Navigace
Zpět na: Home / Časopis

Evropská charta sluneční energie v architektuře a urbanistice

Preambule
Právě polovina energie spotřebovávané v Evropě jde na vrub energetické spotřeby budov; k tomuto podílu přistupuje ještě doprava ve výši 25%. Na výrobu těchto energií se ve veliké míře používají neobnovitelná fosilní paliva, která budoucím generacím budou chybět. K dnešní výrobě energie jsou nezbytné procesy, jejichž emise negativně ohrožují životní prostředí. Vedle toho jsou příčinou bezohledné intenzivní hospodářské exploatace a devastujícího využívání surovin, stejně jako rozsáhlého úbytku zemědělských ploch a narůstajícího úbytku přírodního prostoru.
Situace vyžaduje rychlou a zásadní změnu myšlení, týkající se především projektantů a institucí podílejících se na stavebním procesu. Základním předpokladem pro celou stavební sféru se musí stát odpovědné zaobcházení s přírodou a využívání nevyčerpatelného slunečního potenciálu. Mimořádnou roli v této spojitosti hraje odpovědná architektura. Podstatně víc než kdy předtím je nutno brát na zřetel koncepty a dispozice městské struktury, budov, užitých materiálů a systémových komponent, stejně jako na spotřebu energie.

Cílem budoucí práce se musí stát tvorba takových budov a městských prostor, které budou šetřit zdroje a pokud možno budou široce využívat obnovitelné energie - zejména přímé sluneční záření. Touto cestou je možno se vyvarovat uvedených chyb. Při realizaci těchto požadavků je třeba novým cílům přizpůsobit současné vzdělávání, zásobování energií, finanční a dotační modely a normy a zákony.

Projektanti
Architekti a inženýři musí vytvářet své projekty na základě analýzy lokálních podmínek, stávajících zdrojů a kritérií pro používání obnovitelných zdrojů.
S ohledem na popsanou odpovědnost je nutné, ve srovnání s méně volným plánováním firem, posílit jejich společenskou roli. Je třeba vyvíjet nové tvůrčí koncepty, které budou respektovat slunce jako zdroj světla a tepla, protože souhlas veřejnosti lze dosáhnout pouze za pomoci konkrétních představ slunečních staveb.

To znamená:
• interpretovat města, budovy a jejich části jako komplexní systém látkových a energetických toků;
• využívání energie životního prostředí je potřeba plánovat z hlediska celostního konceptu; předpokladem vzniku moderní odpovídající architektury je profesionální znalost všech funkčních, technických a tvarových souvztažností, podmínek a možností;
• systematicky je třeba zpracovávat a pochopitelnou formou zpřístupňovat rozsáhlé a stále objemnější znalosti o klimatu v budovách, o vývoji sluneční techniky a možnostech simulace, výpočtů a měření;
• studium a další vzdělávání architektů a inženýrů musí probíhat vzájemně provázaným systémem na různých úrovních spolu s využitím nových médií; vyzýváme vysoké školy a profesní svazy, aby vytvořily odpovídající nabídku.

Stavební místo
Základem projektu, analýzy a hodnocení se musí v každém jednotlivém případě stát specifická lokální situace, místní vegetace a stavební materiály, klimatické a topologické podmínky - vždy ve vztahu k určité časové etapě a intenzitě působení, stejně jako daná lokální omezení.

Při určování stavebních podmínek a při vymezení její formy je třeba zohlednit všechny dostupné lokální zdroje, především slunce, vítr a zemní teplo. Rozdílné druhy staveb, jak stávajících, tak vznikajících jsou určeny geografickou lokalizací, fyzikální formou a materiální stavem, stejně jako využitím ve vzájemném působení s místními podmínkami jako jsou:
• klimatická data (poloha vůči slunci, distribuce slunečního záření, okolní teplota, směr a síla větru, větrná období, množství srážek...);
• expozice a orientace volných ploch a morfologie krajiny (sklon, forma, reliéf, proporce, měřítko...);
• poloha, geometrie, dimenze a hmota okolní budov, deformace krajiny, vod a vegetace (měnící se zastínění, odraz, objem, emise...);
• využití tepelné akumulační schopnosti místní horniny;
• pohyb lidí a strojů;
• stávající stavební kultura a architektonické dědictví.

Stavební materiály
Budovy a okolní prostranství je třeba navrhovat tak, aby pro jejich osvětlení, pro teplo k vytápění a užitkovou vodu, chlazení, větrání i pro získávání proudu ze světla bylo zapotřebí pokud možno co nejméně energie. Pro zbytkovou spotřebu je třeba volit řešení, která budou podle kritérií celkové energetické bilance při využívání energie životního prostředí odpovídat nejnovějšímu stavu techniky.
Při aplikaci materiálů, konstrukcí, výrobních technologií, transportu, montáže a demontáže jednotlivých dílů stavby je třeba také zohledňovat energetický obsah a oběh hmot.

• je nutné upřednostnit obnovitelné a v dostatečném množství dostupné suroviny a konstrukce s pokud možno nejmenším obsahem primární a šedé energie;
• je třeba zajistit opětovné propojení materiálů do hmotných oběhů a možnost opětovného využití či ekologicky nezávadné možnosti likvidace;
• konstrukce skeletu a povrchu budov musí být trvanlivé, proto aby byl efektivně využit objem materiálu, práce, energie a aby náklady na likvidaci byly co nejmenší; je třeba optimalizovat poměr obsažené energie a trvanlivosti;
• je potřeba nadále vyvíjet a přednostně využívat stavební díly použité k přímému a nepřímému (pasivnímu a aktivnímu) využití sluneční energie, které jsou vhodné pro stavební využití podle konstrukčních, tvarových, modulárních a hmotových požadavků stavby;
• je třeba zajistit, aby nové výrobky a systémy z oblasti energetické a stavební techniky bylo možno jednoduše integrovat do staveb, resp. je lehce zaměnit nebo obnovit.

Užívání staveb
Budovy je třeba chápat jako komplexní energetické systémy, které lze optimálně využívat podle různých nároků energií životního prostředí. Je nutné je vytvářet jako systémy s dlouhou životností s aspekty dlouhodobého užívání, při respektování nejrůznějších způsobů využití.

• v rámci projektu a jeho provádění je nutné zohlednit různé teploty a teplotní zóny;
• plánování a realizace stavebních struktur a výběr materiálu je nutno volit flexibilně podle požadavků pozdějších změn využívání, pokud možno s co nejmenší materiálovou a energetickou spotřebou;
• fasády budov musí mít proměnnou prostupnost pro světlo a teplo, vzduch a výhled a musí být možné aby reagovaly na změněné podmínky lokálního klimatu (sluneční clony, řízení světla, zastínění, moderní izolace, variabilní přirozené větrání...);
• požadavky na komfort je nutné dalekosáhle splnit uspořádáním budovy; zbývající podíl energie tepla, chlazení, elektrického proudu, vzduchu a osvětlení by měl být pokryt aktivními systémy, které budou využívat energii životního prostředí. 

• Náklady na techniku a energii musí být přiměřené aktuálnímu využívání budovy. Proto je třeba uvažovat nad různými kategoriemi a přizpůsobit je aktuálním požadavkům. Speciální pozornost je třeba věnovat specifickým budovám jako muzeím, knihovnám a klinikám, protože mají zvláštní klimatické požadavky.


Město
Obnovitelná energie nabízí atraktivnější možnost uspořádání městského života. Je potřeba zajistit infrastrukturu energetického zásobování a zastavění s ohledem na nezbytnou maximalizaci využití obnovitelných energií. Je třeba reflektovat využívání stávajících stavebních materiálů a drasticky omezit spalování fosilních surovin.
Mezi městem a přírodou je nutné vytvořit symbiotický vztah. Zásahy a změny, které se konají v rámci veřejného prostoru na stávajících budovách nebo novostavbách je nutné vztáhnout jak k historické identitě místa, tak ke geografickým a klimatickým podmínkám krajiny.

• Město je třeba chápat jako dlouhověký celistvý organizmus. Stálá proměna užívání, technologie a vnějšího projevu musí probíhat pokud možno bez ničení a způsobem, který by šetřil zdroje.
• Města se stavěla s vysokým obsahem primární energie. Během přestavby je třeba přizpůsobovat městské byty, stavby, volné plochy, infrastrukturu, funkčnost i dopravní poměry stále více přirozeným přírodním obnovitelným cyklům v rámci celkového uspořádání přírody.

Pro tvorbu zemědělských a městských struktur vytvářených člověkem musí být rozhodující bioklimatické a environmentální faktory:

• nasměrování ke slunci (orientace ulic, struktury budov, regulace teploty a využití denního světla na veřejných prostranstvích);
• topografie (tvar krajiny, celková expozice, poloha);
• směr a intenzita větru (orientace ulic, chráněná veřejná prostranství, cílené větrání, přístup chladného vzduchu);
• vegetace a distribuce zelených ploch (zásobení kyslíkem, vázání prachu, tepelné hospodaření, zastínění, větrné bariéry);
• hydrogeologie (vztah k vodním systémům).
• městské funkce, jako bydlení, výroba, služby, kultura a volný čas se mají integrovat všude, kde je to funkčně možné a sociálně přijatelné. Tak je možno redukovat dopravu a rovněž využívat výrobní prostory a prostory pro služby vzájemně intenzivněji a hospodárněji.
• v městských částech je třeba preferovat chodce a vozidla, která nejsou provozována na fosilní paliva. Je nezbytné privilegovat veřejnou dopravu. Je potřeba redukovat místa na parkování a minimalizovat spotřebu pohonných hmot.
• smysluplná hustota nového osídlení zacházejícího hospodárně s půdou, i následné zhuštění aglomerace mohou redukovat potřebu dopravy, infrastruktury i potřebu místa. Je nezbytné mít na mysli možnosti ekologické rovnováhy. V městském prostoru je nutné využívat takové prostředky, které povedou ke zlepšení městského klimatu, řízení teploty, ochrany před větrem a cíleného ohřívání resp. chlazení volných prostor.

Podepsáni
Alberto Campo Baeze, Madrid, Španělsko; Victor Lupez Cotelo, Madrid, Španělsko; Ralph Erskine, Stockholm, Švédsko; Nicos Fintikakis, Athény, Řecko; Sir Norman Foster, Londýn, Velká Británie; Nicholas Grimshaw, Londýn, Velká Británie; Herman Hertzberger, Amsterdam, Holandsko; Thomas Herzog, Mnichov, Německo; Knud Holscher, Kopenhagen, Dánsko; Sir Michael Hopkins, Londýn, Velká Británie; Francoise Jourda, Lyon, Francie; Uwe Kiessler, Mnichov, Německo; Henning Larsen, Kodaň, Dánsko; Bengt Lundsten, Helsinky, Finsko; David Mackay, Barcelona, Španělsko; Angelo Mangiarotti, Milán, Itálie; Manfredi Nicoletti, Řím, Itálie;Frei Otto, Leonberg, Německo; Juhani Pallasmaa, Helsinky, Finsko; Gustav Peichl, Vídeň, Rakousko; Renzo Piano, Janov, Itálie; Jose M. de Prada Poole, Madrid, Španělsko; Sir Richard Rogers, Londýn, Velká Británie; Francesca Sartogo, Řím, Itálie; Hermann Schröder, Mnichov, Německo; Roland Schweitzer, Paříž, Francie; Peter C. von Seidlein, Stuttgart, Německo; Thomas Sieverts, Berlín, Německo; Otto Steidle, Mnichov, Německo; Alexandros N. Tombazis, Athény, Řecko

 

 

© eurosolar.cz 2018