Navigace
Zpět na: Home / Časopis

Energické deformace místo energetických informací

Patrně z tohoto důvodu se autor pustil do filipiky proti obnovitelným zdrojům. Především mu leží v žaludku, a to není v ČR sám, větrné elektrárny. Výstavbu větrných elektráren podmiňuje výstavbou uhelných a jaderných elektráren. Je zarážející, že v rámci celého energetického systému autor zvažuje jak regulovat jeden konkrétní zdroj jiným konkrétním zdrojem a opomíjí, že regulace energetického systému je vysoce komplexní systém, kde nelze přidělovat jeden zdroj jinému.

V článku se vynořuje názor, který skutečně byl jednou z prvních cíleně deformovaných reakcí na listopadový výpadek elektrických sítí v západní Evropě. Totiž, že za výpadek proudu mohly větrné elektrárny. Několik dní na to se prokázal opak. „Blackout“ 4. listopadu minulého roku neměl nic společného s větrnými elektrárnami, protože podle výrobních protokolů provozovatelů větrných elektráren o dodávce byly větrné parky v době prvních výpadků zcela funkční a dodávaly do sítě elektřinu. Autor píše, že nadbytek větrné energie vedl k vyřazení sítě, ale již nenapsal, že prvotním snížením průchodnosti elektrických sítí bylo umělé vypnutí vysokonapěťové trasy díky průjezdu zaoceánské lodi kanálem pod vedením.

S cílem očerňovat alternativní energetiku dále uvádí, že by bylo výhodné mít možnost větrné elektrárny od sítě odpojit. Tím vlastně navrhuje zrušení hlavního smyslu zákona č.180 z roku 2005, který přijala ČR na základě směrnice 2001/77/EC a podle něhož v prvé řadě existuje nelimitovaná povinnost odběru elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Lahůdkou článku ale bylo prohlášení, že větrné elektrárny potřebují jako zálohy elektrárny jaderné. Nesmysl větší bychom pohledali. Vždyť jaderné elektrárny představují v současném energetickém systému tu nejzákladnější produkci elektřiny a nelze je provozovat jako záskokové zdroje.

Stálé napadání větrné energie se již stalo českým koloritem. Hluk, hromady rozsekaných ptačích těl pod hlučícími stožáry, odletující kusy ledy a podobné pokřivené obrazy již léta maluje do českých hlav fosilně jaderná lobby. Námitka proti větru, jako nespolehlivému zdroji, který bude mít v našich podmínkách veliký vliv na nestabilnost sítí, je zřetelně irelevantní. Jejich veliký počet rozprostřený na velikém území je zárukou toho, že se nikdy nevypnou, ani nezapnou všechny najednou. Ať bude vítr ustávat či vznikat, nikdy se tak nestane ve stejném okamžiku. Vždy se tak bude dít postupně. Celý proces bude pomalý, především z důvodů dynamiky změn rychlosti větru na celém území. A rovněž se vítr při dnešních meteorologických předpovědích nezmění neočekávaně náhle, ale vždy tak, že bude možno se na změnu výkonu připravit mobilizací jiných obnovitelných zdrojů. Ve sdělovacích prostředcích se naproti tomu nikdy neobjevila debata nad tím, jakou zálohu máme pro případ náhlého odstavení gigawattového bloku jaderné elektrárny, který svým výkonem přesahuje několik obřích věrných parků s nejvýkonějšími typy větrníků.

Deformaci rovněž představuje nekomplexní přístup k výjimečnému charakteru obnovitelné energetiky. Je paradoxem, že právě v současném propojeném světě příliš nefunguje komplexní pohled. Kritizují-li se obnovitelné zdroje, pravidelně se celá problematika orientuje na jeden zdroj a evokuje otázky: Co budeme dělat, když nebude vát, pršet, svítit. Obnovitelná energetika ale není jednorozměrným systémem, který by byl založen na jediném typu zdroje. Je naopak souhrnem všech možností a mixem všech zdrojů. Vedle větru jde o energii sluneční, malou vodní sílu, geotermální energii a nízkopotenciální teplo. K nim samozřejmě přistupuje i biomasa, která představuje množství energetických aplikací, od kogenerace až po pohonné hmoty, a ve formách bioplynu či rostlinného oleje se optimálně hodí především pro využití v energetických jednotkách, které by bylo možné velmi rychle připojit k síti. Biomasa obecně je ideálním nosičem pro sezónní uskladnění sluneční energie a může se tak stát akumulátorem energie pro dlouhodobá období nižších výnosů z ostatních obnovitelných energetických zdrojů. Všechny prvky slunečního mixu ale budou propojeny s dalšími akumulátory energie. Pouze pomocí akumulace lze dospět k uspokojivé stabilitě obnovitelného energetického systému.

Nedílnou součástí je racionální využívání energie, které musí nahradit dnešní bezuzdé mrhání. Když ne snížení spotřeby, tak alespoň její stabilizace. Toho lze dosáhnout především vytváření energoautarních domů s prakticky nulovou energetickou spotřebou, která navíc bude saturována z nefosilních a nejaderných zdrojů a strukturací průmyslu na nízkoenergetické a sofistikované moderní výroby i spotřeby.

Právě nejrozvinutější průmyslové země se orientují na obnovitelnou energetiku, mezi ně patří Německo, Dánsko, Japonsko, Kalifornie či Španělsko. Je smutné, že svým postojem dáváme jednoznačně najevo, že mezi ně nepatříme. Mnoho energetických scénářů nejrůznějších odborných uskupení je projektováno jako scénáře 100% obnovitelné. Absence našich významných výzkumných, výrobních i montážních kapacit se v budoucnu projeví prohloubením technologické propasti ve srovnání se vedoucími světovými technologickými velmocemi v oblasti obnovitelné energetiky.

Podpora fosilních a jaderných zdrojů nás připraví o možnost investovat tyto prostředky do obnovitelné energetiky. Budeme investovat do oblasti, kde ceny vyrobených energií stále již jen porostou a ne do oblasti, kde budou ceny klesat. To jistě může být v zájmu některých skupin, ale nikdy zájmem veřejnosti.

© eurosolar.cz 2018