Navigace
Zpět na: Home / Časopis

Česká republika brzdí rozvoj obnovitelné energetiky


Zájmem monopolního dodavatele elektrické energie je samozřejmě zachovat si současné dominantní postavení na trhu. Jsou dobře známá propojení energetického monopolisty s politickými špičkami ve všech velkých politických stranách. Česká republika již dlouho prohlašovala, že se jí nepodaří dosáhnout plánovaných 8% z OZE do roku 2010. Mnohokráte se ukázalo, že výsostným zájmem České republiky je veliká fosilně jaderná energetika, a proto se snaží omezovat rozvoj obnovitelných zdrojů. Česká společnost podporuje jádro, i když bychom asi mohli poněkud zpochybnit průzkumy indikující 75% podporu dostavby Temelína. Ukazují totiž na téměř dvacetinásobnou podporu ve srovnání s německými občany, kteří se pro jádro vyjadřujív pouhých 4%. Nejnovější rozhodnutí ČEPS je pravděpodobně, vedle stálé negativní kampaně, dalším hřebíčkem do rakve obnovitelné energie.



Problém akumulace obnovitelného proudu


Podle zveřejněných údajů bylo v ČR přihlášeno (otázkou je, v jakém stupni schvalování tyto projekty jsou) celkem 3500 MW špičkového výkonu fotovoltaických elektráren. Instalovaný špičkový výkon fotovoltaiky v BRD v letech 2007, resp. 2008 byl 3811, resp. 5311 MWp. Extrapolací těchto hodnot by bylo možné počítat pro tento rok s instalovaným výkonem zhruba ve výši 9600 MWp. Německá spotřeba v roce 2008 byla 547 TWh, zatímco česká 60,5 TWh. Z toho alikvotně vychází zhruba 1100 MW špičkového výkonu fotovoltaiky, který by jako v BRD, mohl být bez problémů integrován na konci roku 2010 do sítě. K roku 2009 bylo v ČR instalováno celkem 411 MWp fotovoltaiky.



Problém s velikým množstvím fotovoltaicky generovaného proudu se dělí na několik větví. Tou první je otázka, zda potřebujeme přes den zvýšené množství elektrické energie. Jednoznačně ano, protože tomu nasvědčuje diagram denní spotřeby s poledním maximem, které lze za optimálních podmínek pokrývat právě fotovoltaikou. Druhou otázkou je, zda v dané lokalitě nové fotovoltaické elektrárny existuje v únosné vzdálenosti vedení s dostatečnou kapacitou. Tyto úvahy jsou ale základními před započetím projektu a těm projektům, kde tento předpoklad nebyl splněn, by samozřejmě nemělo být uděleno stavební povolení.




Dalším problémem jsou odběrové kapacity pro elektrické trasy, které byly předem spekulativně zamluveny pro odběr proudu, ve skutečnosti však nikoli pro výstavbu ale pro obchod s tímto povolením. Pro udržitelnou energetiku je nutné mít vhodnou skladbu různých typů obnovitelných zdrojů, tak aby se snížily výkyvy okamžitého výkonu. Jakkoliv je správné podporovat obnovitelné zdroje, je dnes fotovoltaika v ČR vykupována za ceny vyšší než v BRD, což nekoriguje ani současný návrh novely zákona který dovoluje snížení až o 25% od roku 2011. Nelze vyloučit, že v tom hraje jistou roli osobní zájem zákonodárců.



Nelze potvrdit, že by v současnou chvíli existoval zásadní problém v akumulaci přebytečné energie, protože v ČR existuje kapacita tepelných elektráren, jejichž výkon lze regulovat, především plynových a černouhelných. Vedle toho je evropská síť schopna na základě předpovědi počasí pojmout značná množství proudu z obnovitelných zdrojů, jak se prokázalo například 30. prosince minulého roku, kdy bylo 54,1% španělské spotřeby elektrického proudu pokryto z větrné energie a 15. listopadu téhož roku dokonce 71% portugalské spotřeby, aniž by tyto země investovaly do dalších možností akumulace elektrické energie. Ani v ČR tedy nemůže existovat reálné nebezpečí, že by nebylo možné se vyrovnat s fluktuujícím výkonem obnovitelné elektřiny. Export českého proudu reálné možnosti exportu v rámci evropských sítí dokazuje. Nicméně budoucí rozvoj obnovitelné energetiky bude vyžadovat rozvoj akumulačních kapacit na všech úrovních - jak centrální lak lokální.



Jaký bude další vývoj světové energetiky?


Rozhodnutí o nepřipojování obnovitelných zdrojů ohrožuje cíle EU, i závazky které plynou pro Českou republiku z přístupových smluv. Stop stavem bude ohrožena celá výstavba obnovitelných zdrojů v České republice a naopak, na politickou zakázku bude podpořena zcela neperspektivní fosilně jaderná energetiky na úkor životního prostředí, ale i ekonomiky. Politické rozhodnutí o investicích do tradiční energetiky se stane obrovskou ekonomickou zátěží pro investory již během příštích deseti let. Z analýzy energetických předpovědí různých subjektů, jak profesních organizací, tak vlivných mezinárodních organizací (IEA) plyne několik závažných závěrů: jaderné předpovědi se splnily jenom z malé části, a předpovědi, které se týkaly obnovitelných zdrojů, naopak další vývoj hluboce podcenily. Jako příklad lze uvést předpověď Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA), která v roce 1974 předpověděla na rok 2004 4000 GW instalovaného výkonu, zatímco skutečnost byla okolo 370 GW, tedy 9%; či prognózu Mezinárodní energetické agentury (IEA), která předpovídala v roce 2002 instalovanou kapacitu 64GW větrné energie v Evropě na rok 2028, zatímco reálně tohoto výkonu bylo dosaženo v roce 2007, tedy celých 21 let dříve. Lze i zmínit, jak vzývaná a masivně podporovaná fúzní elektrárna před sebou hrne již nejméně 40 let třicetiletou lhůtu spuštění prvního reaktoru. Tradiční energetické technologie se stále přeceňují a nové se podceňují. Panující názor je ale názorem panujících, a proto není pochyb, odkud vítr vane. Od těch, kteří budou ztrácet. Od energetických monopolistů a jejich politických spojenců.



Konkrétní kroky


V každém případě je principiální chybou vývoj obnovitelných zdrojů brzdit. S ohledem na obě limity stávajícího, především fosilního systému (následky a dostupnost) i s přihlédnutím k dalším přínosům, od mírové mise obnovitelných zdrojů, přes zajištění nových pracovních míst ve výrobě, údržbě a obsluze nejrůznějších typů obnovitelných zdrojů, až po snižující se dovozy primárních energetických surovin. Energetika a doprava mají nejvyšší emisní hodnoty, a pakliže nebudeme emise snižovat, ale „šikovní politici“nám vyjednají emisní povolenky jako hrom, budeme parazitovat na systému a nebudeme přispívat udržitelné strategii. Co by se ale mělo dělat na legislativním poli místo restrikcí?


  • zachovat homogenní právní a ekonomické prostředí pro investice do fotovoltaiky a dalších obnovitelných zdrojů energie.
  • diferencovat výkupní cenu pro instalace na střechách a fasádách, pro něž by nebylo třeba budovat žádné nové elektrické trasy; více než dosud cenově diferencovat veliké fotovoltaické elektrárny, které jsou pro investora mnohem výhodnější, a obecně zachovat takovou hladinu podpory, která by zaručila harmonický rozvoj všech obnovitelných zdrojů;
  • stavět nové typy různých akumulačních kapacit a legislativně tento proces podpořit, například obdobou zákona o obnovitelných zdrojích, jak bylo mnohokrát zmíněno na mezinárodním fóru konference IRES 2009 v Berlíně;
  • podpořit výrobu elektromobilů v ČR, protože decentrální a fluktuující výroba elektrické energie ze sluneční energie a z větru je velmi vhodným zdrojem pro nabíjení elektromobilů a jejich akumulační kapacita by se mohla stát operativní součástí energetických možností;
  • přijmout zákon, pro odkup obnovitelně (bio) vyrobeného metanu jako významovou analogii k současnému zákonu na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů 180/2005;


Jsme na počátku technologické revoluce obnovitelné energetiky, brzy budeme svědky dramatických změn ve výrobě i spotřebě energie. Decentralizace, jak ji přináší obnovitelná energetika, se může stát přelomovým bodem dosavadního vývoje společnosti. Centralizovaný hospodářský systém, jenž sliboval rozvoj a nakonec přináší stále se vršící problémy, bude nahrazen decentralizovanou energetikou a bude pokračovat decentralizovanou výrobou a decentralizovanou, participativní demokratickou správou.



Do hry ale vstupuje nová skutečnost - energetická autonomie, s níž skončí jednou provždy energetický monopol. Vše nasvědčuje tomu, že během jedné dekády bude decentrální zásobování, včetně akumulačního systému levnější, než proud ze zásuvky.


© eurosolar.cz 2017