vytvoření vnitřního trhu odstraněním spotřebitelsky nepřátelských tržních deformací, ale má splňovat další politické předpoklady. V článku č.6 amsterodamské smlouvy je uvedeno "při prosazování ochrany životního prostředí při společné politiky a společných zájmů je nutno se zaměřit především na podporu udržitelného rozvoje". Navrhovaný společný rámec omezuje tak silně manipulační prostor členských států, že dokonce i tak úspěšné systémy, jako německý zákon o obnovitelných zdrojích mohou být nejenom napadnutelné, ale dokonce i konkrétně ohrožené. S ohledem na důležitost obnovitelných zdrojů nesmí žádné takové omezení existovat. Stanovení politických cílů v tak závažné oblasti jakou je zajištění energetického zásobování a ochrana životního prostředí nemohou být ohroženy režimem volné hospodářské soutěže. Rámec podpory životního prostředí nesmí díky špatnému chápání politických aspektů hospodářské soutěže omezovat členské státy tak, aby jim bránil v realizaci nevyhnutelných hospodářských impulsů a podnětů v oblasti environmentální politiky. Mezi jiným je potřeba politiku hospodářské soutěže přesně odvažovat ve smyslu klimaticko politických a obdobných cílů. V tomto smyslu nesmí mít hospodářská soutěž žádný primát.
   V této souvislosti je třeba také Komisi připomenout, že v 12. sdělení závěrečného aktu amsterodamské smlouvy přislíbila zpracovávat studii vlivu na životní prostředí, při předložení návrhů, které mohou mít podstatný vliv. Taková studie ale v této souvislosti není k dispozici, a to by mohlo znamenat podstatnou procesní chybu. "Společný rámec" leží v samostatné odpovědnosti Komise a je vyjmut z demokratické rozpravy v parlamentu a členských státech. Členské státy by měly prověřit zda se Komise se v tomto případě nepustila příliš daleko a zda nemusí být znovu definována její pravomoc.
   Do té doby, než dojde k plné internalizaci externích nákladů na životní prostředí, nelze omezovat nebo časově limitovat podmínky, pomocí kterých by internalizace měla být realizována. Realizovat restriktivní politiku v oblasti obnovitelných zdrojů je nepochopitelné také s ohledem na subvence, které byly a částečně ještě budou placeny v oblasti energetiky především na silně životní prostředí zatěžující fosilní a riskantní atomové zdroje. Působí ekologicky kontraproduktivně, ale takovému striktnímu přezkoumávání vynakládaných subvencí vystaveny nejsou.
   Evropská komise si musí tuto problematiku uvědomovat. Pakliže nebude možno nasadit potřebné a účinné nástroje, nebude moci EU splnit jednak své povinnosti ve věci snížení emisí CO2 podle Kyotské smlouvy ale ani svůj vlastní cíl: zdvojení podílu obnovitelných zdrojů v dohledné době.

Právní závazek splnění cílů

   Zásadním krokem pro členské státy do roku 2010 se musí stát závazek splnění předpokládaných cílů v oblasti obnovitelných zdrojů a současně zacílení celé politiky EU k tomuto tématu. Dnes již není čas na žádná formální prohlášení a záměrné vykrucování. Členské státy se musí zavázat, že do roku 2010 zdvojnásobí současnou výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Pouze právní závazek bude schopen dostatečně motivovat členské státy, aby pro tento cíl nasadily odpovídající nástroje. Také v oblasti obnovitelných zdrojů mimořádně úspěšná Spolková vláda má zřetelné obtíže, aby splnila své závazky. Z principielních důvodů není třeba si nechat z Bruselu předepisovat žádné výhody, protože hranice pro Německo bude pravděpodobně lehce překonána. Víra v národní energetickou politiku stále bohužel přetrvává. Nejde o to přijmout z Bruselu nějaký diktát, ale jednoduše o to, uvědomit si svou odpovědnost a podle toho jednat! V zájmu Spolkové republiky musí být prosazení smluvních závazků, právě proto, aby méně angažované státy byly povinovány ke splnění svých cílů a také proto, aby k tomuto účelu nasadily odpovídající prostředky. Současná situace nám dokazuje jak zásadní a jak důležitá jsou společná jednání v oblasti obnovitelných zdrojů. Národní cesty vedou v tuto chvíli k tržním deformacím a do současné doby se energetická politika, založená čistě na národním a státním rozměru nehodí. Otázku přestavby na obnovitelné zdroje je nutno řešit společně. Protože obnovitelné zdroje slibují obé - setrvalou, klimaticky šetrnou energetiku a pozitivní efekt v oblasti pracovních míst. Tyto šance musíme využít dokud nebude pozdě.

© eurosolar.cz 2018