Navigace
Zpět na: Home / Časopis

50 let EURATOMU – 50 let ochrany klimatu?

Počátkem června 1955 byla ustanovena komise, která přeložila dne 21.dubna 1956 zprávu, v níž doporučila založení evropské hospodářské společnosti pro zlepšení obchodu, stejně jako evropské atomové společnosti pro "mírové" využívání atomové energie. Do března 1957 byla na základě jednání šesti zakládajících států (Francie, Spolkové republiky, Itálie a zemí Beneluxu) připravena k podpisu. V této chvíli již bylo jasné, že postavení uhlí převezme ropa, která byla tehdy považována za "čistý" zdroje energie. Problematika ukládání atomového odpadu se tehdy vůbec neřešila. Úvahy nad bezpečností, terorismem a válkou byly tehdy definovány jako takzvané "zbytkové riziko" a pojem ochrany životního prostředí se vyvinul až na počátku sedmdesátých let.

EURATOM jako základní kámen evropské integrace

Evropské atomové společenství (krátce EURATOM nebo také EAG) bylo společně s Evropským hospodářským společenstvím (EHS) ustaveno podpisem v Římě dne 25. března 1957. EURATOM a EHS tak tvořily spolu s Evropským společenstvím pro uhlí a ocel tři evropská společenství (ES). Oblast kompetence EURATOMU spočívá v "mírovém" využívání atomové energie. Smlouvy týkající se EHS vstoupily v platnost dne 1. ledna 1958 po úspěšné ratifikace v šesti zakládajících státech.
Úkolem EUROATOMU v rámci EU je "kontrolovat civilní jaderné hospodářství a podporovat atomový výzkum a techniku". Pomocí bezpečnostních norem musí zajišťovat ochranu zdraví pracovníků a obyvatelstva. V rámci smlouvy o nešíření jaderných zbraní je EURATOM odpovědný za zajištění mimoevropské technické pomoci rozvojovým zemím". Smlouva EURATOM ale především definuje udělování finanční pomoci a investiční podpory, stejně jako informační výměnu a zaopatřování členských států jaderným palivem pro základní činnosti.

Dne 1. července 1967 byly orgány EURATOMU, Evropského společenství pro uhlí a ocel a Evropského hospodářského společenství byly reorganizovány do Evropského společenství. Maastrichtskou smlouvou z roku 1993 se stal EURATOM jednou ze součástí dnešní EU.

EURATOM přežil debaty o ústavě a reformě

Zatímco smlouva o oceli a uhlí podle uzavřené smlouvy byla ukončena v roce 2002, byla smlouva EURATOM uzavřena na neurčitou dobu. Nikdy nebyla změněna nebo aktualizována pro současné měnící se potřeby. V rozpravě nad ústavou EU v letech 2002-3 zůstala smlouva EURATOM nezměněna jako dodatek plánované smlouvy o ústavě.
Evropská ústava byla zatím přijata 18 členskými státy, ve dvou státech (Francii a Nizozemí) byla ústava počátkem jara 2005 odmítnuta. Do poloviny roku 2007 by měly být přeloženy vzájemně členskými státy schválené návrhy jak ve věci společné ústavy dále postupovat. Ještě před francouzskými volbami v dubnu 2007 oznámila kandidátka francouzských socialistů Segolène Royal záměr odstavení obou atomových reaktorů ve Fessenheimu a větší podporu obnovitelným zdrojům než doposud. Podíl obnovitelných zdrojů by měl podle ní ve Francii do roku 2017 vzrůst na 50%.

Pět členských států (Německo, Irsko, Rakousko, Švédsko a Maďarsko) podepsaly v rámci diskuze 2003/4 nad evropskou ústavou deklaraci, v jejímž rámci vyslovily potřebu revize smlouvy EURATOM "tak brzy, jak jen možno", protože tato smlouva již neodpovídá současným potřebám. Žádná další opatření nejsou známa.
Protože smlouva EURATOM je smluvním základem EU, působí nezávisle na radě ministrů EU a na Evropském parlamentu. Rozhodnutí se tedy mohou určovat v rámci malého okruhu v rámci Evropské komise a atomové lobby. Smlouva EURATOM je dalekosáhle chráněná před kritickým zkoumáním Evropským parlamentem, protože k této smlouvě se nevztahují žádná rozhodovací práva. Funkce EP je v tomto případě pouze poradní. Skutečnost, že jedinou odpovědnost pro udělování kreditů EURATOM má Evropská komise, bez kontroly parlamentu a bez kontroly Evropské rady, podtrhuje nedemokratickou podstatu staré smlouvy EURATOM z roku 1957.

země, které nemají žádnou jadernou energetiku
Rakousko, Dánsko, Řecko, Norsko, Polsko, Lucembursko, Makedonie, Itálie, Bosna Hercegovina, Srbsko, Černá Hora, Bělorusko, Portugalsko, Estonsko, Lotyšsko, Turecko, Chorvatsko, Irsko, Albánie

země, které provozují jaderné reaktory a plánují odstup od jaderné energetiky
Švédsko, Španělsko, Německo, Švýcarsko, Belgie, Holandsko, Slovinsko

země, které provozují jaderné reaktory a neplánují výstup
Slovensko, Česko, Ukrajina, Francie, Rumunsko, Maďarsko, Bulharsko, Litva, Finsko, Velká Británie

Aktivity EURATOMUKredity EURATOMU

Žádosti o poskytnutí kreditu EURATOMU se zpracovávají v oddělení finančních operací generálního ředitelství pro vědu. S ohledem na snižující se objemy investic na výstavbu nových atomových zařízení v polovině 70. let uvolnila Rada Evropy Evropské komisi prostředky pro udělování EURATOM kreditů. O tyto výhodně úrokované kredity mohli žádat průmysloví podnikatelé v oblasti jaderných zařízení u Komise. V letech 1978 až 1988 využily firmy v Německu, Francii, Belgii, Itálii a dalších členských státech tuto možnost a získaly asi 50 kreditů v celkové výší 2,8 miliardy dolarů. Od roku 1989 se nedostávalo žádostí o poskytnutí kreditu z důvodu nedostatku stavební záměrů. Roku 1994 bylo rozhodnutím Rady Evropy rozšířeno pole působností kreditů EURATOM na projekty evropských firem týkající se "zlepšení bezpečnosti a účinnosti atomových elektráren" ve východní Evropě. Dne 6. listopadu 2002 rozhodla Evropská komise o zvýšení objemu prostředků ze současných 4 na 6 miliard Euro.

Úřad pro dohled nad bezpečností

S cílem kontrolovat využívání štěpného materiálu k mírovým účelům vznikl v Lucemburku úřad EURATOMU pro dohled na bezpečností. Tento úřad, jež je podřízen ředitelství pro energetiku má nereálný úkol pomocí kontroly účetnictví a skladů dohlížet nad využíváním 530 t plutonia; 9,8 t vysoce obohaceného a 313.000 tun slabě obohaceného uranu, které se nacházejí na území států EU. Tento materiál je asi v 800 různých jaderně technických zařízeních.
Provozovatelé předávají ročně více jak 1,5 milionu řádků s informacemi o stavu skladů a o změnách. Protože se Úřad pro dohled nad bezpečností se musí spolehnout na údaje provozovatelů, nemůže zjistit žádnou zpronevěru radioaktivního materiálu. Protože takzvaná zařízení pro opětovné využívání v Sellafieldu (UK) a v La Hague (Francie) skladují gigantická množství plutonia (více jak 125 tun nebo 75% odděleného plutonia v EU) a zcizení malého množství, cca 5 kg, by mohlo vést k výrobě atomové bomby, byly EURATOMEM provedeny během 50 let celkem dvě inspekce. Z toho jedna čtyřdenní v Sellafieldu (prosinec 1993) a jedna inspekce, kterou prováděli čtyři komisaři v La Hague (červenec 1996).

Výzkum EURATOMU

Pro právě běžící 7. EU rámcový výzkumný program (2007-2013) je připraven rozpočet ve velikosti 54 miliard Euro, z čehož jsou k dispozici 4 miliardy pro nebezpečné aktivity EURATOMU.

Navzdory veliké výzvě, před kterou stojí evropský energetický trh s celosvětově rostoucí spotřebou energie, stejně jako s nutností zabránit klimatickým změnám, jsou k dispozici pouhá 4% celkového rozpočtu (2,35 miliardy Euro) 7. rámcového programu pro takzvaný nejaderný energetický výzkum, v rámci něhož se ale počítá rovněž s výzkumem uhlí a odstraňováním oxidu uhličitého z rpovozu uhelných elektráren. Pouze malý podíl ze zbytku jde na výzkum vyšší energetické efektivnosti a obnovitelných energií. Proti tomu stojí 2,751 miliardy Euro pro jaderný výzkum, z nichž jdou 2 miliardy na výzkum fúze – především na výstavbu výzkumného reaktoru ITER, který se staví v jihofrancouzském Cadarache. Na něm se podílí EURATOM (spolu se Švýcarskem), Japonsko, Rusko, Čína, Jižní Korea, Indie a USA. Celkem má ITER stát 10 miliard euro.

rozpocet

Je přitom zřetelné, že fúzní technologie nemůže v dohledné době přinést žádný příspěvek k řešení klimatického problému či zvětšení jistoty zásobování, protože komerční využití – pakliže vůbec – leží ještě v horizontu několika desítek let. Jaderná fúze představuje pro své zastánce nejdůležitější energetickou formu budoucnosti. Pro možné průmyslové využití - nikoliv před rokem 2035 – jsou ještě zapotřebí dlouhé testovací série. Pikantní je na tom to, že ti stejní badatelé již jednou, před třiceti lety konstatovali, že komerční využití jaderné fúze je vzdáleno asi 50 let, což živí domněnku, že navzdory miliardovým investicím zůstáváme od komerčního využití stále vzdáleni 50 let. To představuje hromadnou devastaci peněz pro zcela špatnou energetickou politiku, která se k radosti soukromých globalizovaných energetických koncernů, jak předtím, tak i potom, orientuje na veliké technologie.
Nový výzkumný bezpečnostní program v rámci nejaderného výzkumného programu EU proti terorismu a přírodním katastrofám je průřezovou aktivitou 7. rámcového programu EU. Celkem je pro budoucích 7 let k dispozici pro oblast výzkumu bezpečnosti 1,3 miliardy Euro. Je dobré připomenout, že ani jeden z dnes na světě běžících 437 jaderných reaktorů není zabezpečen proti válečným událostem nebo teroristickým útokům.

Zásobovací agentura EURATOM

Evropská zajišťovací agentura (ESA) je podřízena generálnímu ředitelství pro energetiku s ročním rozpočtem 200 000 Euro byla založena v Bruselu v roce 1960. Je vybavena právem k odběru pro uranovou rudu a speciální štěpné materiály (plutonium) vyráběné na území členských států a s výlučným právem uzavírat smlouvy o dodávkách těchto materiálů ze zemí v rámci i mimo členské státy EU. Hlavním důvodem pro založení agentury ESA bylo zajišťovat, aby všechny relevantní materiály mohly být získány do vlastnictví Evropského společenství a obráceně, aby všechny členské státy měly přístup k uranovým surovinám. Tato regulace zajištění dodávek přírodního uranu získala s ohledem na obavy z jeho nedostatku v padesátých a šedesátých letech velikou důležitost.

Je potřeba poukázat, že následky uranové těžby jsou nejvíce postiženi místní obyvatelé, především přírodní národy. Stále se jim dlouhodobě zhoršují podmínky života. Na místech těžby je porušování lidských práv na denním pořádku.

Dalším motivem pro založení ESA bylo zabránit společnou kontrolou štěpného materiálu hrozící jaderné vyzbrojení Spolkové republiky Německo, které bylo prosazováno někdejším politikem Franz Josef Straussem.

Ochrana před zářením

Oddělení "Atomová energie" spadalo dříve pod generální ředitelství životního prostředí, ale dnes je součástí generálního ředitelství pro energetiku a zpracovává mezi jiným také směrnice EU pro oblast atomového odpadu, jaderných reserv a přepravu, stejně jako po letech 1966,1984,1990 a 1997 pátou "Směrnici jaderného programu" (PINC) definující úkoly atomové energetiky v Evropě. Referát "Ochrana proti záření" generálního ředitelství pro životní prostředí definuje a dozoruje standardy ochrany proti záření pro pracovníky jaderných zařízení i pro obyvatelstvo. Toto důležité oddělení s ročním rozpočtem pod jeden milion Euro je nejenom chronicky podfinancováváno, ale velmi pravděpodobně bude převedeno pod ředitelství pro energetiku, což silně ohrozí jeho nezávislost.

V EU je atomová energie vyběhlým modelem

Z 27 zemí EU nikdy neužívalo atomovou energie deset států. Rakousko a Itálie od jaderné energetiky odstoupili, další čtyři země – Belgie, Německo, Nizozemí a Švédsko – dohodly výstup z atomové energetiky. Ve Španělsku oznámila nová vláda v posledním volebním boji podobné záměry. Po dlouhých průtazích španělská vláda odstup od jádra schválila. V roce 2009 bude od sítě odpojen další reaktor.

V Nizozemí je po posledních volbách ještě nejasné, jak to dopadne s posledním reaktorem. Ve Švédsku po nedávných poruchách na běžící elektrárně vypukla nová diskuze o atomové energii. Tím zůstávají Finsko, Francie, Velká Británie, Litva, Slovensko, Slovinsko, Česká republika, Maďarsko, Bulharsko a Rumunsko (10 z 27 zemí) jako jediné státy, které perspektivně budou využívat atomovou energii. V posledním roce oznámilo Polsko a Portugalsko zájem stavět jadernou elektrárnu. Pravděpodobnost, zda tyto záměry budou realizovány, by bylo možno hodnotit kriticky. Do konce roku 2025 bude zapotřebí v rámci rozšířené Evropy ukončit provoz jedné třetiny ze současných 148 atomových elektráren.

Nejenom mnoho vlád, ale i veliká část evropských občanů je proti atomové energii. Výzkum mínění o životním prostředí prováděný v rámci Eurobarometru v roce 2002 ukázal, že atomová energie a atomový odpad vyvolávají největší starosti – daleko před klimatickými změnami. Jaderná rizika označila polovina respondentů jako nejzávažnější starost.

V roce 2007 by se mohlo téma ochrany klimatu dostat na druhé místo, za nezaměstnanost. V celoevropském průzkumu veřejnému mínění, který zadal Greenpeace v roce 2003 se vyslovilo 62% dotázaných pro reformu EURATOMU, která by měla odstranit speciální privilegia pro jadernou energii v Evropě. Rovněž další výzkum veřejného mínění v rámci Eurobarometru potvrdil odmítavý postoj evropských občanů k atomové energii. Pouze 12% podporuje výstavbu atomové energie. Podstatná část Evropanů by raději využívala obnovitelné zdroje než jadernou energii. Výzkum veřejného mínění v Německu "Povědomí o životním prostředí a chování k němu 2006" vypracovaný na zakázku Spolkového sněmu doložil širokou podporu veřejnosti k odstupu od atomové energie, využívání obnovitelných zdrojů energie a zvyšování energetické účinnosti. 87% dotázaných žádá podle studie důslednou přeměnu na obnovitelné energie a dvě třetiny Němců chce realizovat dohodnutý odstup z atomové energetiky či jej dokonce urychlit.

Padesát let EURATOMU již stačilo

Rozhodnutí EURATOMU jsou pro veřejnost nepřehledná a málo transparentní - na tom se až doposud nic nezměnilo. V první polovině roku 2007 předsedá Německo vedle G8 rovněž v Radě Evropské unie. Nejvyšší prioritou má být celoevropská energetická proměna. EU se musí zbavit závislosti na ropě, uhlí a atomové energii a musí využívat mix obnovitelných energií, energetickou účinnost a energetické úspory. Rok 2007 není jenom rokem Římských smluv – také EURATOM má své 50. narozeniny – a doufejme, že své poslední. EURATOM je relikt z minulého století a je potřeba jej zrušit. Spolková vláda SPD/CSU s ministrem životního prostředí Gabrielem má nyní šanci ukázat jakou energetickou politiku zastává.

Smlouva je přežitkem z období zakládání Evropské unie a díky subvencím poskytovaným od roku 1957 deformuje hospodářskou soutěž. Je nedemokratickým nástrojem v rukou atomové lobby. Experti na životní prostředí kritizují, že veškerá současná snaha reformovat zastaralou smlouvu naráží na odpor atomové lobby - především ve Francii. Z moci mezinárodního práva založeného na zvyklosti, jež bylo kodifikováno 56. článkem vídeňské konvence, je přesto možné vystoupit ze smlouvy EURATOM, aniž by bylo zpochybněno členství v EU, jak tvrdí odborník na mezinárodní právo z univerzity v Salzburgu Michael Geistlinger a dává tak naději všem vůči atomu kritickým lidem.

Rovněž frakce Bündnis 90/ Zelení požadovala po spolkové vládě u příležitosti 50. výročí smlouvy svolat konferenci smluvních států s cílem co nejrychlejšího ukončení smlouvy. Části smlouvy týkající se ochrany před zářením či nešíření materiálu pro výrobu jaderných zbraní by se mohly stát součástí evropské smlouvy a všechna privilegia by měla být odstraněna. Pakliže by k takové dohodě mezi členskými státy nedošlo, existuje podle právního dobrozdání prof. Bernharda Wegenera z univerzity Erlangen – Nürnberg zadaného frakcí Zelených, podle německého i evropského práva možnost jednostranné výpovědi smlouvy EURATOM.

Atomová energie jako ochrana klimatu?

V současné době argumentuje atomový průmysl zdánlivou ochranou klimatu a potížemi při zajištění energie, které by mohly při odstoupení z atomové energetiky následovat. Provoz samostatné atomové elektrárny neemituje žádný oxid uhličitý – ale radioaktivitu a atomový odpad. Atomová elektrárna vyrábí emise jinými cestami – celkovým výrobním řetězcem: od náročné těžby uranové rudy, přes její úpravu, obohacení, výrobu palivových článků a zpracování atomového odpadu. Všechny tyto kroky jsou extrémně energeticky náročné. Pakliže se všechny tyto emise sečtou, tak atomová elektrárna emituje stejné množství oxidu uhličitého jako nová elektrárna na zemní plyn. Atomová energie tedy nebude schopna zajistit patřičné snížení emisí klimaticky škodlivých skleníkových plynů. Uvažujeme-li, že v Německu by měly emise do roku 2050 poklesnout ve srovnání s rokem 1990 o 80% - jak to požadují klimatičtí experti OSN v IPCC – a to by se mělo stát pomocí atomové energie, tak by se muselo vystavět a trvale provozovat mezi 60 až 80 atomovými elektrárnami, jak v roce 2002 nechala vypočítat komise německého Bundestagu "Enquête" v rámci zprávy "Udržitelné zásobování energií za podmínek globalizace a liberalizace".

Co zbývá po "klimatickém ochránci" atomové energii

Zatímco příznivci atomové energie sugerují údajný příspěvek ke klimatické ochraně není mezi nimi, pokud se týče konečného uložení vysoce radioaktivního atomového odpadu ani technicky ani finančně jasno. Prognózy množství radioaktivního odpadu s nevýznamným vývinem tepla (slabě až středně radioaktivní atomový odpad) v Německu vycházejí na jedné straně ze zásob upravených radioaktivních odpadů a dále počítají s pracemi na finálním uložení odpadu. Tato stále se zpřesňující data a údaje se rovněž týkají odstavení a demontáže jaderně technických zařízení.

Podle těchto údajů bude v roce 2040 činit objem upravených radioaktivních odpadů 240.000 m3, po delším prodlení vymírací nádrži lze tento objem redukovat na 200.000 m3. Tato čísla jsou spojena s určitou nejistotou.

Podíl odpadů v velikým vývinem tepla (vysoce radioaktivního atomového odpadu) v roce 2040 při průměrném provozu jednoho lehkovodního reaktoru po dobu cca 32 let bude 24.000 m3, což odpovídá asi 17.400 tunám těžkých kovů z vypálených palivových článků v nádobách Pollux, přičemž po roce 2030 nelze očekávat žádné další přírůstky. Uvedených 24.000 m3 odpadu pozůstává z 18.000 m3 palivových článků v nádobách Polux, 860 m3 vitrifikovaného odpadu, cca 2800 m3 technologického odpadu z tak zvaného opětovného zpracování v COGEMA (La Hague, Francie) a BNFL (Sellafield, Velká Británie), cca 130 m3 použitých palivových článků z výzkumných reaktorů a 2000 m3 vysloužilých palivových článků výzkumného atomového reaktoru v Jülichu a thoriového vysokoteplotního reaktoru v Hamm - Uentrop (THTR). Hmotu 17.400 tun těžkých kovů můžeme rozčlenit následovně: 10.000 tun připadá na vypálené palivové články, 5.708 tun na zbytky z opětovného zpracování COGEMA a 1.186 tun z opětovného zpracování BNFL. Zbytky budou zpracovány v zařízení v Karlsruhe (WAK) či v malém množství převezeny do zahraničních zařízení.
(Spolkový úřad pro ochranu před zářením, stav ze dne 18.10.2006)

Pakliže by se měly emise oxidu uhličitého pocházející z výroby proudu v Německu snížit výlučně jaderným způsobem o 40%, tak by se každým rokem musela v Německu k síti připojit jedna atomová elektrárna. Pakliže by zůstal zachován současný růst světového hospodářství, tak by se emise oxidu uhličitého do roku 2050 zdvojnásobily. Aby se teoreticky zredukovalo jenom toto množství 7 gigatun oxidu uihličitého, bylo by zapotřebí k tomuto datu na světě vystavět a provozovat dalších 700 atomových elektráren, každou o výkonu 1GW. V současné době na světě pracuje asi 440 elektráren (Socolow/Pacala, Princeton University, 2005).

V rámci klimatické debaty se často nebere v potaz podpora atomové energie od 50. let minulého století. V průběhu posledních třiceti let byly celosvětově atomové branži poskytnuty prostředky ve výši jednoho bilionu dolarů. To protivořečí s častým argumentem, jak je atomová energie levná. Navzdory masivní podpoře kryjí atomové elektrárny pouze 2,3% celosvětové energetické spotřeby a necelých 16% spotřeby elektrického proudu (IEA 2005). Pouhé snížení spotřeby fosilních energií o 10% v roce 2050 by tedy znamenalo vystavět více jak 1000 nových elektráren.

Ke klimatické změně dochází právě nyní a právě dnes potřebujeme řešení: obnovitelné energie jsou k dispozici a neemitují žádný oxid uhličitý. Větrnou elektrárnu lze vystavět za několik týdnů, zatímco jadernou elektrárnu během deseti až patnácti let – pakliže vůbec. Každý cent, který se dnes investuje do jaderné energie zabraňuje výstavbě obnovitelných energií a blokuje sítě, přes něž by se měla transportovat energie ze slunce, vody, větru, biomasy a zemního tepla.

Jestliže by se subvence do atomové energie přeorientovaly do obnovitelných energií, byla by energetická budoucnost zajištěna. Stále ještě masivní subvence do atomové energie zamezují potřebnou energetickou proměnu pro životně důležitou ochranu klimatu. Atomové elektrárny jsou spíše obětmi klimatické změny, než že by jí odvracely; v horkých létech roku 2003 a 2005 se například musely odstavit atomové elektrárny v Německu, Španělsku a Francii, kdy právě díky nízkému stavu vody v řekách bylo málo chladící vody v okruhu elektrárny. Fyzikálně nahlíženo by měla tato zařízení v uvedeném období rovněž sníženou energetickou účinnost. Klesající výroba energie byla nahrazena zvýšenou produkcí proudu z uhelných elektráren z Německa. Ochrana klimatu vypadá jinak.

Celosvětový hospodářský boom povede k dalšímu zvyšování spotřeby energie. Jistá čísla jsou hádáním z kávové sedliny. Ironicky bude ale pouze se vzrůstající spotřebou energie klesat podíl atomové energie, pokud ovšem nebude každých šest týdnů připojena na síť nová atomová elektrárna – což se nezdá být možné. Byl by k tomu zapotřebí gigantický atomový program – finančně nepředstavitelný a příliš pomalý, než aby ochránil klima do roku 2020. Pak by se Černobyl stal rutinní událostí. Takový scénář by se neměl propagovat, protože by rovněž vzrostlo celosvětové ohrožení nukleární válkou.

Závěr

Ani při masivní výstavbě atomových elektráren by nebyl možný zásadní přínos k ochraně klimatu. A bychom nezapomněli auta nejezdí na uran a odpadní teplo z atomových elektráren se převážně vůbec nevyužívá. Podstatný přínos k pokrytí spotřeby tepla nelze očekávat. Do roku 2030 se jaderná kapacita zvyšovat nebude, právě naopak – na tom se shodují různé prognózy. Každé euro, které se investuje do jaderné energie, by mohlo přinést desetinásobnou úsporu emisí, kdyby se investovalo do podmínek pro zvyšování energetické účinnosti. Atomová energie a úspory se navzájem vylučují. Atomová energie ve srovnání s uhelnými elektrárnami spoří oxid uhličitý, avšak dnešní alternativou jsou obnovitelné energie a energetická účinnost.

Subvence pro „klimatickou ochranu“ atomovou energii

Subvence pro výzkum a vývoj atomové energie (IEA, podle dnešních cen, bez investiční podpory, bez prostředků EU a bez Francie).

země EU 1974 -1998 55 miliard USD
země OECD – 1973 150 miliard USD
celosvětově od 1950 cca 1000 miliard USD

Výzkumné prostředky, finanční výpomoc, půjčky pro atomovou energii v EU

atomový výzkum v EU 1994-2006 3,7 miliard EUR
atomový výzkum v EU 2007 – 2011 3,1 miliard EUR
EURATOM od roku 1957 cca 400 miliard EUR

Uvedeny nejsou prostředky na odstranění atomových zařízení a konečné uložení odpadu.

Státní prostředky na fúzní výzkum

zkušební reaktor ITER plánovaná použitelnost od roku 2020 3,5 miliardy USD
demonstrační reaktor plánovaný po zkušebním ITER 8 miliardy USD
ITER projekt dosud 10,7 miliardy EUR
další světové výdaje a výzkum fúze 1974-1998 28,3 miliardy EUR

Současné státní prostředky pro výstavbu a provoz atomových projektů v BRD

výstavba výzkumných reaktorů cca 20 miliard EUR
veřejné prostředky do ztroskotaných projektů (rychlé reaktory Kalkar, Wackersdorf, THTR Hamm Uentrop, JE Mühlheim-Kärlich) cca 9 miliard EUR
CASTOR transporty 3 miliardy EUR

Kdyby byly obecné rizikové náklady jaderné energetiky rozděleny podle své efektivity, tak by již dnes byly zajištěny obrovské potenciály účinnosti elektrického proudu, zemního tepla, úspor energie, kogenerace a obnovitelných energií a staly by se neporazitelnými v nákladové soutěži. Atomové rizikové náklady byly ale jednoduše přesunuty na společnost. Atomovou elektrárnu nepojistila žádná pojišťovací společnost na světě. Finanční riziko je příliš vysoké. V případě výroby elektřiny z jádra neexistuje žádná nákladová spravedlnost ani transparence. Nejnovější zpráva IPCC Spojených národů, zveřejněná 2.2.2007 v Paříži uvádí velmi drasticky, jak je naše klima celosvětově ohroženo. Je třeba jednat rychle. Je potřeba využít všechny technologie, které budou šetrné k životnímu prostředí. Pakliže se nebude realizovat proměna na obnovitelné energie, budou ohroženy životní základy lidí.
Potřebujeme masivní podporu energetické zásobování ze slunce, tedy z energetického mixu ze všech druhů obnovitelných energií. Již s dnešním podílem 12% obnovitelné energie v sektoru proudu je zaměstnáno v celé branži 230.000 osob a každým dnem je to více. V německém atomovém průmyslu je zaměstnáno právě jen 30.000 osob. Atomová energie zamezuje proměně na efektivní sluneční energetické zásobování.

Klimatická ochrana potřebuje odstoupení z jádra. Proto: okamžité odstavení atomových zařízení a okamžitou výstavbu celosvětového slunečního hospodářství.

Dieter Kaufmann je aktivní v pracovním kruhu proti atomovým elektrárnám, Frankfurt am Main, www.drittewelthaus-frankfurt.de

© eurosolar.cz 2018

Zveme vás na
křest knihy Milana Smrže

15.2.2018 v 18:30
v kavárně Člověka v tísni
v zadním traktu domu Langhans na adrese: Vodičkova 707/37, 110 00 Nové Město