Navigace
Zpět na: Home / Časopis

Česká republika je obnovitelná

Vážený pane předsedo,




obracím se na Vás jako představitel evropské organizace pro obnovitelnou
energii, znepokojen současným směřováním energetické politiky České
republiky. Energetická koncepce České republiky nerespektuje aktuální
mimořádně dynamický, ekonomický i technologický rozvoj obnovitelných
zdrojů energie (OZE). Dovolte mi, abych Vás informoval o současné situaci
obnovitelné energie ve srovnání s jadernou i fosilní energetikou,
o nových cenových posunech, externalitách, výhledech a potenciálech
rozvoje a současně navrhl k diskuzi jinou orientaci české energetiky.
Pakliže byste takový krok viděl jako přínosný, rád bych Vás na krátké
schůzce informoval o hlavních návrzích evropské asociace.



Chybné energetické odhady


Je s podivem, jak velké energetické organizace špatně předpovídaly
budoucí rozvoj energetiky. V roce 1974 bylo Mezinárodní energetickou
organizací (IEA) předpověděno, že v roce 2005 bude instalováno cca
4500 GW jaderného výkonu. Skutečnost však byla zcela jiná, bylo dosaženo
necelých 400 GW – méně než 9%. Jaderný výzkum přitom spolykal
obrovské množství výzkumných prostředků z veřejných rozpočtů. Na
výzkum jaderných a fosilních technologií bylo věnováno mnohem více
prostředků než na výzkum obnovitelných energií a úspor. Zcela opačně
vycházejí předpovědi rozvoje OZE. V roce 2002 předpověděla
mezinárodní energetická agentury (IEA) 65 GW instalovaného výkonu větrné
energie v Evropě až na rok 2028. Ve skutečnosti bylo ale tohoto výkonu
dosaženo již v roce 2009 /obr.1/. Ale ani profesní organizace EWEA (European
Wind Energy Association) nepředpovídala správně. V roce 1991 odhadovala na
rok 2000 4 GW, již v roce 1997 to bylo však 4,6GW, EWEA tedy zdvojnásobila
předpověď na 8 GW. Koncem roku 1999 bylo však instalováno více jak
9,5 GW.




Již před časem se stalo tradicí, že přeceňujeme sílu centralizované
fosilně jaderné energetiky a podceňujeme decentrální obnovitelnou
energetiku. Tento pohled bohužel přetrval do dob, kdy se stává nebezpečným
způsobem myšlení.





201503291925_1-predpovedi.jpg

Obr. 1




Obnovitelná energie
elektřinu zlevňuje



Za současného vývoje jsou v energetice zřetelné dvě tendence. I přes
fluktuace je zřejmé stálé zvyšování cen energetických surovin,
i s ohledem na snahu zajištění bezpečnosti, stability a ekologických
ukazatelů spojených s výrobou proudu. A na straně druhé lze sledovat
stálé snižování ceny obnovitelně vyrobené elektřiny, a to i bez
přihlédnutí k jakýmkoliv přínosům v rámci nerealizovaných externalit
(mnohonásobně nižší ekologické následky, neexistující úložiště,
zásadní omezení emisí škodlivin a tepelné eutrofizace vod, snížení
dovozu energetických surovin…) Již v roce 2009 snižovala větrná
elektřina cenu elektřina na burze EEX, v roce 2009 činilo toto snížení
v různých zemích 3–23 euro/MWh (Pöyry 2010) /obr.2/.





201503291925_2-vliv-na-ceny.jpg

Obr. 2





Podle dalších odhadů (Berger Consultants 2011) bude cena obnovitelného
proudu v celém rozsahu (nejenom tedy při slunečném počasí) levnější
než jakákoliv jiná okolo roku 2018 – tedy několik let před hypotetickou
dostavbou Temelína. Kdo bude drahý jaderný proud bez dotací kupovat?




Ostatně již v roce 2010 došlo k historické křižovatce, cena
fotovoltaicky generovaného proudu je již nižší než cena elektřiny
vyrobené v plánovaných jaderných elektrárnách v Severní Karolíně
(John O. Blackburn, Sam Cunningham, červen 2010).




201503291926_3-perovnani-cen-solar-jader.jpg

Obr. 3, zdroj: http://www.ncwarn.org/…t_final1.pdf





Vážený pane předsedo, k výstavbě nových jaderných elektráren
neexistuje jediný reálný důvod, ani emisní, ani ekologický, ani
ekonomický, ba ani důvod soběstačnosti (jakkoliv se nelogicky palivové
články z uranu pokládají za domácí surovinu, se zdůvodněním malého
spotřebovávaného množství). Na mnoha případech současné výstavby
jaderných elektráren ale vidíme růst termínů i ceny. Dvě nová jaderné
elektrárny typu EPR, které jsou budovány v EU (finské Olkiluoto a
francouzský Flammanville) měly být připojeny k síti již v roce 2009, ale
ani v roce 2014 se nový odhad dokončení neobjevily. Cena těchto staveb se
zvýšila od počátečních odhadů o 250 až 300%.




Obnovitelné zdroje mají dlouhou historii, ale skutečný rozvoj
technologií obnovitelných zdrojů začal v SRN a následně v Evropě
prakticky až s přijetím zákona na podporu obnovitelně vyráběné
elektřiny (EEG) v roce 2000. Za patnáct let se řádově zvýšily výkony a
instalované kapacity jednotlivých OZE i jejich měrná efektivita a prudce se
snížily i ceny. V SRN bylo koncem roku 2014 v síti v ročním průměru
27% obnovitelné elektřiny, to mnohonásobně převyšuje minulé
prognózy.




Na obrázku č. 4 jsou uvedeny externí náklady i výrobní cena pro nové
energetické zdroje v cenovém rozpětí pro rok 2014. Jsou výsledkem
společné studie Greenpeace Energy a Forum Ökologisch-soziale marktwirtschaft
z počátku tohoto roku. http://www.greenpeace-energy.de/…tet_2015.pdf
Z přehledného zobrazení jasně vyplývá, že i bez započtení externích
nákladů a mohou být vítr a voda na vhodných stanovištích ekonomicky
výhodnější než klasické fosilní zdroje. Obdobné platí pro srovnání
fotovoltaiky a jaderně generované elektřiny.




201503291926_4-naklady-na-nova-zarizeni.jpg

Obr. 4





Neexistuje žádný smysluplný důvod očekávat, že by se tento vývoj
v dalším období zastavil. Je prakticky jisté, že jaderná a fosilní
energie budou stále dražší. Vtírá se následující otázka: Jak
veřejnosti vysvětlit, že musí platit vyšší cenu a za odměnu dostane
poškozené životní prostředí a stálé riziko?



Dosažení grid parity


Dynamický rozvoj vnesl do rozvoje obnovitelných zdrojů tržní prvky.
Podle studie Harryho Wirtha z Fraunhoferova Institutu ISE došlo ve třetím
kvartálu 2011 v BRD ke grid parity, tedy k situaci, kdy proud z vlastní
fotovoltaické střechy je levnější než proud ze zásuvky (0.2467 resp.
0.2470 euro za kilowatthodinu) /obr.5/. Ještě před několika lety byla tato
situace solárními optimisty předpovídána až na léta 2012–13. Pro
průmysl, kde je nižší cena elektrické energie by mělo dojít v BRD
k analogii mezi lety 2015 až 2020.



V roce 2007 stála kilowatthodina
slunečního proudu 49 eurocentů oproti dnešním 19 eurocentům za
kilowatthodinu proudu pro domácnost. Uvedený trend je zřetelný a bude
pokračovat. S tím, jak poroste cena zařízení fosilně jaderné energetiky
i s tím, jak se stále a neodvratně bude zvyšovat cena primárních
energetických zdrojů – uhlí, ropy, plynu a uranu. Po havárii v japonské
Fukušimě porostou další náklady na testy i zajištění vyšší
bezpečnosti jaderných zařízení, což se projeví v ceně každého nového
komplexu a výsledně i v ceně proudu.




201503291927_5-vyrobni-ceny.jpg

Obr. 5, Porovnání průměrné
výrobní ceny elektřiny z fotovoltaiky z malého zdroje na vlastní střeše
a ceny od distributora. Zdroj: EuPD Research 2011




Stále a neodvratně porostou náklady na primární fosilní zdroje i na
technologie jejich zpracování, emisní povolenky a nově i u nás
parlamentem schválený zákon o záchytu oxidu uhličitého (proces CCS) na
základě směrnice EP 2009/31/ES.



Externí náklady
fosilního energetického systému



Externími náklady jsou míněny především náklady spojené
s poškozováním zdraví společnosti, klimatickou změnou a se ztrátou
biodiverzity. Tyto škody by měly být zahrnuty do ceny, jakkoliv se současný
ekonomický pohled internalizaci těchto nákladů brání. Podle výsledků
studie Harvardské univerzity z roku 2011 přispívají k ceně elektrické
energie generované z uhlí z Apalačského pohoří 17.8 US centy ( Epstein
et all: Full cost accounting for the life cycle of coal). S ohledem na
tehdejší kurz dolaru se tedy v přepočtu jednalo o cca 3,15 Kč/kWh, což
je částka prakticky 2,5 resp. 3 krát vyšší, než cena silové elektřiny
v denním resp. nočním tarifu na českém trhu. http://www.chgeharvard.org/…f%20coal.pdf
Analogický údaj, týkající se průměrných externích nákladů na výrobu
elektřiny z hnědého uhlí v ČR je podle Centra pro otázky životního
prostředí Univerzity Karlovy 1,19 Kč(kWh) a celkové externí náklady
převyšují časově omezené dotace do výroby elektřiny z obnovitelných
zdrojů. http://energetika.tzb-info.cz/…telne-zdroje
Vícenásobný rozdíl mezi českými a americkými externalitami téhož
procesu je pravděpodobně dán rozdílnými náklady na zdravotní péči a
různě hodnocenou biodiverzitou. V obou případech ale jsou externí náklady
vyšší než výrobní cena. Jakkoliv jsou externality podepřeny vědeckým
výzkumem, nejsou bohužel politiky a ekonomy brány příliš vážně. A na
straně druhé snižující se ceny obnovitelných technologií na výrobu
elektřiny díky hromadné výrobě, lepším účinnostem a další životnosti
zařízení. Není žádný důvod se domnívat, že by se tento trend měl
změnit. Instalační náklady na zhruba 10 kW fotovoltaickou elektrárnu na
střeše poklesly z bezmála 5000 euro na přibližně 1700 euro/kW a lze je
tudíž zaplatit v případě vlastní spotřeby během několika málo let
(BSW-Solar/EuPD Research). Lze počítat s tím, že při dalším poklesu se
stane tento způsob výroby velmi přitažlivým pro veřejnost. Během
několika málo let bude fotovoltaický proud generovaný na vlastní střeše
díky akumulaci výhodnější i v obdobích bez slunečního svitu.



Veřejná
podpora vs. očekávaný rozvoj obnovitelné energetiky



Podle Mezinárodní energetická agentury (IEA), kde nemusíme předjímat,
že by stranila OZE, bylo v období 1974 až 2002 věnováno z celkového
rozpočtu zemí sdružených v IEA na jaderný výzkum celkem 175 miliard
dolarů což činilo 58%, na výzkum fosilních energií připadalo 13 % a na
obnovitelné zdroje 8% celkového rozpočtu. Tento trend pokračuje v rámci
zemí IEA až do současné doby, kdy na jaderný výzkum je alokován stejný
objem prostředků jako na obnovitelné zdroje, fosilní zdroje a energetickou
účinnost. Z nejaderného podílu připadá na OZE asi třetina.




Je třeba počítat s tím, že rozvoj OZE zásadně naruší monopol
centralizované energetiky. Není důvod preferovat veliké centrální zdroje.
V nedaleké budoucnosti se bude stále větší část malých spotřebitelů,
domácností a malých firem i regionů orientovat na energetickou
soběstačnost pomocí decentrálních energetických zdrojů. K takovým
iniciativám se již dnes ale připojují i veliké podniky, například
koncern BMW chce být udržitelný a chce vyrábět auta pomocí obnovitelné
energie. http://www.nachhaltigkeit.org/…eil-in-frage.



Investovat do obnovitelného energetického zdroje, znamená zajistit budoucí
profity bez nepřijatelného rizika. Taková investice bude jistější, než do
jiných komodit. S rostoucími možnostmi akumulačních technologií se
obnovitelné zdroje stanou reálné i pro autarkní energetické systémy.
Dosavadní vývoj ukázal, že ani nedávné odstavení veliké části jaderné
kapacity v Německu stejně nevedlo k vývozu českého jaderného proudu do
této země, a že Německu stále mělo aktivní roční saldo obchodu
s elektřinou. V SRN i v Rakousku sílí tlak na distribuční firmy, aby
nebyl dovážen jaderný proud.



Podle předpovědi světového rozvoje solární
energetiky lze v prostředním scénáři počítat do roku 2020 s několika
stovkami GW instalovaného výkonu a do roku 2030 přes terrawatt. Na základě
zkušeností s dosud učiněnými předpověďmi bude i tato hranice
pravděpodobně překročena.



Plánovat stavbu nových jaderných zdrojů za
této situace je ekonomickým lapsem. Rychlý trend snižování ceny
fotovoltaiky, mimo jiné také zapříčiněný velikým počtem inovativních
center na desítkách technických univerzit, ale i orientací čínské
ekonomiky na velkoobjemovou výrobu fotovoltaiky, vedl k nečekaně se
snižujícím nákladům.



Budoucností je především fotovoltaika nikoliv
montovaná jen na střechy nebo fasády, ale fotovoltaika přímo integrována
do stavebních konstrukcí (BIPV), která se stala trendem doby a se svou
moderní estetikou má velikou šanci stát se architektonickou normou. Vývoj
směruje k solarplus domům, které vyrábějí více energie, než samy
spotřebovávají. V takových domech se již v mnoha západních evropských
zemích bydlí. Na domy ve střední Evropě se počítá se spotřebou cca 40%
celkové energetické spotřeby.



Obnovitelné zdroje mají větší dynamiku
rozvoje. Působí na odlišném segmentu trhu, než veliká energetika –
vlastníci OZE jsou ve veliké míře malí spotřebitelé – přes polovinu
vlastníků obnovitelných zdrojů energie v SRN jsou soukromé osoby, obdobně
tomu je v Dánsku. V roce 2010 bylo investováno do obnovitelných zdrojů na
světě 151 miliard amerických dolarů, zatímco do jaderné energie nešly
žádné soukromé investice.



Obnovitelné zdroje mají mnohem širší a
nezávislejší síť výzkumných pracovišť a mnohem širší technologickou
variabilitu – od desítek způsobů využití biomasy, přes stále větší
a výkonnější větrné elektrárny až k téměř nepřebernému množství
výzkumných i aplikačních inovací fotovoltaiky. Jsou navrhovány a stále
se zdokonalují nejrůznější akumulační techniky řešící problém
fluktuace výroby větrné a fotovoltaické elektřiny. Na téma akumulace
elektrické i tepelné energie jsou na světě pořádány tři až čtyři
mezinárodní konference ročně, s účastí mnoha stovek expertů, investorů
a manažerů.



Koncept
velkoobjemové akumulace obnovitelné energetiky



Obnovitelným zdrojům se často vyčítá, že jejich výkon není stálý,
že je závislý na počasí, a že proto nelze spolehlivě pokrývat
významnou – až 100% – část spotřeby. Až do objevu technologie
výroby syntetického metanu byla tato otázka závažná a do jisté míry
limitující. S objevem a rozpracováním technologie, jsou dnes v Německu
již vybudovány zkušební syntetické jednotky P2G (Power to Gas) nebo typu
P2L (Power to Liqiud). Tyto výrobny mohou být zásobovány přebytečným
fotovoltaickým proudem generovaným za jasných dnů nebo větrnou elektřinou
v noci, pro kterou často nebývá využití.



Jednotky umožňují výrobu
metanu, jakožto energetického „multitalentu“ (ohřev, kogenerace,
technologické teplo nebo jako pohonná hmota – CNG), zatímco generování
kapalných produktů Fischer Tropschovou syntézou může podle volby
reakčních podmínek přinášet benzín, kerosin či naftu ve vynikající
kvalitě http://www.sunfire.de. Za
předpokladu vybudování dostatečných výrobních kapacit e-plynů mizí
problém intermitence obnovitelných zdrojů.



Jaká je
ekonomická náročnost akumulace do e-plynů?



Na počátku března 2015 byla uveřejněna základní fakta nové studie
týkající se ekonomiky výstavby jednotek na syntetický metan (P2G).
Základní parametry německé proměny jsou koncipovány za předpokladu, že
do 35 let by se měly emise oxidu klesnout o 72 až 82. Při použití
technologie P2G a úrovni omezení emisí 80 procent se jedná o úspory
60 miliard euro a při 82 procent dokonce 90 miliard ve srovnání se
systémem bez akumulace do plynu.



Návratnost investice do P2G kapacit bude
velmi rychlá: při 80% do pěti let, 82% ještě rychleji. S metanem se
počítá především jako s pohonnou hmotou pro mobilitu. Výsledky studie
jsou přesvědčivé, nejistý ale je odhad, které pohony se v budoucnu
prosadí (elektromobilita vs. CNG) a tudíž budoucí vývoj ceny různých
pohonů pro automobily. http://etogas.com/…hoferISE.pdf.



K integraci intermitentních zdrojů přispívá přesnost předpovědi
počasí a jeho modelování neuronální sítí, kde lze s vysokou
pravděpodobností určit výkon během několika budoucích dnů a to jak
v případě sluneční nebo větrné energie.



Budoucnost nepatří jaderné
energii



Celoevropsky i celosvětově (s výjimkou Německa a Švýcarska – kde
provozovatel jaderné elektrárny nemá při pojistné události žádný limit
plnění) jsou atomové elektrárny chronicky nedostatečně pojištěny proti
velikým haváriím. Škody způsobené v minulých velikých haváriích
(Černobyl, Fukušima) jsou tisícinásobné ve srovnání se stropy pojistných
částek. Podle studie Institutu Energetiky Univerzity Johannese Keplera
v Linci by se cena proudu z jaderné elektrárny pojištěné na reálnou
škodu pohybovala minimálně řádově výše, než se uvádí dnes (R.Tichler,
F.Schneider, Ch.Luksch: Analysen zur Unterversicherung von Atomkraftwerken in
Europa…, 15.2.2012).




Je jaderná elektrárna bezpečnější z hlediska dodávky proudu? Jako
veliký centralizovaný zdroj, jehož výkon navíc nelze operativně a
jednoduše regulovat, není a ani teoreticky být nemůže. Všechny elektrárny
mají své výpadky. Pakliže přestane náhle vyrábět jaderná nebo uhelná
elektrárna, což se stává v 6 – 7 procentech celkového času bez
varování a ve 4 – 7 procentech plánovaně, dojde okamžitě k propadu
dodávky o stovky megawatt až gigawatt elektrického výkonu. Pravděpodobně
po dobu několika týdnů.



U malých decentralizovaných zdrojů tato
skutečnost nemá žádnou větší důležitost. Není možné počítat
s tím, že by se neočekávaně zastavily všechny větrné nebo
fotovoltaické elektrárny.




K možným jaderným haváriím, jež se v minulosti odehrály vždy zhruba
po dvaceti letech (Kyštym, Three Mile Island, Černobyl, Fukušima) přistupuje
dnes navíc riziko teroristického útoku s následky nesrovnatelně
vyššími, než byly všechny dosavadní teroristické útoky. Dosud došlo
k roztavení 1,5% všech reaktorů.



Ve zprávě, kterou vypracovala v roce 2010 fyzička Oda Becker pro německý
Greenpeace je uvedeno, že starší typy jaderných elektráren může
destruovat a vést k tavení jádra ruční protipancéřova zbraň
(AT-14 Kornet-E). Tato zbraň proráží 1,2 metru pancéřové stěny.
V Rusku byly provedeny testy s touto zbraní na simulované stěně reaktoru a
výsledkem byla situace, která by vedla pro roztavení jádra reaktoru. Tuto
zbraň lze podle autorky na základě analogie sehnat na černém trhu na
různých místech světa. https://www.greenpeace.de/…ere-deutsche



Obdobně nejsou evropské jaderné elektrárny zajištěny proti pádu letadla
(Cornelia Ziehm: Sicherung von Kernkraftwerken vor Terrorangriffen….,
EUROSOLAR, 2008).





Budoucnost patří
obnovitelné energii


V posledních letech měly obnovitelné zdroje energie (OZE) v Evropě
mnohem větší objem instalací než klasická energetika. V roce 2008 bylo
91% generovaného přírůstku výroby elektrické energie
z mikroelektráren – z kogenerace a obnovitelných zdrojů – bez
velikých vodních elektráren. Od roku 2008 se v EU každým rokem staví
více instalovaného výkonu z OZE než všech ostatních zdrojů dohromady.
V roce 2011 představovaly OZE 71,3% celkového nárůstu instalovaného
výkonu. V roce 2013 pokrýval vítr 7,8% v roce 2012 7,0 a v roce 2011
6,3% evropské spotřeby elektřiny, zatímco v roce 2010 to bylo 5,3%.
V roce 2011 bylo do větrné energie investováno 12,6 miliard euro v EU,
z toho 10,2 miliard euro do onshore instalací. href="http://igwindkraft.at/index.php?mdoc_id=1015837">http://igwindkraft.at/index.php?…




Před koncem roku 2013 bylo ve východní části Rakouska, ve spolkové
zemi Burgenland dosaženo 100% pokrytí průměrné roční spotřeby elektřiny
z regionálních obnovitelných zdrojů, celkem pro 277 tisíc obyvatel.
K obdobné situaci došlo již v roce 2011 v okrese Luechow-Dannenberg, kde
žije 55 tisíc obyvatel.




Na obr.6 jsou zobrazeny změny instalovaných výkonů jednotlivých
technologií v Evropě v roce 2012:




201503291927_6-nove-zrusene-instalace.jpg

Obr. 6






Moderní sluneční a větrné elektrárny lze budovat mnohem rychleji než
elektrárny jaderné. Na základě nedávných studií Frauenhoferova Institutu
(virtuální elektrárna) se ale ukazuje, že obnovitelné zdroje jsou schopny
pokrývat spotřebu elektřiny v celé její variabilitě a lze předpokládat,
že i za mezních situací jsou schopny poskytovat bezpečné a stabilní
zásobování elektřinou více, než by byly schopny zajistit veliké
energetické zdroje – zejména jaderné.



Podle nově uveřejněné studie
evropské větrné asociace EWEA financované EU je reálné počítat s tím,
že obnovitelné zdroje mohou zajišťovat systémové služby, jako řízení
kmitočtu a napětí. Toto by bylo možné právě v situacích vysokého
podílu obnovitelně generované elektřiny z větru nebo fotovoltaiky. 50%
podíl různých obnovitelných zdrojů může ušetřit až 6% systémových
nákladů. href="http://www.reservices-project.eu/">http://www.reservices-project.eu/




Vážený pane předsedo, obracím se s tímto dopisem na Vás a na Vaše
ekonomické experty, abyste zvážili, zda nemůže výstavbou jaderných
elektráren a prolomením limitů těžby dojít k propadu ekonomiky,
především proto, že tyto zdroje nebudou schopny po dokončení produkovat
konkurence schopný elektrický proud, za současného zhoršení životního
prostředí a dalších nepřijatelných ri­zik.



Srovnání s německou situací


Myšlenka 100% zásobování obnovitelnou energií není scestná ani
nereálná. V Německu existují desítky regionálních a lokálních
iniciativ, které chtějí dosáhnout 100% obnovitelné elektřiny do roku
2015–2030. (obr.7) Projekt je koordinován univerzitou v Kasselu.




201503291927_7-obnovitelne-regiony.jpg

Obr. 7





Pro 100% obnovitelné zásobování jsou v ČR v principu lepší podmínky
než v SRN, neboť hustota osídlení v ČR je o 58% nižší a plocha lesů
je o 10% relativních vyšší. Máme tedy více prostoru pro stavbu
decentrální energetiky i na využití zemědělských ploch a zbytků pro
energetické účely.



Udržitelnou, ekonomickou, mírovou a sociální cestou
energetiky jen jedině plná podpora obnovitelným zdrojům. Jen ty jsou schopny
zajistit bezpečné a levné zásobování, když ne jednou provždy, tak po
trvání lidské civilizace. Mimo další přispějí k čistšímu životnímu
prostředí, omezí emise skleníkových plynů, sníží dovozní závislost a
zmírní mezinárodní napětí a nebezpečí proliferace jaderných zbraní.



Vedle Německa se touto cestou vydávají různé regiony, města a celé země
z regionu Skandinávie a dalších zemí.



Podle nás
by bylo podnětné aktivovat následující kroky

  1. Zadat studii proveditelnosti zásobování České republiky 100%
    obnovitelnou energií některé z vědeckých a/nebo komerčních organizaci
    SRN, které se uvedenou problematikou desetiletí zabývají (např.
    Frauenhoferův Institut ISET, firma JUWI…).
  2. Přijmout novelu zákona na podporu OZE, který by umožnil tzv. net
    mettering, tedy odečtení na místě vyrobené elektřiny od
    spotřebované
  3. Zjednodušit pravidla pro provozování fotovoltaiky
  4. Otevřít diskuzi k nové podpoře větrné energie, s přihlédnutím
    k možnostem výstavby větrných elektráren podél liniových staveb a
    k obrovského potenciálu využití větru ve vysokých výškách
    (Kitegen)


V rámci evropské energetiky může Česká republika hrát významnou roli
a nemusí za tímto účelem budovat jaderné kapacity. Mohla by se orientovat
na akumulaci přebytečné elektrické energie do syntetického metanu, který
lze podle německé praxe získat s vysokou účinností synteticky reakcí
oxidu uhličitého ze vzduchu a vodíku. Pro uskladnění tohoto metanu lze
využít vysokotlaká plynová potrubí a velikou kapacitu stávajících
i plánovaných podzemních zásobníků zemního plyn v ČR. Syntetický
zemní plyn lze použít pro nulemisní energetické účely, včetně
mikrokogenerace či dopravy. Nevyužít obnovitelné energie v celé šíři
možných aplikací je, nejen podle české sekce evropského sdružení
EUROSOLAR, promarněnou ekonomickou, ekologickou, bezpečnostní
i sociální šancí.

© eurosolar.cz 2017