Navigace
Zpět na: Home / Časopis

Bývalí šéfové americké, německé a francouzské jaderné regulace: „Jaderná energie nemůže být součástí reálné strategie, která by mohla čelit změně klimatu.“

Dr. Greg Jaczko, bývalý předseda americké jaderné regulační komise.
Prof. Wolfgang Renneberg, bývalý vedoucí oddělení bezpečnosti reaktorů, radiační ochrany a jaderného odpadu, Spolkové ministerstvo životního prostředí, Německo.
Dr. Bernard Laponche, bývalý generální ředitel Francouzské agentury pro energetický management, bývalý poradce francouzského ministra životního prostředí, energetiky a jaderné bezpečnosti.
Dr. Paul Dorfman, bývalý tajemník vlády Spojeného království. Výbor zkoumající radiační riziko z vnitřních zářičů.

Klima je stále teplejší. Narůstají naše znalosti o citlivosti klimatu, o rychlosti tání polárního ledu a jasně ukazují, že na síle nabírá stoupání hladiny moří, přicházejí ničivé bouře, vlny bouřek, silné srážky a záplavy, nemluvě o lesních požárech. S narůstajícím znepokojením a s vědomím nutnosti rychlého a nevyhnutelného přechodu na nízkouhlíkovou energetiku, musíme přeformulovat roli jaderné energie, jako částečného řešení hrozby globálního oteplování. Může jaderná energie pomoci s klimatickou krizí, je jaderná energie ekonomicky životaschopná, jaké jsou důsledky jaderných havárií, co dělat s odpadem, je pro jadernou energii v rychle se rozvíjejícím sektoru obnovitelné energie vůbec místo?
Jako klíčoví odborníci, kteří pracovali v první linii jaderné problematiky, jsme byli všichni zapojeni v USA, Německu, Francii a Spojeném království na nejvyšší vládní úrovni jaderné regulace a radiační ochrany. V této souvislosti považujeme za naši společnou odpovědnost vyjádřit se k hlavnímu problému: Mohla by jaderná energie hrát významnou roli jako strategie proti změně klimatu.
Znovu a znovu opakované zprávy, že nová generace jaderné energie bude čistá, bezpečná, chytrá a levná, je fikce. Realitou je, že jaderná energie není ani čistá, ani bezpečná, ani chytrá; ale velmi složitá technologie s potenciálem způsobit značné škody. Jaderná technologie není levná, ale extrémně drahá. Nejdůležitější ale je, že jaderná energie nemůže být součástí žádné reálné strategie, která by mohla čelit změně klimatu. Aby bylo možné významně přispět ke globální výrobě energie, by bylo, v závislosti na konstrukci reaktoru, zapotřebí více než deset tisíc nových reaktorů.
Stručně řečeno, jaderná energie jako strategie proti změně klimatu je:
• Příliš nákladná v absolutních hodnotách na to, aby významně přispěla ke globální výrobě elektřiny.
• Dražší než obnovitelná energie z hlediska výroby energie a snižování emisí CO2, a to i s přihlédnutím k nákladům na správu sítí, i k nákladům na skladování energie spojeným se zaváděním obnovitelných zdrojů.
• Příliš nákladná a riskantní pro investice na finančním trhu, protože závisí na velmi vysokých veřejných dotacích a zárukách za půjčky.
• Neudržitelná kvůli nevyřešenému problému radioaktivního odpadu s velmi dlouhou životností.
• Finančně neudržitelná, protože žádná ekonomická instituce není připravena pojistit ji proti všem potenciálním nákladům, dopadům na životní prostředí a člověka v důsledku havarijního úniku radiace – přičemž většinu těchto velmi významných nákladů nese veřejnost.
• Vojensky nebezpečná, protože nově navrhované konstrukce reaktorů zvyšují riziko šíření jaderných zbraní.
• Neodmyslitelně riskantní kvůli nevyhnutelným kaskádovým nehodám způsobeným lidskou chybou, vnitřními chybami a vnějšími dopady; zranitelnost vůči klimatickým nárůstům hladiny moří, bouřím, přívalům bouří, nebezpečí záplav a povodní, ústících do mezinárodních ekonomických dopadů.
• Podléhá příliš mnoha nevyřešeným technickým a bezpečnostním problémům spojeným s novějšími neosvědčenými koncepcemi, včetně „pokročilých“ a malých modulárních reaktorů (SMR).
• Příliš těžkopádná a složitá pro vytvoření účinného průmyslového režimu pro výstavbu reaktorů a provozních procesů v rámci zamýšlené doby výstavby a rozsahu potřebného pro zmírnění změny klimatu.
• Je nepravděpodobné, že by relevantním způsobem přispěla k nezbytnému zmírnění změny klimatu potřebnému do 30. let 20. století kvůli neprakticky zdlouhavým vývojovým a konstrukčním lhůtám jaderných elektráren a ohromným nákladům na výstavbu velmi velkého objemu reaktorů, které by byly zapotřebí pro dosažení změny.

(přeložil Milan Smrž)

© eurosolar.cz 2022